Co se to děje s brexitem? Reflex odhaduje další vývoj, druhé referendum bude na 22 procent
Britská premiérka Theresa Mayová požádala Brusel podruhé o odklad brexitu. Unie jí opět vyhověla, ale znovu jinak, než si představovala. V prvním případě Brusel svolil ke kratšímu odložení – v případě neschválení vyjednané brexitové dohody měla Británie odejít právě dnes, 12. dubna. Teď zase Brusel schválil mnohem delší odklad, než o jaký Mayová žádala.
Když se brexit odkládal poprvé, chtěla Unie kratší prodlužení, aby měla jistotu, že se odchod Britů nedostane do kolize s volbami do Evropského parlamentu. Londýn měl proto osmadvacítku opustit právě dnes - 12. dubna, nebo schválit dohodu o podmínkách odchodu a „koupit“ si tím další čas – odchod až 22. května, tedy den před evropskými volbami.
Jenže dohoda nebyla v britském parlamentu schválena ani napotřetí, protože proti ní kvůli irské pojistce stále rebeluje nejtvrdší jádro konzervativních silně euroskeptických poslanců, ale také demokratičtí unionisté ze Severního Irska, kteří dodávají konzervativní menšinové vládě hlasy k potřebné většině v Dolní sněmovně.
Ústavní revoluce
Zablokování dohody na chvíli vedlo k rebelii na druhém pólu Konzervativní strany, kde si část protibrexitových konzervativců společně s opozicí prosadila usnesení, podle něhož vzal na pár dnů brexit „do ruky“ samotný parlament. Jenže i tahle „ústavní revoluce“, jak postup kritizovali skalní euroskeptici, skončila nakonec stejnou blamáží jako opakované hlasování o premiérčině dohodě s Bruselem. Při prvním i druhém „pokusném“ (indikativním) hlasování o různých variantách brexitu totiž nezískala většinu mezi poslanci žádná možnost.
Napodruhé sice chyběly k prosazení trvalé celní unie jen tři hlasy, ale i při tom se ukázalo, že v otázce brexitu je nejednotná i největší opoziční strana – labouristé. Navíc i na straně odpůrců tvrdého brexitu panuje nepochopitelná politická paličatost, kdy zastánci různých variant zmírnění brexitu nejsou schopni hlasovat také pro variantu, která je jen o odstín vedle jejich pevného přesvědčení. Například část těch, kteří chtějí druhé referendum, nepodpoří „společný trh 2.0“ nebo celní unii a naopak. V Dolní komoře je proto většina proti tvrdému brexitu (odchodu Británie bez budoucí celní unie), ale ani ta se není schopna shodnout na konkrétní alternativě k tomu, co dosud stále dokola prosazovala premiérka Mayová.
Remíza
Šéfka vlády působí jako někdo, kdo mění taktiku, ale stále znovu zkouší nabízet hlasování o dohodě o podmínkách odchodu, ale dobře na druhé straně nepůsobí ani lídr opozice Jeremy Corbyn, který lavíruje a vždy až na poslední chvíli podpoří návrhy změkčit brexit, protože si to na rozdíl od něj přeje většina jeho strany. Ani on ale není schopný donutit všechny své „ovečky“ v parlamentu, aby hlasovaly jednotně, protože i on má v klubu pár tvrdých brexitářů. Dobře to je vidět na tom, že chtěl prosadit ještě třetí kolo hlasování o různých alternativách brexitu. Panování parlamentu nad brexitem však skončilo, když hlasování o tomto návrhu dopadlo v Dolní komoře remízou, kdy pro i proti byl stejný počet poslanců.
V takové situaci musí v britském parlamentu rozhodnout předseda sněmovny, který jinak vůbec nehlasuje. Předseda Dolní komory John Bercow v této situaci částečně rozptýlil pochyby, zda otevřeně nestraní odpůrcům brexitu, ač je původem konzervativec, a hlasoval proti návrhu na další „volné“ hlasování o brexitu. Pro své rozhodnutí argumentoval parlamentní zvyklostí, podle níž důležitá rozhodnutí mají být přijata většinou a ta tu není, když hlasování bez jeho hlasu skončilo plichtou.
Po této prohře dokázal parlament proti vůli vlády už jen schválit zákon, který brání brexitu bez dohody, ale jinak brexit zůstal na britské straně v patové situaci. Premiérka Mayové v takové situaci předvedla dva riskantní kroky, které mohou dorazit její upadající autoritu uvnitř vlastní strany, v níž už kampaň na budoucího lídra a premiéra rozjelo snad deset potenciálních kandidátů.
Proč Brusel odložil brexit na říjen
Šéfka kabinetu ohlásila, že po dlouhodobém odmítání bude o hledání brexitového kompromisu jednat s vůdcem opozice Corbynem. To by ale mohlo skončit jedině dohodou o něčem měkčím, než je „premiérčina“ dohoda, která velké části strany připadá už tak příliš měkkou verzí brexitu. Strach, že Mayová při jednáních zradí dosavadní odmítání stálé celní unie s EU, rozpálil do běla pravé křídlo strany. Mnoho poslanců by chtělo odvolání Mayové z čela strany, ale tu podle stanov brání ustanovení, že hlasování o konci stranického lídra se může konat vždy až jeden rok od posledního pokusu.
Mayová takový pokus ustála loni v prosinci. I její „ochranná lhůta“ do 12. prosince zřejmě vedla k tomu, že evropští lídři Mayové na žádost o druhý odklad brexitu do 30. června odpověděli rozhodnutím, že nový, už třetí den „B“ se bude krýt s letošním Halloweenem, protože nový odklad má trvat do 31. října. Brusel se totiž bojí, že, pokud bude mít Británie nového konzervativního premiéra, bude to větší euroskeptik, a proto bude dosti „zlobit“ v Evropské radě a blokovat Unii před odchodem všechen její byznys, aby si vytrucoval lepší podmínky odchodu, nebo donutil Brusel uvěřit, že bude lepší Brity pustit bez dohody. EU proto nyní preferuje odklad jen do doby, kdy ještě může být Mayová v úřadu.
Flexibilní odklad na neurčito
Zároveň, ale odklad tentokrát má podobu tzv. flextension (výraz vzniklý z kombinace anglických slov flexibil a extension - „odklad“). Znamená to, že Británie může odejít kdykoli před 31. říjnem, když její parlament na počtvrté schválí původní dohodu o podmínkách odchodu. Mayová i Brusel věří, že tato „flexibilita“ přitlačí část poslanců konzervativní strany, aby konečně zvedli ruku pro dohodu a zabránili tím konání evropských voleb v Británii, v nichž mohou konzervativci dostat pěkný nářez a ve volbách může výrazně bodovat nová Strana Brexitu, kterou nedávno založil bývalý lídr strany UKIP NIgel Farage.
Dlouhý (šestiměsíční) odhad udělal radost zastáncům druhého referenda, protože britská volební komise potvrdila, že by se v prodloužení dalo všelidové hlasování těsně, ale přece jenom stihnout. Jeho akcie proto zase o trochu stouply, ale hledání většiny pro něj v Dolní komoře zůstává dost složité.
Mayová před koncem
Naopak vztek panuje v silně euroskeptickém křídle konzervativců i u jejího podporujícího severoirského partnera DUP. Premiérka podle nich zase ustoupila Bruselu a šance na brexit (rozumějme tvrdý brexit) se tím snížila.
Probrexitoví ministři by teď nejradši z vlády odstoupili, aby vytvořili na Mayovou tlak a ta rezignovala. Bojí se ale, že by je nahradili v kabinetu odpůrci odchodu z EU a vláda by třeba i mohla souhlasit s permanentní celní unií. Kdyby ji Mayová podpořila teď, byl by to pro tuto část ministrů jasný startovní výstřel k tomu, aby přestali váhat a z kabinetu odešli.
To by uspíšilo výměnu v čele vlády, kterou ale může nastartovat i případný propad konzervativců v místních volbách 2. května nebo při výběru europoslanců na konci května. Právě obojí volby teď jistě oslabí i vůli opozičních labouristů na čemkoli se s vládou dohodnout, když je na vše půl roku čas.
Britská politika zůstává proto i 14 dnů po původně plánovaném dni brexitu v úplném klinči a nejpravděpodobnější je varianta, že přetahování o budoucí řešení teď bude neproduktivně trvat až do konce října.
