Sesadí generál Benny krále Bibiho? V Izraeli se blíží napínavá volební bitva
Už v úterý půjdou občané Izraele k volebním urnám a vše směřuje k velmi napínavé bitvě, kdy bude ve hře pokračování vlády Benjamina Netanjahua. Ten už v blízkovýchodní zemi premiéroval celkem třináct let a nyní je v čele vlády nepřetržitě již celých deset let. Nejasný výsledek úterních voleb ale může znamenat, že nyní odejde do opozice a těsně nepřekoná zakladatele státu Davida Ben-Guriona, který zatím drží rekord v době strávené v čele izraelské vlády.
Hlavním vyzyvatelem Benjamina Netanjahua, kterému se v Izraeli podle jeho zkráceného křestního jména přezdívá Král Bibi, je v těchto volbách bývalý náčelník generálního štábu izraelské armády Benjamin „Benny“ Ganc. Ostřílený voják Ganc nyní vstupuje na politickou scénu „zvenku“, protože svou novou stranu „Odolnost pro Izrael“ založil až loni v prosinci a před tím byl celý život nestraníkem.
Operace Šalamoun
Má za sebou obdivuhodnou kariéru profesionálního vojáka. Ganc například velel komandu, které na zemi jistilo obdivuhodnou operaci Šalamoun, při níž izraelská armáda v roce 1991 evakuovala z Etiopie čtrnáct tisíců tamních židů – Falašů, ohrožených průběhem etiopské občanské války. V roce 2011 ho tehdejší ministr obrany v druhé Netanjahuově vládě Ehud Barak vybral jako kandidáta na post náčelníka generálního štábu a premiér s tím souhlasil, což ho možná dnes trochu mrzí. Ganc díky tomu v čele celé izraelské armády velel dvěma rozsáhlým operacím v Gaze, přičemž pro druhou se dokonce kvůli jejímu rozsahu vžilo označení válka. Na vrcholu ozbrojených sil strávil Ganc čtyři roky, když mu byl jako u všech úspěšných šéfů generálního štábu o rok prodloužen původní tříletý mandát.
Jestřábův konkurent
Právě vojenské zkušenosti jsou klíčovým předpokladem pro to, aby Ganc mohl čelit politické váze premiéra Netanjahua. Ten je v Izraeli považován za „jestřába“ ve vztahu k bezpečnosti země a jednáním s Palestinci i dalšími Araby. Právě díky těmto tvrdým postojům ho mnoho Izraelců považuje za nejlepšího garanta bezpečnosti země, takže mu obtížně může politicky konkurovat kdokoli, o kom by voliči měli pochyby, že dokáže garantovat sílu Izraele vůči jeho nepřátelům.
Ganc sice neoplývá řečnickými schopnostmi a politickými zkušenostmi, ale v oblasti bezpečnosti nemá jako ostřílený voják téměř žádné slabiny. V Izraeli navíc není příchod bývalého šéfa armády do nejvyšších vládních funkcí žádnou novinkou – tři Gancovi předchůdci to s touto kvalifikací dotáhli nakonec až do čela vlády. Na rozdíl od něj ale před tím už působili v některé ze zavedených politických stran.
Gancův současný vzestup je naopak důkazem, že Izrael opravdu politicky patří do Evropy. I v něm nyní najdeme v Evropě tak častý trend nástupu nových stran, jejichž hlavní trumf tvoří lídr z oblasti mimo politiku, o jehož názorech se toho sice moc neví, ale zároveň mezi už „obouchanými“ politiky září novotou.
Strana generálů
Gancova strana se i díky tomu po svém založení rychle stala novou kometou na izraelské politické scéně a okamžitě se vyšplhala na druhé místo popularity, hned za stranu Likud premiéra Netanjahua. Gancovi to ale nestačilo a pod svým vedením vytvořil blok „Modro-bílá“, jehož název odkazuje na barvy izraelské vlajky. Jeho osu tvoří spojení Gancova uskupení „Odolnost pro Izrael“ a strany „Budoucnost existuje,“ kterou vede bývalý populární televizní moderátor Ja'ir Lapid. Mimochodem Lapidův příběh z předminulých voleb v roce 2013 teď Ganc více méně kopíruje. Lapid tehdy opustil kariéru novináře, založil si zbrusu novou stranu a skončil ve volbách „z ničeho“ hned na druhém místě. Spojení Gance a Lapida teď zafungovalo a blok „Modro-bílá“ dokonce ve většině průzkumů veřejného mínění vede. Ganc s Lapidem navíc první čtyřku koaliční kandidátky ještě „vyfutrovali,“ když na její třetí a čtvrté místo nominovali další dva bývalé náčelníky izraelského generálního štábu Mošeho Ja'alona a Gabiho Aškenaziho. „Modro-bílému“ uskupení se proto v Izraeli teď často přezdívá „strana generálů,“ což zároveň posiluje představu, že toto politické spojení může znamenat alternativu tak zkušené osobnosti, jakou je „král Bibi.“
AntiBibi
Gancovu kompetenci zajistit bezpečnost země ovšem jen krátce před koncem kampaně poškodila informace o tom, že se do jeho soukromého mobilního telefonu nedávno nabourali hackeři z nepřátelského Íránu. Zveřejnění informace oslabilo preference „modrobílého bloku,“ ale jen na krátko. „Modro-bílí“ proto mají stále reálnou šanci volby vyhrát, i když jim podle posledních zveřejněných průzkumů zatím uniká šance vytvořit následně středo-levou většinovou vládu. Ganc své uskupení totiž označuje za středové, i když má jako pětku na kandidátce šéfa největší izraelské odborové centrály. Jenže program jeho uskupení tvoří zejména „antinetajahuovské“ návrhy. „Modro-bílí“ například slibují, že zavedou ustanovení, podle kterého bude moc být jeden politik premiérem jen třikrát (Bibi nyní usiluje už o pátý mandát v čele kabinetu). Stejně tak chtějí zakázat výkon veřejných funkcí vyšetřovanými osobám (Netanjahu zrovna čelí údajné korupční aféře).
Pozici opravdové alternativy vůči politicky „nesmrtelnému“ premiérovi navíc Ganc ještě posílil, když pár dní před volbami přesvědčil svého koaličního parťáka Lapida, aby souhlasil se zrušením původní dohody, podle níž si spolu měli podělit v případě úspěchu budoucí čtyřletý premiérský mandát. První dva roky měl být v čele vlády Ganc, kterého by pak na další dva roky nahradil právě Lapid. Taková dohoda oslabovala „modrobílé“, protože neslibovala budoucí vládní stabilitu a nedělala z Gance jasný protipól vůči Bibimu. Teď už je proto jen souboj dvou Benjaminů o to, kdo bude příštím premiérem.
