Marek Stoniš: Zbabělé volební nadbíhání (nejen) dětem. Šestnáctiletí k urnám nepatří!
Kdybych mohl volit už jako šestnáctiletý, ruku do ohně bych za sebe, tehdejšího fracka, nedal. Jenomže to je nadvakrát hypotetická představa. V dobách mého jinošství žádné demokratické volby nebyly.
Dneska zase vím, že strany, které chtějí volební právo šestnáctiletým dětem nově umožnit, nebudu volit. Jejich argumenty jsou totiž úsměvné a nesvědčí o ničem jiném než o vlastní programové vyprázdněnosti a zoufalém hledání nových voličů: „Mladá generace se lépe zorientuje v záplavě informací, jež se odevšad valí, a dokáže poznat, která informace je nosná a která není,“ říká třeba nově zvolený šéf hnutí Starostové a nezávislí.
To jsem zvědav, jestli v záplavě informací, jež se odevšad valí, dokáže mladá generace poznat, že návrh páně Rakušana je úplná pitomost. I pirátům při představě, že by mohli volit šestnáctiletí, radostí nadskakují hardwary i softwary. Oni jsou mentálně dětmi, tak proč by je děti neměly taky volit, že? S porozuměním reagovali na návrh také sociální demokraté. Tonoucí se stébla chytá, za tím ovšem nic jiného nehledejme.
Nedělejme si nějaké zvláštní iluze o tom, že by děti tak moc toužily jít k volbám a že bychom je tím přivedli k zájmu o politiku. Stačí se podívat na ty mladičké politické „experty“, co si některé strany marketingově pořizují jako maskoty (podívejte, i děti nás mají rády!), poslouchat jejich moudra rovná se psychické tortuře.
Šestnáctiletí, když už, by určitě raději přivítali možnost řídit auto nebo si objednat pivo v hospodě. Jak ostatně vtipně poznamenala Markéta Šichtařová: „Sňatky od 18. Alkohol od 18. Plná právní odpovědnost od 18. Řidičák od 18. Zbroják dokonce od 21. Ale aby to děti hodily levičákům – na to jsou užitečné dost, co? Čekám, že příště tytéž ,pokrokáře‘ napadne omezit volební právo do 60 let.“
Na volební právo pro děti jsem si vzpomněl také, když jsem viděl proti změnám klimatu se válející záškoláky během schůze pražského zastupitelstva. České společnosti chybějí autority. Ten incident měl přece okamžitě skončit zásahem ochranky a vyvedením výtečníků. Nejsi ve škole? Jak to? Že se globálně otepluje? Nemel.
Místo toho pseudoautority nadbíhají různým potenciálně vlivným skupinám (v tomto případě dětem), bojí se je odkázat do patřičných mezí jasným pojmenováním bludů, jimiž se děti zaštiťují. Když klimatickou apokalyptičku, šestnáctiletou Gretu, přijme papež, přece neznamená, že má pravdu. Spíše naopak.
To, že šestnáctiletí z mnoha důvodů k urnám nepatří, ovšem neznamená, že u nich nakonec nebudou. Nadbíhací doba je taková. Bohužel.
Text vyšel jako editorial tištěného Reflexu 18/2017.
