ČSSD by měla odejít z vlády. Po dalších volbách se jinak už může zařadit mezi recesistické pidistrany
Volby do Evropského parlamentu skončily pro ČSSD velice tvrdým kopancem. Oproti hlasování před pěti lety strana poztrácela přes 120 tisíc voličů a nepřekročila ani 4 procenta. Adekvátní reakce na tento těžký direkt se však nedostavuje. Z alibistických řečí partajních šéfů to vypadá, jako by se nic nestalo, anebo – a to je mnohem horší – vůbec nechápou, co se přihodilo. Situace však už dospěla tak daleko, že (i při stavu současné vládní spolupráce) by nejčistším a nejpoctivějším řešením byl odchod strany z Babišovy vlády.
Když se na začátku letošního března konal v Hradci Králové sjezd ČSSD, prezident Miloš Zeman na něm prohlásil, že v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu bude volit právě sociální demokracii. Vše ale nasvědčuje, že své bývalé stranické přítele a přítelkyně jen pěkně lakoval. Ačkoliv v minulosti po jakýchkoliv volbách se okázale chlubil, komu to hodil, nyní tak neučinil. Naopak dva dny po oznámení výsledků voleb na Žofínském fóru Zeman zkritizoval program, volebního lídra i snahu odvolat ministra kultury Antonína Staňka. Po takových slovech by asi jen úplný snílek očekával, že ČSSD dostala i hlas od prezidenta i jeho manželky.
Nicméně situace už je opravdu vážná. Od ČSSD houfně utíkají voliči (respektive při volbách sedí doma) a strana se noří do hlubin. Ve sněmovně je takřka neviditelná a největší pozornost na sebe upoutává maximálně jen ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, která se ustavičně přetahuje o peníze s Andrejem Babišem a ministryní financí Alenou Schillerovou.
Stranický šéf Jan Hamáček je skoro rád, když není vidět, a pokud dojde (byť jen i na náznak) na spor s premiérem či prezidentem, tak hned couvá a volí okecávací taktiku. Vše pak končí tím, že do výběru ministrů za jeho stranu mnohem více mluví Zeman, nebo dokonce šéf polokoaličních komunistů Vojtěch Filip. Neviditelní jsou i krajští lídři, o senátorech ani nemluvě. K tomu všemu má strana na krku finanční potíže a soudní tahanice s dědici advokáta Zdeňka Altnera. Vše dohromady tvoří poměrně velký balvan na zádech a třaskavý koktejl dohromady.
Adekvátní reakce je však v nedohlednu. Za současné situace je přitom možné jen jedno jediné řešení, a to odejít z vlády. Nedělat v ní fíkový list Andreji Babišovi. Premiér sice mluví o tom, že Evropské volby nemají vliv na práci ve vládě i sněmovně, ale to jsou jen plané řeči. On zatím ČSSD potřebuje. Ví moc dobře, že by mu otevřené spojenectví s KSČM a SPD najednou ublížilo. Na druhou stranu svého koaličního partnera neustále okopává, staví ho v mnoha ohledech před hotovou věc, kritizuje rozhazovačnost i nízký pracovní výkon jeho ministrů a tak dále. Normální člověk už by se naštval a prásknul dveřmi. Ale ČSSD...?
Volby pro ČSSD dopadly katastrofálně. Takový výsledek tu tak důležitá politická strana nikdy nezažila. Ve volebním pořadí už na ni začaly těžce dotírat různé pidistrany či recesistické projekty. Pokud ČSSD řádně neotočí kormidlem a adekvátně nezareaguje na vzniklou situaci, budeme její výsledky po příštích volbách hledat právě už jen mezi těmito obskurními uskupeními. Ostatně někdejší oranžoví straničtí exponenti David Rath či Vladimír Dryml už takovou zkušenost mají a důvěrně znají...
