Vladimír Pikora: Vykopli jsme socialismus z Východu, vrátil se ze Západu
Tak tedy máme za sebou volby do Evropského parlamentu. A už víme, že ukázaly několik trendů. Jedním z nich je, že mnohde slábnou sociální demokraté. U nás třeba sociální demokraté naprosto propadli. Rozhodně to ale neznamená, že slábne levice. Levice totiž jen změnila barvu. Už není tolik rudá, ale spíš zelená. Teď už tolik nevolá po třídním boji jako spíš po klimatickém boji.
Sociální demokraté ztratili v Evropském parlamentu 38 křesel. Přesto mají stále druhou nejsilnější frakci se 153 hlasy. O 19 poslanců ale posílili zelení a mají 69 křesel. O 38 poslanců taky posílila ALDE jako aliance levicových liberálů. Nyní mají 105 křesel a celkem jistě se budou podílet na skutečné vládě EU. Právě odsud také přichází nebezpečný socialismus francouzského prezidenta Macrona, který do ALDE posílá 21 poslanců. 6 jich sem posílá i převážně levicové ANO. (Ano, já české hnutí ANO považuji za levicové navzdory tomu, jak se samo označuje; vycházím třeba z jeho přístupu k veřejným financím, zvyšování daní, kladení překážek podnikání či z předvolebních „dárků“.) Jinými slovy, ztrátu „klasických“ socialistů na poslance kompenzovalo ALDE, k tomu ale evropská, víceméně demokratická levice ještě posílila o 19 křesel zelených.
Pro vládu v Evropě je důležité hlavně to, jak dopadly volby v Německu a Francii. Vidíme to i v tom, jak se francouzský premiér E. Macron vrhl do diskuse o šéfovi Evropské komise s německou kancléřkou A. Merkelovou a zcela ignoroval drtivé vítěze voleb v Itálii, jako by ostatní evropští politici byli jen pátým kolem u vozu.
Přitom paradoxně strana kancléřky Merkelové CDU-CSU sice zvítězila, ale výsledek 28,9 % je pro ni historicky nejslabším výsledkem ve volbách do Evropského parlamentu. Na záda jí totiž už dýchají zelení. Opět zelení. Ti mají 20,5 %. Frakci zelených tak Německo posílá 22 poslanců, zatímco v minulých volbách to bylo jen 13. Zdá se, že pro mnohé charismatické Grétě se podařilo mladé silně ovlivnit. Mezi voliči do 30 let volil zelené každý třetí Němec. Podobné to je ve Francii. Ta minule poslala do frakce zelených 6 poslanců, nyní jich posílá 12.
Takže pointa: Zelení spolu s populisty z ALDE nejspíš časem zašlapou „klasické“ sociální demokraty do země. Aby původní sociální demokraté přežili, musí se odlišit a nabídnout něco nového. Obracejí se proto k Marxovi a fušují do řemesla klasickým komunistům. Populární je nyní kupříkladu mladý německý socialista Kevin Kühnert, který tvrdí, že se kapitalismus přežil a má být nahrazen „demokratickým socialismem“. Mladík zřejmě nezná historii a nevšimnul si, že už NDR tvrdila, že je socialistická i demokratická a demokracii si dokonce dala i do názvu. Nějak to ovšem nefachalo.
Evropou se šíří myšlenka, že kapitalismus selhal
Je to velmi zvláštní: Mladí lidé berou kapitalismus jako sprosté slovo, ačkoli se právě díky němu má jejich generace nejlépe, jak se kdy lidé měli. Naprostá většina lidí se má ve srovnání s historií jako čuně v žitě, jen někteří závidí těm, kteří se mají ještě trochu lépe, a chtějí proto ještě větší rovnost ve společnosti. Jejich závist je tím, co jim dává pocit, že se mají špatně. Špatně se ale v drtivé většině v realitě nemají. Vlastnit byt, jet každý rok na dovolenou do Alp či do Afriky není nároková záležitost. Když se budou mít všichni stejně, jen se budou mít z jejich pohledu „stejně špatně“.
Obzvláště velkým tématem je nyní v Německu trh nemovitostí. Lidé si stěžují na příliš vysoké ceny bydlení. Ovšem za to, že jsou byty drahé, nemůže kapitalismus, ale právě naopak předešlé socialistické experimenty. Konkrétně nejvíc za to může to, že centrální banky v rozporu s filozofií volného trhu jak sociální inženýři řídí ekonomiku a poslali úrokové sazby do nulových či dokonce záporných hodnot. Zcela logicky pak tyto nesmyslné úroky nafoukly hypotéky a zdražily bydlení.
Druhým důvodem drahého bydlení zejména v Německu je i to, že si Němci taktéž ve jménu veskrze socialistické doktríny rovnosti „pozvali“ svým štědrým sociálním systémem otevřeným i pro příchozí cizince mnoho imigrantů, kteří musí někde bydlet, aniž by ovšem současně postavili stejné množství adekvátních bytů. To taky musí logicky vést k nedostatku bytů a nárůstu jejich ceny. Obojí – tedy záporné úrokové sazby i multikulturalismus – je přitom důsledek levicových politik; s volným trhem je to myšlenkově nekompatibilní.
Neboli ti, kdo křičí, že kapitalismus selhal, v realitě popisují selhání socialismu, ale nedochází jim to.
Z německé sociální demokracie zaznívají šílené hlasy. Například předseda SPD v Severním Porýní Sebastian Hartmann prohlásil, že potřebujeme zcela nový ekonomický model. Jiní socialisté přitvrzují ještě víc a hlásají, že by lidé neměli vlastnit víc bytů. Veřejně se mluví o tom, že by mělo dojít k vyvlastňování. Diskuse, která by před pár lety byla nemyslitelná, dnes myslitelná je. Lidé se nestydí říct, že chtějí někomu jeho majetek ukrást. A nemálo je těch, kteří tomu tleskají. Evropa jde doleva, trend je jasný. Když trend protáhneme v čase, skončí přesně tam, po čem dnes tito lidé volají.
A takoví lidé dnes vládnou EU. Víte – když kritizuji EU, není to o tom, že by se mi nelíbila myšlenka mnoha národů spojených do jednoho spokojeného a ekonomicky prosperujícího celku. Není to o předsudku vůči integraci jako takové. Je to o tom, že nechci z EU importovat socialismus. Právě kvůli nebezpečí nového socialismu pouvažuji pokračující integraci za tak nebezpečnou navzdory původně krásné myšlence.
Ostatně příklon EU k socialismu vidíme i v tom, že vloni v květnu vztyčili v Německu pomník Marxovi v jeho rodišti a na slavnostní akt přijel i šéf Evropské komise, jako by myšlenky Marxe byly něčím, na čem bychom měli stavět. Jako by Marx nebyl někým, koho bychom se spíš měli štítit jako zločince.
„Karla Marxe je třeba chápat v kontextu jeho doby,“ uvedl Juncker ve svém projevu. „Za to, že jeho pozdější následovníci použili hodnoty, které formuloval, a slova, která k popisu těchto hodnot nalezl, jako zbraně proti jiným, nelze povolávat k zodpovědnosti Karla Marxe,“ dodal. A to snad něco mění na tom, že Marx vyzýval k třídnímu boji a násilí…? Pokud vím, ponoukání k násilí je dnes trestným činem. Ne něco, k čemu bychom se měli dnes hlásit.
Mladí neznají historii
Problémem mladých voličů, kteří si myslí, že nemusí chodit do školy, a místo toho chodí na náměstí, je, že neznají historii. Nedávný průzkum mezi mladými Američany ukázal, že 51 % z nich se staví k návratu socialismu pozitivně. Brzo nám doroste generace, která bude kvůli neznalosti souvislostí schopna volit i Miloše Jakeše. Bude jen stačit, aby řekl, že kapitalismus poškozuje globální klima.
Všem, kteří si myslí, že socialismus může dostat jinou tvář a vést k ráji, bych doporučil navštívit Venezuelu. Možná by stačilo navštívit i „jen“ Kubu. Tam bez kapitalistických dolarů či konvertibilních pesos nejste nic. A i když nakrásně platíte dolary, pochopíte, jak funguje centrálně plánovaná ekonomika. Na vlastní kůži jsem s úžasem zažil, jak například v hotelu definitivně došlo kokosové mléko do míchaných nápojů, ačkoliv hotel stál v lese kokosových palem. A nebylo síly, která by si s tím poradila…
Socialismus a centrálně plánovaná ekonomika prostě z definice nemohou fungovat. Nemohou, protože technicky není možné, aby jeden osvícený plánovač (ať už pětiletky nebo klimatu) měl víc informací, a tedy rozhodoval efektivněji než živelný souhrn miliard mozků volného trhu. Zkoušeli to v NDR, Severní Koreji, Venezuele, na Kubě, v Etiopii, nikde to nefungovalo. Nemohlo. Mladá generace ale nezná historii, protože místo studia historie raději demonstruje za řízení klimatu, a tak to nemůže pochopit. A volí, jak volí. Zdá se, že nás donutí zažít socialismus znova.
Za co, proč znova? Za to, že do nich málo hustíme dějepis!
