Vladimír Pikora: Střední třída mizí, politiku to radikalizuje, viník je přehlížen
Zatímco komunisté si mysleli, že jejich moc pramení ze síly dělnické třídy, mnohé demokracie zase odvozovaly svou moc od střední třídy. Střední třída byla po druhé světové válce hýčkána a v sedmdesátých letech se jí opravdu dařilo. Už to ale neplatí. Střední třída mizí a s ní mizí makroekonomická i politická kotva demokracie. Výsledkem může být nejen ekonomická, ale i politická nestabilita.
Alespoň tolik vyplývá ze studie, kterou minulý týden zveřejnila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Na 178 stranách autoři ukazují statistiky, jak je střední třída ždímána.
Otázkou pochopitelně je, co to vůbec je střední třída. Autoři studie za ni považují lidi s příjmem v rozmezí 75 až 200 % mediánu. To je rozumné dělení, protože v čase rostou mzdy a nemá smysl bavit se o absolutních částkách. Nicméně pro někoho to může být špatně představitelné, takže si přeci jen nahoďme nějaká čísla: třeba pro třetí kvartál 2018 byl u nás medián 27 719 Kč. Do střední třídy tak podle studie patřil každý s měsíčním příjmem 20 789 Kč až 55 438 Kč.
Podle OECD patřilo do střední třídy před třiceti lety 64 % pracujících, dnes jen 61 %. Mezi jednotlivými státy jsou však velké rozdíly. Nejlépe jsou na tom ve Švédsku a na Islandu, kde do střední třídy patří přes 70 % lidí. V Británii je to ale zhruba 60 % a v USA jsou jen těsně nad 50 %. Češi dopadli velmi dobře, blíží se 70 %.
Důležitější než skutečné příjmy jsou ale pocity lidí. Za střední třídu se u nás považují skoro tři čtvrtiny lidí. To ve Španělsku a Británii se za střední třídu považuje jen necelá polovina lidí. Většina ostatních lidí se považuje za chudé, ačkoli statisticky nejsou.
Klíčovou otázkou je, proč střední třída mizí. Myslím, že to každému hned dojde: Prudce podražilo bydlení. Ceny bydlení v zemích OECD rostly v posledních dvaceti letech podle studie třikrát rychleji než mzdy. A třikrát jen proto, že se na trendy díváme z velkého nadhledu. Kdybychom se podívali jen na poslední léta, je růst cen bydlení naprosto neúnosný. Domácnosti se chovají jako vlády a žijí na dluh. Není se pak čemu divit, že každá druhá rodina udává finanční potíže před výplatou.
Krize a investice: ochrání portfolio sázka na zlato, bitcoin, nebo dolar? >>>
To se propisuje i do demografie. Mnoho lidí se domnívá, že si nemohou dovolit děti, nebo si mohou dovolit jen jedno. Ti, kdo měli děti, patřili před třiceti lety v zemích OECD v 72 % případů do střední třídy, dnes to je jen 69 %. Mohli byste očekávat, že rodiny s dětmi jsou dnes častěji mezi chudými. Překvapivě to není úplně pravda. Podíl chudých vzrostl, ale bohatých rodin s dětmi přibylo ještě výrazněji. I zde jsou velké rozdíly mezi národy. Rodiny s dětmi nejvíc ze střední třídy vypadávají ve Švédsku. Jejich podíl roste pouze ve Francii. Jinak všude klesá.
A myslím, že bude hůř. Mladá generace se až moc vidí v sociálních médiích, kde žijí v bludu, že každý má všechno nové a značkové, protože si to hned vyfotí. Mají pocit, že vše musí mít. Krom toho život na dluh je mnohem dostupnější, než býval. Ve světě se už e-shopy pomalu propojují s bankami. Navíc mladá generace bude často zatížena dluhy za studium. Jejich start do života bude těžký a těžší bude dostat se i do střední třídy.
Je otázkou, jak moc se projeví na trhu práce nástup nových technologií a jak moc ovlivní životy lidí. Podle OECD budou Průmyslem 4.0 nejvíc zasaženi Slováci. ČR by na tom neměla být tak zle. Já se obávám, že se OECD mýlí. Máme hodně podobnou strukturu ekonomiky. Souhlasím, že Slováci budou zasaženi víc než my, jejich HDP vyskočilo jen díky stavbě pár automobilek, ale dramatický rozdíl proti nám to není.
OECD tvrdí, že je střední třída moc zdaněná. Nejvíc jsou podle nich daněni Slováci, ČR je na tom jen nepatrně lépe, ale také máme daně moc vysoké. Nejméně je naopak střední třída zdaněná v USA. To hodně souvisí se sociálním systémem. Z něj také střední třída hodně čerpá. I tady vedou Slováci. Češi jsou ale taktéž nad průměrem. Důležité je, jak to vypadá, když porovnáme odvody na daních a příjmy na dávkách. V tu chvíli vidíme, že nejvíc platí vyšší příjmová třída. Bohatí jsou nejvíc ždímáni. Hodně platí a málo dostávají. Střední třída na tom vydělává jen v určité fázi života, většinu života víc platí, než získává. Chudí vycházejí ze systému nejlépe. Tak to ale asi většina voličů považuje za správné.
OECD velmi dobře zanalyzovala situaci v tom, že propočetla, kde a jak se střední třídě daří. Bohužel ale došla ke zcela špatnému závěru. Místo skutečných řešení se zabývá situací žen v ekonomice, doporučuje stavět za veřejné peníze dostupné bydlení, víc progresivního zdanění a podobně. Prostě závěr velmi socialistický a bez tahu na branku. A hlavně úplně chybně identifikuje příčiny. Dobře, viníkem je drahé bydlení, ale kdo může za drahé bydlení…? To už OECD neříká. Tak to doplním za ni.
Zaprvé podle mě je chybou dívat se na střední třídu jen podle příjmu. Díval bych se spíš na majetek. Když má někdo průměrný příjem a bydlí ve svém, je mnohem bohatší než někdo se stejným příjmem, kdo ale bydlí v nájmu. A zadruhé alfu a omegu celého problému skutečně vidím v bydlení. Ale proč globálně rostou ceny nemovitostí?! Protože klíčové centrální banky v posledních letech pumpovaly peníze do ekonomiky a neštítily se třeba jako ECB zavést záporné úrokové sazby!
Výsledkem je, že se vyplatilo zadlužit se a nakupovat nemovitosti. Ceny nemovitostí jsou proto ve většině zemí přehřáté. Jenže část lidí to včas nepochopila. Jak včeličky se dřou od rána do noci a nemají čas přemýšlet o ekonomice. A mají stejné nic jako před dvaceti lety. Spekulanti, kteří vstávají na desátou, zatím nakoupili byty a prudce zbohatli. Podobné to je i s akciemi a dalšími aktivy. Výsledkem je nezdravé rozevření nůžek příjmů a úspor ve společnosti. To centrální banky, jejich tisk peněz a záporné úroky jsou hlavním viníkem jevu, že bohatší jsou ještě bohatší a chudí ještě chudší! Tahat do téhle prosté ekonomické rovnice bláboly jako „role žen“ a podobně může jen trouba.
Střední třída mizí, přibývá chudých, přibývá bohatých. Porušila se tím určitá proporcionalita ve společnosti. Mnoho lidí má pocit, že je systém nespravedlivý, nadávají, jsou nespokojení a hledají, kdo za to může. Pro někoho jsou to imigranti, pro jiné Rusko a tak dál. Pro mě za to mohou centrální bankéři. Ti měli nechat minulou krizi normálně proběhnout, neměli zachraňovat Řecko, neměli posílat úrokové sazby do záporných hodnot. Neměli si hrát na sociální inženýry. Měli nechat ekonomiku fungovat tak jako vždy předtím a nevymýšlet moderní nesmysly.
Za klíčové proto považuji: opustit všechny nestandardní měnové politiky, usadit úrokové sazby u normálních hodnot a nehrát s nimi jojo, nechat normálně proběhnout hospodářský cyklus včetně recesí a soustředit se na to, aby nerostlo další zadlužování. Když se tak chovat nebudeme, nerovnováhy ve společnosti se budou prohlubovat a v příštích volbách vyhrají ti, kdo budou chtít radikální změnu systému.
