Marek Stoniš: Pohádka o rovnosti pohlaví aneb Postaví Boba a Bobka před genderovou komisi?
Občas si vzpomenu na večerní povinně neformální setkání studentů se soudruhy pedagogy olomoucké filozofické fakulty v polovině osmdesátých let. Pedagogové byli bohorovní a slíbili, že odpovědí na všechny otázky, které formou písemných dotazů naházíme do krabice na chodbě školy. I anonymně. Oni čekali, že se budeme ptát na kvalitu ubytování na kolejích, stravu, studijní program. My jsme tam s kamarády hodili dotazy, proč nesmíme číst knihy Kundery, Škvoreckého a další autory, jež soudruzi vyřadili z knihoven po roce 1968.
Soudruzi nám odpověděli, že ta díla jsou protisocialistická a nekvalitní, oni to vědí, protože je četli, a nám nestojí za to, abychom se jimi zdržovali. Jeden přítomný profesor, osvícený amerikanista, oponoval. Řekl, že se zmínění autoři jednou do knihoven vrátí. Další schůze už byla dobrovolná. Ptali jsme se, proč Stalin nechal zavraždit Trockého. Řekli, že moc posloucháme štvavé zahraniční stanice, a zapsali si naše jména. Osvícený amerikanista neřekl nic, protože už ho nepozvali. Další schůze nebyla.
Vytanula mi ta bizarní studentská setkání v Olomouci na mysli minulý týden, když jsem si přečetl, jak komise pro rovnost pohlaví v jedné ze základních škol v Barceloně vyřadila z knihoven třetinu knížek, například Šípkovou Růženku nebo Červenou karkulku. Prý jsou příliš sexistické a šíří stereotypy o mužské a ženské roli. (Asi o tom, že muži bývají v pohádkách rytíři a zachraňují princezny, které bývají, považte, ženského pohlaví.) O vhodnosti knížek pro děti rozhodoval i podíl mužských a ženských postav.
O tom, jestli už ona genderová komise sedí na uzavřeném oddělení nějakého barcelonského multikulturního blázince, zpráva nehovoří.
Ani nemůže. Protože do evropského multikulturního blázince, někdy později možná i vězení, patříme my, jimž nepřipadá normální existence genderových komisí. Představte si, že před ni předstoupí třeba naši Bob a Bobek, Křemílek a Vochomůrka, Pat a Mat… Tyto pohlavně zcela nevyvážené dvojice by svoji existenci rozhodně neobhájily.
Co bude následovat, je nabíledni. Před knihami pro děti se pohlavní komise nezastaví. Začnou prověřovat i knihy pro dospělé. A taky filmy. A obrazy. A divadlo. A lidi.
A my ostatní si to necháme samozřejmě líbit. Není divu. Postavit se totiž komisi, která zkoumá rovnost pohlaví, je dnes těžší než vyrazit s mečem na devítihlavého draka.
Pardon, dračici.
P. S.: Mimochodem, co budete s těmi knihami po vyřazení z knihoven dělat, soudruzi? Pálit veřejně na hranici?
Text vyšel jako editorial tištěného Reflexu 16/2019.
Reflex 16/2019|