Karel Steigerwald: Komunisti chtějí privatizační revanš, ale možná jdou po krku především sami sobě
Vládní poslanci v čele s komunisty chtějí prosadit zvláštní zákon o stíhání privatizačních podvodů a zločinů v devadesátých letech. Udělejte si statistiku, kterou asi ještě nikdo neudělal, zejména ne dnešní komunisti. Kolik komunistů se tehdy podílelo na všech druzích privatizace? Kolik komunistů stálo v čele nejznámějších privatizačních krádeží a podvodů? Projděte si jako exemplární případ prudký vzestup z nomenklaturního komunisty a chudého agenta STB na miliardáře, jaký se povedl Babišovi. Nebyl sám, mnozí normalizační komunisti vnášeli do privatizace cynickou bezohlednost, s níž podváděli a ještě to vydávali za svobodu podnikání. A kolik komunistů bylo mezi policisty, soudci a žalobci v letech privatizace? Kolik společných zájmů tehdejší elitu komunistického režimu drželo pohromadě, aniž by se musela nějak extra spolčovat?
Pak to dejte všechno dohromady a pomyslete si, jak komunisti budou vyšetřovat a stíhat komunisty, kteří jsou dnes už podnikateli, kapitalisty, milionáři, investory, rentiéry a akcionáři? Komunisti asi vyšetřovat komunisty nebudou. Jednoho bývalého komunistu, dnes miliardáře s podezřelou ekonomickou minulostí, drží v čele vlády, aniž by tu minulost zkoumali, či se na ni alespoň zeptali.
Budou vyšetřovat a stíhat bezpartijní podnikatele, kteří tehdy začali za své, s tím málem, co jim z komunistické celonárodní krádeže vrátil nový stát, s úvěry z bank. Prodali auta, domy, šperky, aby mohli začít podnikat. K privatizaci měli obtížný přístup. Nestáli ve vedení privatizovaných podniků, tam stáli nomenklaturní komunisti. Neměli rozsáhlé styky a „kamarádšofty“ v socialistickém hospodářském prostředí. Neměli ani kvalitní informace o privatizovaném majetku, ani kvalitní zkušenosti jak se v té privatizační džungli sebejistě pohybovat. A na ty se komunistický zákon zaměří především.
Bývalým komunistům dala privatizace nebývalou hospodářskou moc. Ta se nyní pod vedením Babiše a s podporou KSČM přeměňuje v moc politickou. A ta chce celou privatizaci přezkoušet. Nechápe, že to přezkoušení půjde hlavně proti ní. Tak do toho!
Každý privatizační údaj dokáže soud ohnout a označit za podvod
Když dnešní vládní koalice miliardáře, nacionalistů, socialistů a komunistů takový zákon chce, prosím. Nechť si na ty privatizátory z řad komunistické elity pořádně prosvítí. Věznice budou pak plné komunistických privatizátorů a spousta majetku se vrátí do rukou státu, který jej bude opět privatizovat, tentokrát už ne do rukou komunistů, což byla kardinální chyba minulé privatizace, nýbrž do rukou přirozeně vzniklých podnikatelů. To už jsme ale v iluzích, tak to probíhat nebude.
Jak to vyšetřování zločinů privatizace ve skutečnosti probíhat bude, můžeme vidět už dnes na případu právníka Altnera a osudech jeho pohledávky vůči ČSSD. Ta se proměňuje v listí, jak pohádkové zlato z jeskyně. Z věřitelů Altnerů jsou náhle dlužníci. Každé číslo privatizace, každý údaj, každá suma peněž v každé privatizaci může být po čase označena za nesprávnou, nespravedlivou, za podvod. Tato suma měla být větší, menší, neměla tam být vůbec. Soudy mohou od zprivatizovaných vyžadovat fakta a informace, které po třiceti letech už neexistují, nebo nejsou dohledatelné. Mohou cokoliv z tehdejší doby interpretovat opačně. Mohou odsuzovat, zabavovat, konfiskovat a pokutovat podle libosti. Na zločiny komunistických privatizátorů zákon používat nebudou. Do pekla nejistot uvrhnou ty ostatní.
Smysl nového komunistického požadavku, na který kývla dnes panující koalice a ke kterému se přidali Piráti, jejichž naivní retrokomunistické puzení zvítězilo nad jejich inteligencí, není ve stíhání „zločinů privatizace“, nýbrž v politickém propagandistickém nástroji k dosažení převratu režimu. Parlament by se měl starat o to, proč stíhání hospodářských zločinů neprobíhalo a dodnes neprobíhá dostatečně důsledně. Dr. Rathů, o které si spravedlnost přerazila nohy, jsou desítky, ne-li stovky. Poctivému stíhání nic nebrání, zákonů je na to dost, krom nevůle a asi i neschopnosti justice, o jejíž nezávislosti můžeme mít značné pochyby. Místo toho nutí Sněmovna vládu dnešní pochybné koalice k vytvoření zbrusu nového „kladiva na kapitalisty“, s nímž by bylo možné rozviklávat demokratické poměry dlouhodobě a celoplošně a do nekonečna.
Privatizaci ovládli komunisti přirozeně, protože nikdo jiný neměl v rukou tolik výhod, plynoucích z kariér v komunistickém režimu. Kdyby se to, co vyžaduje sněmovní většina, opravdu prosadilo, komunistická věrchuška, tvořící dnes základ světa podnikatelů, by na to logicky doplatila. Ví to Babiš, ví to Toman? Ale tak to zákonodárce nemyslí. Myslí to jako revanš. Je to slovo, s nímž mají komunisti ohromné zkušenosti z minulosti.
