Marek Stoniš: Mrzení u Babišů aneb Co napadne člověka u zavřeného řeznictví
Škoda že náš premiér naši zemi skutečně neřídí jako firmu. Napadlo mě to tento týden, kdy jsem šel kolem jeho „prémiového“ řeznictví, které po roce zavřel nedaleko redakce Reflexu.
Pražské řeznictví, tak se jmenovala ta prodejna, vypadalo na první pohled hezky. Elegantní design, lákavé upoutávky na libové maso, uzeniny, teplý bufet. Ani jeden náznak, že byste v Pražském řeznictví mohli narazit na šmakulády z Kosteleckých uzenin. O cenách nemůžu podat svědectví, neb jsem tam nikdy nevstoupil.
Babiš však zavřel krám ze dne na den, je v něm čisto, vyklizeno. Podle všeho mu tam jednoduše nechodili lidi. Nevím proč. Třeba se dozvěděli, že je to od Babiše. Třeba bydlí v okolí bývalého řeznictví nadměrný počet vegetariánů. Nebo tam lidem moc nechutnalo. Ale když jsem viděl tu rychlost, s jakou řeznictví Babiš nebo někdo od něj z holdingu vyklidil, představil jsem si, jak by to vypadalo, kdyby to se svým legendárním heslem o řízení státu myslel vážně:
Zavřel by nespočet zbytečných úřadů, komisí, státních agentur.
Nenabíral by desítky tisíc nových lehkoživných úředníků, kteří nejsou k užitku občanům, ale naopak.
Zahodil by kvůli výše uvedenému svůj megalomanský plán na vybudování nového města pro státní úředníky na okraji Prahy.
Okamžitě by zastavil nesmyslné populistické akce typu jízdné zdarma, plošné zvyšování platů státních zaměstnanců, porodné, rodičovské a další luxusní sociální benefity.
Ve vládě, v níž má většinu, by nechal odhlasovat konec dotování biopaliv, především pak masívní podporu pěstování řepky olejky, určené k průmyslovému využití. Ničí to životní prostředí, auta a zemědělci kvůli dotacím přestávají pěstovat tradiční komodity. Třeba brambory, kterých je málo a jsou dražší než banány.
Stejně tak by okamžitě zastavil veškeré dotace velkým agrofirmám, jež ničí trh a existenčně ohrožují malovýrobce.
Zrušil by zákony šikanující drobné a střední živnostníky prostřednictvím elektronické evidence tržeb. Kvůli nim končí, zvláště na venkově a velkých městech, spousta malých provozoven a lidé se musí i kvůli drobným nákupům vydávat na zbytečné pouti do chrámů konzumu do velkých měst.
To jen namátkou.
Nic z toho Andrej Babiš ovšem neudělá, to by totiž nebyl Andrej Babiš.
Co všechno člověka nenapadne, když projde kolem jednoho malého zavřeného krámu.
Text vyšel jako editorial tištěného Reflexu č. 17/2019.
