Fyzický útok na Jakla je odporný. Snaha o politizaci ze strany obou Klausů také
Podruhé za poměrně krátkou dobu byl veřejně činný člověk fyzicky napaden za své politické názory. Po poslanci Dominiku Ferim se terčem útoku stal někdejší kandidát SPD do Senátu, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a spolupracovník exprezidenta Klause Ladislav Jakl.
V případě zbití Dominika Feriho se konzervativně národovecké kruhy snažily celou věc buď bagatelizovat ve stylu „bůhví jak to bylo“, řadoví příznivci na sociálních sítích pak rovnou psali, že ten liberální černoušek z Prahy dostal od rázovitých ogarů, co si zasloužil a ještě mu naložili málo. Sluší se však zmínit, že například Václav Klaus mladší se sněmovního kolegy zastal.
Občané nejsou dav
Podobný incident v případě Ladislava Jakla (i on byl zbaběle napaden dvěma muži) je ovšem jiná káva. Institut Václava Klause vydal tiskové prohlášení, kde se za kolegu jeho spolupracovníci postavili a útok odsoudili. To je zcela pochopitelné a přirozené, a měli by tak učinit i představitelé všech parlamentních stran. Jakl je veřejně činná osoba, člen RRTV a zbít kohokoliv za jeho konzervativní názory je v civilizované společnosti neakceptovatelné.
Klausovci ovšem neváhali si dále přisadit a přihřát si vlastní politickou agendu. Čin by se podle IVK nestal, kdyby „v České republice nebylo soustavně a cíleně zvyšováno politické napětí těmi, kdo chtějí politickou moc získat mimo demokratické volby prostřednictvím rozvášněných davů na náměstích a spřátelených médií.“ To je ze strany exprezidenta Klause i jeho lidí mimořádně nechutná demagogie. Je děsivé, že k podobné rudoprávní rétorice se snižuje člověk, který by mimo jiné bez „rozvášněných davů na náměstí“ patrně stále úředničil v Československé státní bance.
Darebáci
Na českých náměstích i návsích dnes nestojí anonymní davy, kýmsi snad řízené, ale desetitisíce občanů, vyjadřujících legitimní znepokojení nad tím, že v čele státu stojí trestně stíhaný oligarcha, estébák a dotační žonglér.
Absurdní snaha Institutu Václava Klause hledat mezi občanskými protesty a útokem dvou násilnických idiotů na Ladislava Jakla souvislost je pouze smutným dokladem o totálně zideologizovaném vidění světa ze strany bývalého prezidenta i jeho kolegů.
Kromě Klause staršího se na sociální síti utrhl i jeho syn, který do toho hodil vidle takříkajíc kompletně. Junior se nechal slyšet, že „teror a nesnášenlivost jsou čím dál více rozdmýchávány. Tiskem a médii, darebáky, kteří posílají politické školitele mládeži do škol.“ Jak souvisí studentské debaty s napadením v pražském metru netuší kromě bývalého matikáře asi nikdo.
Vidí to každý
Ladislav Jakl je muž hájící ve veřejném názoru tradiční pravicově konzervativní názory. Svůj osobní kredit však bohužel propůjčil partaji, jež nemá se skutečným konzervativismem nic společného. SPD je strana plná bezskrupulózních šíbrů. Politicky i finančně kapitalizuje na šíření strachu, hysterie a nenávisti.
Mluví-li Klaus mladší o zvyšování napětí, vzpomeňme si, jaká strana na parlamentní půdě i mimo ni šíří prokazatelné lži a bizarní konspirace o globalistické světovládě, chemtrails a smrtících mikrovlnkách. Mluví-li Klaus junior o darebácích, vzpomeňme si na poslance Lubomíra Volného, obchodníka s chudobou, který v ostravské vyloučené lokalitě vydělává na těch nejubožejších.
Je-li řeč o teroru, vzpomeňme na nešťastníka důchodce Baldu a stromy pokácené před vlak plný lidí. Každý ví, kdo v českém veřejném prostoru šíří nenávist a agresivitu. Snaha obou pánů Klausů to nyní otáčet je v lepším případě falešná a prázdná. V tom horším téměř stejně odporná, jako zákeřný útok na Ladislava Jakla.
