Vládní rošáda posílí vliv Babiše a ANO. Sociální demokraté jsou rádi za pár teplých křesel, a proto drží ústa a krok
Ještě než se na tuzemská ohniště a pláně slétnou všechny možné a nemožné čarodějnice, jmenuje prezident Miloš Zeman v úterý odpoledne na Hradě nové ministry a místopředsedy Babišovy vlády. Před pár týdny to vypadalo, že půjde jen o rutinní výměnu dvou neschopných a komunikačně velice omezených ministrů. Nyní už se celá paráda rozrostla do akce větších rozměrů, která si zaslouží i větší pozornost.
K odvolání Dana Ťoka z ministerstva dopravy a Marty Novákové z ministerstva průmyslu a obchodu lze říci jen tolik, že tento krok měl přijít už dávno. U změny na resortu spravedlnosti je zarážející, jak je celá záležitost komunikována. Na jedné straně tu jsou rozmanité výroky končícího ministra Jana Kněžínka o tom, že chtěl skončit a udělal to sám a dobrovolně, které jsou střídány obavami opozice, médií či nevládních organizací z "díla" jeho nástupkyně Marie Benešové, a to především v kauze Čapí hnízdo a vyšetřování premiéra Babiše.
Ale v českém politickém prostoru se náhody nedějí a vše je součástí předem daného scénáře, který píše Babiš a občas mu režisérskou taktovku vytrhne prezident Miloš Zeman. To, že někteří aktéři divadelních kusů své role neumějí nebo se jim nechtějí podřídit je věc druhá. Oni nemají na vybranou. Takže udělají ze sebe před lidmi šašky, občas změní názor a to je tak všechno, co se od nich očekává. Útěchou jim může být vědomí skutečnosti, že nejsou první a ani poslední.
Ke změnám dojde i ve sborů místopředsedů vlády. Odejde z něj ministr životního prostředí Richard Brabec a v čele vládního stolu při jednáních kabinetu ho nahradí ministryně financí Alena Schillerová a nový ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček.
Netřeba hledat nějaké obezličky nebo vykrucovačky, ale pro Richarda Brabce to je mocenská degradace. Jistě, zůstane i nadále ministrem, ale stane se z něj druhořadý člen vlády. Jeho portfolio je přitom velice důležité. Tím, že byl odsunut na druhou kolej, dává Andrej Babiš všem najevo, že je mu problematika životního prostředí, ale třeba i boj s nedostatkem vody zcela ukradený. Úsměvné bylo, jak prvně Babiš komentoval změny u svých zástupců s tím, že Brabec se s tím "nějak ztotožnil". Přitom v době, kdy to Babiš oznamoval, byl Brabec na druhém konci světa s Milošem Zemanem v Číně. Vypadá to tak, že už i u něho začíná mocenský pád a ústup z Babišovy přízně.
Jmenování Karla Havlíčka do vicepremiérské a ministerské pozice lze označit jako výraz jeho lidského a pracovního souznění s Babišem. Oba dva workoholici si dobře rozumí a lidsky si sedli. Za Havlíčkem stojí velký kus práce a lze se jen podivovat, že si ho Babiš nevybral už dříve.
Povýšení Aleny Schillerové je však jen a pouze silné politické gesto a zvýraznění její pozice na politické mapě. Dva ekonomičtí vicepremiéři ve vládě je zbytečný luxus a potenciální semeniště třenic a konfliktů. Ale o to vůbec nejde. Schillerová je loajální Babišova spolupracovnice, která poslouchá jako hodinky, neodmlouvá a pracuje jako přesná vykonavatelka Babišových pokynů. Tím, že jako místopředsedkyně vlády bude občas řídit i zasedání kabinetu, lze očekávat, že její nově nabytou mocenskou sílu pocítí především ministři z ČSSD. A to se Babišovi náramně hodí a přesně tak to potřebuje.
Rýpavci by mohli poukázat, že díky zvětšení počtu místopředsedů vlády se zvýší i mzdové náklady na rozpočet. Plat místopředsedy vlády totiž činí 189 900 korun, zatímco řadový ministr si přijde na 157 100 korun. Ačkoliv v rámci celkových rozpočtových výdajů jde o drobné, je v tom spíš určitá symbolika. Zkrátka někde se šetří a vyžadují se úspory, ale jinde to není potřeba.
Chystanou rekonstrukcí vlády dojde k posílení pozice Babiše, ANO a Miloše Zemana. ČSSD se dostává stále do více pasivnější role a je s podivem, co si všechno tato strana nechá za pár teplých křesel líbit. Babiš to dobře ví a zkouší, co si všechno může dovolit. Až ucítí, že je tak pevný v kramflecích a má situaci pevně pod kontrolou, klidně navrhne i odvolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Sociální demokraté už varovali, že by to bylo jejich poslední hlasování ve vládě. V tu chvíli vyvstane provokativní, ale i vcelku logická otázka, jestli právě to není Babišovým hlavním přáním.
