Ve státní pokladně tancují myši. Zachránit to mají peníze od kuřáků i sázkařů. A co inovace ekonomiky?
V závěru minulého týdne ministryně financí Alena Schillerová ohlásila záměr razantně zvýšit spotřební daň z cigaret a tvrdého alkoholu a navýšit daň i u některých hazardních her. Důvod je jasný. Ekonomice chabnou svaly a pohled pod víko státní pokladny vůbec neskýtá hezký pohled. Váčky se zlaťáky zmizely a místo toho tam myšky paří divoké tango. Zvažovaná opatření to mají trochu napravit. Ministerstvo financí si od nich slibuje dodatečný rozpočtový příjem ve výši 10 miliard korun. Zlatý voči!
Je to v podstatě taková osvědčená taktika. Když erár potřebuje peníze, v prvním tažení zdaní hazard a neřesti. Stát moc dobře ví, že se jich lidé neradi vzdávají a stejně nakonec se skřípěním zubů zaplatí vyšší cenu. Je to podivná logika. Stát vyhání kuřáky ze všech možných i nemožných míst, ale jejich peníze mu nesmrdí. Jistě, léčba kuřáků není zadarmo, stejně jako nemoci způsobené závislostí na tabáku, které ovlivňují práceschopnost lidí. Ale kuřivo není jedinou neřestí, která ovlivňuje zdraví lidí. Brzy se takto na index může dostat uzené maso, sladkosti a nebo třeba i káva či čaj.
Na ministerském záměru nehraje ještě jedna věc. Když už se erár rozhodl pro zvýšení spotřebních daní, proč si vybral jen některé? Vždyť této dani například podléhá i pivo nebo pohonné hmoty. Lihovarníci nebo výrobci cigaret se tak mohou cítit znevýhodněni. Stejné je to u hazardu, kde stát plánuje zvýšit daně jen u vybraných druhů sázek – v tomto případě u kurzových sázek na sport nebo u Sportky. U ostatních druhů nechá současný stav beze změn.
Až vláda zjistí, že to nenese
Schillerová si od navržených opatření slibuje deset miliard korun do rozpočtu navíc. Samozřejmě, že se jich nedočká, výnos bude podstatně nižší. Řada lidí přestane kouřit (nebo to výrazně omezí) a nebo se přesune od kořalky k vínu či pivu. Nejhorší na tom bude, že až vláda zjistí, že naplánovaná opatření tolik nenesou, začne vymýšlet nová. Anebo začne ještě více utahovat ta stará.
Smutné je, že rozpočtovou bilanci státu mají zachraňovat kuřáci, alkoholici či malí (i větší) hazardéři. Stát prostě není schopen své příjmy generovat jinak. Místo toho, aby se tady snažil vytvořit fungující prostředí pro vědu, výzkum a firmy generující produkty s vysokou přidanou hodnotou (z nichž by do rozpočtu přiteklo mnohem více), spoléhá se na finanční záchranu plynoucí ze zdrojů, nad kterými jinak veřejně ohrnuje nos. Úplně nejhorší na tom je, že když už stát tyto další či dodatečné prostředky získá, utratí je za populistické nesmysly, jako jsou slevy na jízdném pro seniory či studenty. Přitom míst, kam by tyto prostředky mohly směřovat a přinesly větší efekt, je v Česku více než dost.
