Čtvrt miliardy pro čtyři lidi? Případ zachráněné lodi aneb Hromadné žaloby se vymknou kontrole
Již několikrát jsem psal, že hromadné žaloby jsou možná mediálně atraktivní, ale v právní praxi velmi problematický počin. Naráží totiž na četné limity lidského jednání, které determinují neefektivitu vystupování jednotlivců jménem kolektivu, tj. i hromadného shlukování poškozených.
Lidé jsou různí. Mají různé záliby, různé vzdělání, různý věk, různý plat, různé zdroje, různý zdravotní stav… Proto je téměř nemožné najít skupinu osob, které ve stejný okamžik vnímají událost úplně stejně a prožili stejnou újmu, kterou jsou schopni ocenit v peněžních jednotkách, nebo najít jednotný způsob jak ji kalkulovat.
I kdybychom našli takový případ, jednotlivci v takové skupině asi nebudou schopni a ochotni investovat stejný díl úsilí a peněz do soudní tahanice o vymáhání škody. V praxi tak dochází ke kompromisům z kompromisů, všudypřítomnému freeridingu a morálnímu hazardu těch, kdo si z hromadných žalob chtějí udělat dobrý byznys. Ti totiž mohou jen získat.
Případ lodi na rozbouřeném moři
Učebnicovým příkladem z poslední doby je případ výletní lodi Viking Sky. Ta se vlivem nepříznivých meteorologických podmínek a výpadku technologie dostala do vážných problémů v rozbouřeném moři u dánských břehů. Díky profesionálnímu postupu posádky a zásahu záchranných složek se podařilo zachránit všech 1373 osob na palubě, přičemž část z cestujících dokonce evakuovaly vrtulníky.
A teď přichází důkaz toho, jak jsou lidé rozdílní. Zatímco část cestujících to s vědomím toho, že vše dobře dopadlo, brala jako zpestření plavby a životní zážitek a část cestujících v šoku děkovala za záchranu života profesionálně postupujícímu palubnímu personálu, část – konkrétně čtyři turisté – viní personál a provozovatele lodi z neprofesionality a za utrpěný šok požadují odškodnění.
Podržte se: Nárokují si bezmála čtvrt miliardy korun. Na internetu se přitom objevují výzvy, aby se k žalobě přidalo co nejvíc cestujících, protože pak budou mít „poškození“ větší šanci miliardovou společnost porazit u soudu, respektive donutit ji z důvodu obav o negativní mediální obraz k mimosoudnímu vyrovnání... I z toho už by byla, samozřejmě, zajímavá provize. Kde v tomto případě zastánci hromadných žalob vidí spravedlnost? A opravdu titíž zde nevidí prostor pro vytváření morálně pokleslých incentiv mezi rádoby poškozenými?
Problém hromadných žalob
Nenechme si namluvit, že institut hromadných žalob dramaticky zlepší postavení poškozených osob. Nikoliv. To je totiž – minimálně teoreticky – velmi v trestněprávní i občanskoprávní rovině schopen zajistit i současný právní řád.
Institut hromadných žalob jen legitimizuje „nájezdy“ na korporace, přičemž náklady těchto nájezdů si domnělí poškození nedokážou představit. Ti, kteří budou na zastupování skupin poškozených vydělávat velké peníze, jim totiž dopředu zmíní jen tu čtvrt miliardu děleno čtyřmi, nikoliv rizika plynoucí z případného prohraného soudního sporu. Princip „Vidím přínosy, nevidím náklady!“ je přitom jedním z největších problémů, který hromadné žaloby přinesou.
Autor je advokát a univerzitní pedagog, pracuje jako předseda správní rady Liberálního institutu.
