Petr Pešek: A co rovnou přejmenovat Prahu? Číňané budou spokojeni a miliardy třeba konečně přitečou
Vztah českých politiků k Číně je setrvalý – nejednotný a často tápající. Na jedné straně je tu přehnaná glorifikace čínských investic a obdiv tamního ekonomického růstu, to vše občas opepřené o projevy devótnosti (viz např. „prohlášení čtyř“ českých ústavních činitelů z roku 2016). Pak je tu druhý extrém, vyznačující se odporem k ekonomické spolupráci či dokonce odmítáním kontaktů s Pekingem. Jisté projevy kýčovosti pak v některých případech obsahuje i podpora Tibetu (což neznamená, že bychom měli nad čínským porobením tohoto území přivírat oči, někdy je v tom ale znát až přílišná sebepropagace).
Mimořádně pikantní zpráva nyní v této souvislosti přišla z Číny, kam na další slavnou cestu vyrazila česká výprava v čele s prezidentem Zemanem. Peking prý pobouřily kroky pražského primátora Zdeňka Hřiba, konkrétně právě podpora Tibetu a návštěva Tchaj-wanu. A chtějí proto zrušit vystoupení zejména těch českých uměleckých souborů, které mají v názvu jméno naší metropole. Jedním z dotčených má být i Pražský filharmonický sbor.
Se svérázným nápadem přišel jeden z účastníků čínského zájezdu, ministr kultury Antonín Staněk. „Bude to složitější diplomatické jednání, protože je potřeba čínské straně vysvětlit, že nejde o orchestr pražský, ale že jde o instituci, která je zřizována ministerstvem kultury,“ poznamenal.
Proč ale zůstávat na půli cesty? Třeba by šlo některé soubory přejmenovat. Číňané by to sice asi prokoukli, mohli by se ale tvářit spokojeně, že dosáhli jistého ústupku. Ostatně s přejmenováváním hudebních skupin máme své zkušenosti z 80. let. Kdyby se rozhodl jet například do Číny Pražský výběr, mohl by to být znovu jen Výběr. A naopak Hudba Praha by se vrátila ke jménu Jasná Páka (nechme stranou, že nyní existují skupiny pod oběma jmény). Ale vážně. I v krocích nynějšího pražského vedení lze najít diskutabilní kroky, například zbytečnou snahu otevírat partnerskou smlouvu mezi Prahou a Pekingem. Na druhou stranu právě návštěva pražského primátora v Tchaj-peji je krokem, kde není důvod ustupovat.
A podobně pragmaticky přistupovat i k ekonomickým vztahům s Čínou. Není důvod s ní neobchodovat, byť v trošku racionálnější rovině. A výhodněji pro Českou republiku. „Evidentně se to nedaří. A ty prognózy, s nimiž se pracovalo – když s Čínou navážeme lepší kontakty, tak ten byznys bude daleko lepší – ano, ty se neprokázaly. To ale ještě neznamená, že v tom máme přestat,“ konstatoval například v nedělních Otázkách Václava Moravce první místopředseda ČSSD Roman Onderka. Budiž.
Na druhou stranu, není důvod vzývat zrovna čínské investice – zvlášť v citlivých oborech strategického významu, kde navíc Čína proslula „inspiracemi“ v západních výrobcích. „Já bych rád viděl čínské a jiné finanční prostředky v takových věcech, jako je věda, výzkum, vývoj, inovace. To znamená něco, co souvisí s budoucností,“ pravil dále Onderka.
Trochu by se v tomto futuristickém nadšení mohlo ubrat. Anebo – pokud bychom dovedli do absurdna vysvětlovací snahu ministra kultury Staňka – aby to pak neskončilo tím, že kvůli návštěvě čínské delegace přejmenujeme i Prahu…
