Vladimír Pikora: Bude vlastnictví zase fuj-fuj?
„Bolševiky jsme vyhnali z východu a oni sem zase lezou ze západu,“ napadne člověka, když se v novinách dočte, že pražský primátor Zdeněk Hřib prohlásil, že se v Praze mají pomocí elektroměrů vytipovat soukromé byty, ve kterých nikdo nebydlí. Tyto byty by pak mohly být třeba zdaněny vyšší daní z nemovitosti. To nazdvihlo TOP 09 jako koaličního partnera, aby se proti záměru coby levicovému experimentu ihned postavil. Načež se zase Piráti následně ohradili, že nic takového neplánují, že šlo jen o nedorozumění.
Takže asi takhle: Nevím, co přesně primátor řekl či neřekl, kolik si média přimyslela či špatně pochopila, kolik se ztratilo kdesi v překladu, zda na téhle myšlence byla shoda mezi více Piráty, kteří pak couvli, nebo zda primátor něco (ne)řekl jen coby soukromý názor. To už dneska asi dá dohromady málokdo – a je to už vlastně i jedno. Důležité totiž je, že se o takové myšlence začalo veřejně mluvit – a k mému překvapení se našlo hodně lidí, kteří si neváží svobody a cizího majetku do té míry, že by pro zmíněný záměr ihned hlasovali. Alespoň tedy posuzováno dle veřejných reakcí.
Někteří koaliční politici se sice od záměru distancovali, ale jedním dechem prohlásili: „Chceme zjistit, kolik má Praha prázdných bytů, potřebujeme data.“ Pozor, politici matou jazykem. Oni nemají na mysli, kolik má Praha jako město bytů, ale kolik lidí má v Praze byty. Zaměňují soukromé a městské vlastnictví, jako by bylo identické.
Politici z další koaliční strany tento názor jen doplňují, když se nestydí vypustit z pusy: „Praha sama neví, kolik má prázdných bytů, nikdo se o tu o majetkovou péči nezajímal 30 let.“ To je přece pochopitelné: do cizího soukromí totiž slušný člověk, natož město prsty nestrká. Soukromý majetek je nedotknutelný. Neříká to Ústava?
Podobné návrhy velmi připomínají komunistický nápad s nadměrnými metry, kdy k lidem s „větším“ bytem soudruzi nastěhovali nechtěného nájemníka. Tehdy tím řešili bytovou otázku. Dnes by politici vyššími daněmi na investiční byty také chtěli řešit bytovou otázku.
Myšlenkou vyšších daní na prázdné byty si zahráváme s ohněm. To je jen začátek. Jakmile se takový nápad vůbec jen legitimizuje, začne přibývat věcí, které nesmíte, nebo naopak musíte mít.
Za komunistů jste nesměli mít firmu a museli mít práci. Teď někoho napadne, že nesmíte mít auto a musíte mít kolo, protože auto je neekologické, zatímco kolo je ekologické.
Kdysi také existoval „důvod“, proč jste nesměli mít firmu – protože jste někoho vykořisťovali. Dnes byste nesměli mít prázdný byt, alternativně byste ho museli extra zdanit – protože tím, že vy vlastníte byt, se údajně někdo jiný k bydlení nedostane. Je tedy vámi „bytově vykořisťován“.
A co když jednou někoho napadne, že nesmíte mít dvoje boty, protože máte jen jedny nohy a každé boty jsou kvůli výrobě neekologické? Navíc byly určitě vyrobené v Asii, takže nepodporujete domácí firmy.
Společnost se stále víc posouvá a začíná tolerovat levicový extremismus. Začaly se objevovat články i ve veřejnoprávních médiích, v nichž se autor podivuje, že v ČR máme i takové lidi, kteří „si myslí, že vlastnit znamená dělat si, co se mi zlíbí“, a že tu panuje představa, že trh vyřeší vše. Zdá se, že hodně lidí si opravdu opět začíná myslet, že vlastnit znamená, že co je tvoje, je i moje. Trh zůstává nepochopen. Levicoví extrémisté patrně nikdy nepochopí ekonomii.
Krok Pirátů prý představuje první reálnou snahu čelit krizi s byty, dozvěděl jsem se v několika komentářích. Cizinci u nás prý smí nakupovat byty, ale musí v nich také bydlet. Což je ovšem zcela pomýlené a porušující svobodu a rovnost majitelů. A pozor – jestli si někdo myslí, že uvalením vyšších daní na volné byty se postaví bytů víc, šeredně se mýlí. Vyšší daně byty nepostaví. Vyšší daně byty prodraží – takže budou ještě méně dostupné.
Ve skutečnosti problém vůbec nespočívá ani ve zdanění, ani v tom, že lidé se chtějí zabezpečit na důchod tím, že si koupí investiční byt – problém spočívá v tom, kde ho je málokterý politik schopen racionálně identifikovat: Ceny bytů totiž vyhnala do nebes centrální banka tím, že poslala úrokové sazby na historická minima a intervenovala proti koruně. Hodně lidí (nejen) ze zahraničí nakoupilo za takových ideálních podmínek v ČR nemovitosti ve vidině, že vydělají na superlevném úvěru, zhodnocení bytů a ještě posílení koruny. Vůbec přitom nemuseli kupovat prázdné byty; kupovali rovnou celé činžáky.
Za ještě většího viníka než centrální banku bych však označil špatnou stavební legislativu, která komplikuje a prodražuje výstavbu. Když Světová banka porovnávala délku vyřizování stavebního povolování ve 190 zemích, zjistila, že ČR je až 156. Zatímco v Dánsku lze získat stavební povolení za 64 dní, v ČR trvá získání všech razítek v průměru 246 dní. Developeři si stěžují, že některé projekty se kvůli razítkům vlečou déle než deset let. To jen otevírá dveře ke korupci. A samozřejmě k drahým bytům. To nechť politici řeší – nikoli bohulibou snahu člověka postarat se o sebe ve stáří a pořídit si rezervní byt.
Politici už zhruba dvacet let mluví o tom, že je třeba udělat důchodovou reformu. Za celých dvacet let se jim povedl jeden paskvil, který nepřežil ani celé volební období. Lidé začali chápat, že se na důchod musí zabezpečit sami; politici za ně nevymyslí nic. A tak si mnozí prozíraví a zodpovědní pořídili byt. Nyní splácejí hypotéku, na důchod budou žít z nájmu. A v tu chvíli se mezi neprozíravými a nezodpovědnými začnou objevovat myšlenky, že by taková zodpovědnost měla být trestána. To abychom stejně jako za komunistů měli všichni stejné houbeles.
