Jurečkův pohrobek. Nesmyslná novela vinařského zákona poškodila celý vinařský obor
Že má nejen lež, ale i manipulace krátké nohy (ostatně v praxi se důsledek obou pojmů projevuje obvykle stejně), dokázala tento týden na reálných číslech Asociace vinařů ČR, která shrnula dopady dva roky staré novely vinařského zákona. Tu navzdory protestům malých a středních vinařů a vinoték protlačil bývalý ministr zemědělství Marián Jurečka za pomoci vykonstruovaných argumentů Svazu vinařů ČR jako nástroj „ochrany spotřebitele“, fakticky ale jako snahu podporovat existenci a ekonomiku velkých vinařských podniků, což je další z mnoha důkazů, na čí straně exministr zemědělství v době svého působení v čele resortu skutečně stál.
Novela ovšem nejenže nesplnila žádný z deklarovaných cílů, ale poškodila naše vinařství jako celek. Mimo jiné tím, že součástí „ochrany spotřebitele“ je zcela legitimní a často používaná praxe, kdy je do lahví plněno víno dovezené ze zahraničí a lahve jsou opatřeny emotivními fotografiemi známých moravských oblastí a měst, ačkoli víno z nich ani náhodou nepochází. Zmiňovaná asociace přitom požadovala, aby byl původ hroznů uváděn na přední straně etikety, spotřebitel se ale tuto informaci dozví pouze, pokud jí hledá na etiketě zadní. Netřeba dodávat, komu takový stav vyhovuje – malí a střední vinaři samozřejmě žádné víno ze zahraničí nedovážejí. Výsledkem nicméně je, že spotřebitelé postupně ztrácí důvěru v tuzemskou produkci a začínají preferovat vína ze zahraničí – produkty tvářící se jako tuzemské ostatně také často ze zahraničí jsou.
Dovoz vína ze zahraničí byl mimochodem také jeden z důvodů, proč byla novela přijata. Ve skutečnosti ovšem, jak vyplývá z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ), sice dovoz od doby zavedení novely mírně poklesl, v loňském roce se ale pohyboval na stejné úrovni (1 334 hl), jako před platností novely a je srovnatelný například s rokem 2015 (1 389 hl). Procento nevyhovujících vzorků vína z pohledu falšování v loňském roce oproti roku 2017, kdy novela vstoupila v platnost, dokonce mírně vzrostlo, i když počet takto nevyhovujících vzorů klesl – to ale proto, že bylo hodnoceno nižší množství vzorků vín. Stejně tak pokleslo množství falšovaných vín – což je ale dáno změnou metodiky hodnocení vín, kdy se od doby platnosti novely nepovažuje za falšovaný vzorek víno nesplňující senzorické (smyslové) parametry. Falšování tedy v praxi neubylo, nebylo ale ani před platností novely, ani po jejím přijetí hlavním problémem trhu s vínem v ČR.
Ubylo také vinoték, což je další důsledek novely, na který její kritici upozorňovali. Tím se výrazně snížily možnosti odbytu právě pro menší a střední vinaře, pro které byly a jsou vinotéky kromě přímého prodeje od samotných vinařů prakticky jedinou možností, jak své produkty prodávat mimo své podniky. Lze jen dodat, že sudová vína, jichž se regulace prostřednictvím novely zejména týká, tvoří asi jednu pětinu spotřeby vína v ČR – zhruba 40 milionů litrů ročně. Celková spotřeba se pohybuje kolem 200 milionů litrů, dominantní podíl mají přitom průmyslově stáčená vína prodávaná v supermarketech. Podle Státní zemědělské potravinářské inspekce (SZPI) nicméně prý vinoték přibylo. Rozpor má ovšem dvě vysvětlení - jednak se před účinností novely žádné vinotéky neevidovaly, takže k porovnání nejsou relevantní data. Kromě toho se ovšem díky novele musely stát z vinoték „potravinářské podniky“, takže údajný nárůst je zase jen čarování s čísly a pojmy.
O tom, že důsledkem novely je další byrokracie zatěžující malé a střední vinaře a vinotékaře nad rámec pravidel EU, snad ani není třeba hovořit. To je totiž prakticky u každé naší novelizace zákonů normální. Možná zajímavější informací proto v této souvislosti je, že v době, kdy se na národní, evropské i světové úrovni cíleně snižuje používání plastů, nutí znění novely vinotéky prodávat stáčené víno v plastových bag-in-boxech, což je vzhledem ke znění novely často jediná možnost, jak uspokojit požadavky návštěvníků vinoték. Jinými slovy – novela vinařského zákona kromě všech svých negativních dopadů do vinařství a obecně zemědělství ještě navíc přispěla a přispívá ke zhoršování stavu životního prostředí. I na domácí poměry tak jde o zákon, který vytvořil skutečně nadstandardní množství negativ „jednou ranou“.
