Lži a Notre-Dame: Evropané kašlou na víru, nechodí do kostela, teď ale najednou objevili své křesťanství
Svět se změnil. Zásadně změnil. Alespoň v tom, jak lidé přepjatě reagují na některé události. Příkladem je vzlykání nad osudem římskokatolické katedrály Notre-Dame v Paříži. Jistě, požár slavného svatostánku je velkým neštěstím, ale způsob, jakým většina Evropanů u toho najednou opět objevila své křesťanské kořeny, působí jako nemístné předvádění se a mystifikace. Ve skutečnosti osud Notre-Dame nemá s dnešní vírou či křesťanstvím moc společného. Většina Francouzů i ostatních Evropanů jsou totiž příkladnými bezbožníky.
Kolem požáru Notre-Dame se rozpoutala neskutečná hysterie (ta se podle definice projevuje také sebestředností se sklonem k teatrálnímu chování). Nejenom ve Francii, ale například i v Česku. Klasická média, internetové servery, sociální sítě, politická scéna i část veřejnosti reaguje nesmírně přepjatě. Odvolávají se u toho na naše křesťanské kořeny, tedy na základ naší civilizace. Jistě, křesťanství a judaismus patří ke kořenům evropské západní civilizace, ale zejména v případě křesťanství je to dnešním v reálném životě věc částečně mrtvá. Zasahuje jen menší část populace.
Při každém sčítání lidu a při každém průzkumu se v mnoha evropských zemích objeví čísla, podle kterých se většina obyvatel pořád hlásí ke křesťanství. Jak to ale vypadá ve skutečnosti? Je to jen pomíjivý odkaz k minulosti, k tomu, co už dávno není pravda. Česká republika je přitom v tomto směru unikátní, protože u nás se dnes tři čtvrtiny lidí nehlásí k vůbec žádné víře a podle dostupných průzkumů považuje víru za „důležitou součást svého život“ necelých 10 procent Čechů. Podobné je to ve Francii.
Například v zemi Notre-Dame, ve Francii, jsou podle sociologických studií praktikujících katolíků jen 2 procenta. Jinak se do kostela chodí jen při velkých svátcích, pohřbech, svatbách a křtinách. Ve Velké Británii či Nizozemsku chodí pravidelně na mše pouhých 5 procent křesťanů. U nás je to pod 10 procent, na Slovensku dvacet procent a v „silně katolickém“ Polsku navštěvuje kázání necelých 40 procent lidí.
Proto je odvolávání se na křesťanství v případě neštěstí v Notre-Dame pouhou přetvářkou, která se mnoha lidem právě teď hodí. Jinak většina Evropanů považují chrámy, kostely, katedrály či kláštery pouze za historické stavby, které často slouží především pro předvádění se turistům. Z důvodů víry se do nich už dávno masově nechodí.
Tím vším neříkám, že nemáme požár v Notre-Dame hodnotit citlivě a uctivě. Je to skutečně významná křesťanská památka. Dávat ale u toho na odiv své vlastní křesťanství, tak jak to najednou mnoho lidí teď dělá, je u většiny Evropanů faleš a lež. Víra je pro ně dávno mrtvá, jsou to jen prázdná slova, která nemají s realitou vůbec nic společného.
