Za Pavla Zemana začalo Nejvyšší státní zastupitelství trpět mnoha nešvary, zárukou nezávislosti úřadu není
V souvislosti se jmenováním Marie Benešové ministryní spravedlnosti se v médiích objevily spekulace o tom, že jejím cílem může být odvolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Vzhledem k tomu, že Pavel Zeman je nejvyšším státním zástupcem od roku 2011, je možno hodnotit, jakou stopu státnímu zastupitelství vtisknul. A pozitivní hodnocení to nebude.
Pavel Zeman na spekulace médií reagoval prohlášením, že jeho odvolání by postrádalo demokratický prvek a že je jasnou zárukou toho, že státní zastupitelství politicky ovlivňovat nenechá. Předseda sociálních demokratů dokonce prohlásil, že pokud by se mělo hlasovat o odvolání nejvyššího státního zástupce, bylo by to poslední hlasování této vlády, protože pro ČSSD by to byl důvod z vlády odejít. Jsou taková slova na místě? Co Zemanovo působení jeho úřadu přineslo?
V době jeho působnosti se zejména nebývale rozšířila praxe, kdy si státní zástupci v některých, zejména mediálně sledovaných kauzách vybírali soudy a soudce, kteří rozhodovali o úkonech činěných v rámci takzvaného přípravného řízení, tedy části trestního řízení do podání obžaloby. Tímto postupem byl systematicky porušován ústavní princip práva na zákonného soudce, který není jen nějakým formalistním pravidlem, ale jednou z garancí nezávislého a nestranného soudního rozhodování.
Představuje ústavní záruku, že k rozhodování v určité věci jsou povolány soudy a soudci podle předem stanovených pravidel tak, aby byla zachována zásada přidělování soudní agendy podle pevného rozvrhu práce, čímž je vyloučen výběr soudců a soudů některým z účastníků.
Stejně, jako si nemůže libovolně vybírat soud a soudce obviněný, nemůže si ho libovolně vybírat ani státní zástupce. Ústavní princip zákonného soudce zaručuje, že ze strany státu se nebude jednat o účelové přidělování konkrétní věci soudu a soudci podle výběru státní moci, tedy o kabinetní justici.
Nagyová, Rath, Rozbořil, Zadeh
Pavel Zeman tak toleroval praxi, kdy si státní zástupci vybírali, kterému soudu předloží svůj návrh na nařízení odposlechů, na vzetí do vazby, na provedení domovní prohlídky a podobně, přičemž takový soud neměl povětšinou žádnou souvislost ani s místem údajného spáchání trestního činu, ani s bydlištěm obviněného, ale často ani s místem činnosti státního zástupce.
K tomu došlo například v případu Jany Nagyové, kdy případ dozorovalo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, ale údajný trestný čin se stal v Praze. O úkonech v rámci přípravného řízení tedy měl rozhodovat některý z pražských obvodních soudů. To samé platí v případě Davida Ratha. Jeho případ zpočátku dozorovalo Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, ale údajný trestný čin se stal ve Středočeském kraji. O úkonech v rámci přípravného řízení tedy měl rozhodovat některý z okresních soudů ve Středočeském kraji.
Z mediálně známých případů by se dalo pokračovat případem hejtmana Jiřího Rozbořila, který měl údajně podplácet olomoucké policisty kvůli vyšetřování výstavby jezdeckého areálu. Přestože k trestnému činu mělo dojít v Olomouci, o prohlídkách a vazbách rozhodl Okresní soud v Ostravě. Stejně tak o vazbě Shahrama Zadeha, obviněného z daňových úniků, rozhodl soud ve Znojmě, i když íránský podnikatel měl podle obžaloby podvádět v Brně.
To vše vedlo k mimořádně silnému podezření, že si státní zastupitelství vybírá soud a soudce, u nějž si je jisto úspěchem svého návrhu. Tyto metody zastavil až Ústavní soud, který vydal nález konstatující, že praxe státních zastupitelství byla neslučitelná s ústavním pořádkem. Úkony přípravného řízení podle Ústavního soudu nadále může činit pouze soud, jehož místní příslušnost odpovídá zákonným kritériím. Dlužno poznamenat, že se Pavel Zeman tyto protiústavní postupy některých státních zástupců zastavit ani jen nepokusil.
Prostředek zájmových skupin k průniku do trestního řízení
Za doby působení Pavla Zemana se také mimořádnou měrou rozmohly úniky z trestních spisů v přípravném řízení, na jehož zákonnost mají státní zástupci dohlížet. Situace byla a je natolik vážná, že se jí zabývaly dokonce dvě vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny.
Vyšetřovací komise pro prověření činnosti některých příslušníků policie a státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Olomouci v souvislosti s policejní reorganizací konstatovala, že „úniky informací získaných v průběhu přípravného řízení trestního, zejména úniky částí konkrétních odposlechů, a jejich následná medializace, je fenomén, který provázel jak organizační změnu, tak následnou činnost vyšetřovací komise“. Vyšetřovací komise poukázala na státní zástupce Komára a Ištvana.
Stejně tak vyšetřovací komise k prověření, zda nedocházelo k protiprávnímu jednání v souvislosti s možným neoprávněným získáváním spisů orgánů činných v trestním řízení, konstatovala, že k únikům informací z trestních spisů dlouhodobě docházelo a dochází. Uvedla, že se jedná o nebezpečný fenomén, který může být a je prostředkem zájmových skupin k průniku do trestního řízení, kdy následně prostřednictvím manipulativní tvorby veřejného mínění může dojít k výkonu vlivu těchto skupin, a to i s cílem ovlivňovat politickou soutěž a tím destabilizovat demokratický právní stát.
Zároveň konstatovala, že úniky informací z trestního řízení, jejich účelová interpretace a následná cílená tvorba veřejného mínění, jsou fatálním ohrožením ústavnosti. Vzhledem k tomu, že k únikům informací z trestních spisů nadále dochází, buď Pavel Zeman proti těmto praktikám vůbec nezakročil, nebo zakročil zcela nedostatečně.
Dopis psaný podle Babišových not
Stran politické neutrality státního zastupitelství lze mít rovněž pochyby. Když se Andrej Babiš při svém tažení k ovládnutí bezpečnostních složek státu rozhodnul odvolat pro něj nepohodlného šéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů Michala Murína, ocitl se jeho marketingový tým v potížích. Neměl totiž pro toto odvolání žádný, a to ani zástupný důvod. Babišovi přispěchal na pomoc právě nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a sepsal pro něj dopis, ve kterém mimo jiné uvedl, že Michal Murín je bezpečnostním rizikem. Kouzlem nechtěného jedna z výtek Pavla Zemana na adresu Michala Murína spočívala v tom, že GIBS nesprávně stanovuje místní příslušnost jednotlivých státních zastupitelství při výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.
Alarmující rovněž je, že se objevují kauzy, jako je kauza generála Vladimíra Halenky. V této kauze zřejmě státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze a policisté buď selhali, nebo se dopustili trestného činu. Osou případu byl prodej nepotřebné vojenské techniky. Podle státního zástupce při něm vznikla státu škoda za sedm milionů korun. Soud však generála Halenku spolu s dalšími třemi obžalovanými zprostil zatím nepravomocně obžaloby a upozornil na závažná pochybení vyšetřovatelů a státního zástupce. Státní zástupce podle soudu zatajil dva znalecké posudky prokazující nevinu generála Halenky. Zkreslené byly údajně i některé přepisy odposlechů. Devastaci profesního i společenského postavení generála Halenky asi není ani nutno příliš zdůrazňovat. Zda Pavel Zeman podniknul nějaké kroky, aby takovým případům zamezil, zůstává tajemstvím.
Podle Ústavy České republiky je státní zastupitelství orgánem moci výkonné a zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení. Tato úloha však státnímu zastupitelství očividně přestává stačit. Státní zastupitelství si začalo uzurpovat pravomoc ovlivňovat reorganizaci policie, iniciovat pád vlády, kriminalizovat politické dohody na půdě parlamentu. Tím chce demonstrovat svoji moc. To však anoncuje výraznou degradaci demokratického režimu a náběh ke vzniku státu policejního.
Pavel Zeman možná není nositelem těchto tendencí, ale rozhodně těmto tendencím nebrání. Tvrzení, že kritika státního zastupitelství je ohrožením jeho nezávislosti, je tedy mimořádně falešné.
