Marek Stoniš: Pošpinit, udat, vyloučit. Moderní doba přeje pokřiveným lidským povahám
Čtu spoustu radikálně levicových názorů, s nimiž bytostně nesouhlasím. O tom, jak by měl být podle věrozvěstů politické korektnosti současný svět uspořádán, nejlépe bez aut, plastu i soukromého vlastnictví; o světě, ve kterém se budou rodit děti do rodin s dvěma muži nebo třemi ženami; o světě, v němž budeme chodit po špičkách kolem agresívních ideologií, vypalujících křesťanské kostely a vyhánějících evropské Židy; o světě, ve kterém budou všichni lidé bohatší o to, co bohatým vytáhnou z peněženek. Jde o postoje, jež dnes udávají tón, jsou v módě a se kterými, dovolíte-li si nesouhlasit, stanete se bez milosti neslušným člověkem, extremistou, xenofobem. Nebo ještě něčím horším. Třeba nacistou.
Přestože si někdy můžu ukroutit hlavu, nikdy by mě ani nenapadlo, abych se snažil vytlačit nebo nahlásit kamsi na ústředí ideopolicie autory, nositele z mého pohledu zcela pokřivených názorů, dovedených v praxi do nebezpečných důsledků, a domoci se tak zákazu šíření jejich myšlenek veřejným prostorem. (Místo toho je raději v rámci široké politické diskuse tisknu v Reflexu – ať tištěném, nebo internetovém.)
Škoda že se ovšem „druhá strana“ nechová stejně. Čtu, že britskému protiislámskému aktivistovi Tommymu Robinsonovi je odepřen přístup na sociální sítě, dokonce nemůže platit prostřednictvím internetového bankovnictví. Profesora Ronalda Sullivana vyštvali radikální studenti z postu děkana práv na Harvardu jen proto, že obhajoval hollywoodského producenta a slavného sexuálního agresora Weinsteina. To jsou jen dva příklady z dlouhé řady dalších. Bohužel, vidím kolem sebe signály, že podobné příklady ostrakizace kvůli nevhodným názorům se blíží i k nám. A nepůjde jen o několikadenní blokování těch, kdo se dopustí nekorektního humoru, ironie nebo sarkasmu na Facebooku.
K podobným štvanicím na lidi s názory vymykajícími se té kvazioficiální, dejme tomu multi-kulti ideologii bezpochyby dojde i přesto, že u nás naštěstí neprobíhají soudní procesy s muslimskými gangy znásilňujícími nezletilé dívky jako v Británii (kauza Robinson). Ani se u nás neuchytily radikální feministické spolky, které by lustrovaly české herce, producenty nebo režiséry, jestli se před dvaceti a více lety nedopustili nějakých nepředložeností vůči něžnému pohlaví (kauza Weinstein – Sullivan). Ale s důsledky hypertrofované politické korektnosti se budeme potýkat i my. Chystají se potichu zákony umožňující neziskovým organizacím podávat hromadné žaloby kvůli diskriminaci. A atmosféra na vysokých školách nebo v některých „cool“ mladých politických stranách očekávaným štvanicím výše zmíněného typu vysloveně nahrává.
Vyprávěla mi například studentka managementu na Vysoké škole ekonomické, že hlavní náplní jejich studia jsou de facto přednášky o rovnosti pohlaví a rasy v soukromých společnostech s odkazem na americkou firemní kulturu. Až studenti vyjdou do praxe vybaveni klackem příslušné legislativy, udávat a likvidovat se začne, ne že ne. Ostatně, děje se už dnes: To si tak jeden ostravský radní z řad pirátů vyrazil na místní populární a krásné dětské hřiště v Komenského sadech, a tak dlouho loudil u provozovatelek místní restaurace o láhev vína, až mu ji prodaly. A on je za odměnu udal, protože víno se podle nějaké vyhlášky o ohrožení morálky dětí nesmí prodávat v lahvích, ale „jen“ po skleničkách. A tak asi vypukne nové výběrové řízení na provozování dětského hřiště s restaurací, protože pirátovi prodali flašku.
Doba podobným hrbatým udavačským duším bohužel nahrává. Nevím jak Vám, ale mně se s ní smiřuje velmi těžko. Vlastně vůbec.
Text vyšel jako editorial nového tištěného Reflexu.
