Plovoucí lavička Václava Havla: Vznikne v Praze nové přístaviště? Památkáři jsou proti, magistrát pro
Nové vedení Prahy se neustále zaklíná, že nechce další komercializaci Prahy, a další nápor turistů v historickém centru. Jenže některé kroky, které orgány magistrátu podnikají, jdou proti tomuto deklarovanému záměru. Ve schvalovacím procesu je nyní návrh, podle něhož by na Alšově nábřeží mezi Karlovým a Mánesovým mostem mohlo vyrůst nové přístaviště.
Ponton by měl být od nábřežní zdi vzdálený asi tři metry. Přístup na molo by byl možný nejen z Vltavy, ale i novým schodištěm z nábřeží, ze kterého by musela zmizet část historického zábradlí z počátku 19. století.
Kuriózní na celém projektu je, že molo je projektováno jako plovoucí lavička Václava Havla. Lákadlo, které má evidentně ideově zdůvodnit celý záměr, kterým je ve skutečnosti vybudování dalšího přístaviště. Kdo by se přece mohl postavit proti propagaci prvního českého prezidenta?
Tomu nakonec odpovídá i vyjádření žadatele, ředitele společnosti Presidential Cruises Štěpána Rusňáka, který u restaurace Marina poblíž Mánesova mostu organizuje soukromé projížďky na lodích. „Dalším, a podstatným důvodem nepřenositelnosti záměru je neopakovatelnost genia loci místa. Ten nelze slovy popsat, ale každý, kdo zavítá na řešené místo, pochopí soulad mezi atmosférou místa a mezi záměrem vybudovat zde první plovoucí lavičku Václava Havla na světě.“
Památkáři jsou proti
Přesto se proti postavil Národní památkový ústav. „Návrh je z hlediska ochrany zájmů státní památkové péče vyloučený především z následujících důvodů: provedením záměru by došlo k narušení panoramatu nábřežní zdi souměrně prohnuté, se vzrostlými stromy na koruně navigace. Umístění schodiště a pontonu by narušilo souměrnost zdi při dálkových pohledech, zejména s protějšího břehu a Karlova mostu,“ konstatuje zamítavé stanovisko NPÚ.
Jak dále Národní památkový ústav uvádí, „obecně lze konstatovat, že zásadně nesouhlasí s koncepcí řešení individualizovaných přístupů k vodě z pravobřežní navigace. Ta je totiž urbanisticky i architektonicky koncipována právě opačně, s řadou společných přístupů k vodě, ať již vnějšími schodišti na náplavku, či prostupy v nábřežní zdi, v protikladu k podstatné části levého břehu, který na území pražské památkové rezervace z části není regulovaný vůbec a je přístupný přímo z pozemků domů, přiléhajících přímo ke katastrálnímu území řeky.“
Přístaviště na míru
Přes jasně zamítavé stanovisko NPÚ nicméně magistrátní odbor památkové péče záměr odsouhlasil – s jedinou výhradou. Havlovské srdce, které by podle záměru mělo na molu svítit do noci, by se muselo obejít bez osvětlení. „Ponton s výtvarným dílem se bude uplatňovat ve staroměstské části vltavského panoramatu, ne však natolik rušivě, aby o jeho umístění mohl odbor památkové péče magistrátu rozhodnout jako o nepřípustném,“ píše magistrát v kladném rozhodnutí, a v rozporu se striktním odmítnutím ze strany NPÚ.
Schválení projektu je rovněž podmíněno tím, aby ponton nebyl určený k dlouhodobému stání plavidla, ale pouze pro obsluhu při nástupu a výstupu lidí. Zároveň by mělo být zajištěno odklizení pontonu v případě záplav do ochranného přístaviště. Podle pana Rusňáka bude v provozním řádu také uvedeno, že u pontonu mohou přistát jen pramice, šlapadla a elektrolodě.
To, že autor nápadu a budoucího přístaviště tvrdí, že u pontonu budou moci kotvit i pramice a šlapadla, však může být jen trik pro úředníky a veřejnost. Šlapadla se pod Karlovým mostem prakticky nevyskytují a pramice členů Rybářského svazu mají svůj přístav opodál u Křižovnického ostrova. Elektrolodě pro vyhlídkové plavby turistů vlastní v této části Prahy pouze firma pana Rusňáka. Přístaviště si investor ušil sobě na míru.
Havel jako beranidlo
To, jaká plavidla zde budou kotvit navíc nemůže magistrát ovlivnit. Řeka nepatří podle katastru hlavnímu městu, ale Povodí Vltavy. Podle dokumentace se sice se stálým kotvením nepočítá, nicméně o lodním provozu nerozhoduje město Praha, nýbrž Povodí Vltavy. Jakmile by tedy magistrát jednou umožnil zřízení mola, nebude mít už dále vliv na to, jak se bude skutečně využívat. V případě schválení pontonu už nikdo nezabrání, aby zde Rusňák trvale umístil i velkou loď, jelikož takovou podmínku nebude schopno město nijak vymáhat ani kontrolovat. Přistávat či kotvit by zde mohla větší loď i díky dostatečné hloubce.
Rozhodnutí o schválení nového přístaviště podepsal ředitel odboru památkové péče pražského magistrátu Mgr. Jiří Skalický. Očekávali bychom, že člověk na tomto místě bude konzervativně hájit barvy UNESCO v místě památkové rezervace. Více rozumu ale zdá se paradoxně mají dnešní aktivističtí komunální politici, jako je starosta Prahy 1 Pavel Čižinský, nebo radní pro kulturu Hana Třeštíková, kteří se staví proti tomuto záměru.
Zvláštní je i postup Povodí Vltavy. To totiž v minulosti žádosti o pronájem tohoto místa jiným zájemcům pravidelně zamítalo. Navíc jde o tak lukrativní umístění, že by za normálních okolností mělo Povodí Vltavy, pokud změnilo názor, na místo vypsat výběrové řízení. Nyní obhajuje povolení osobitostí návrhu. Havlova lavička tak zároveň posloužila jako beranidlo, jak obejít zákon o zadávání veřejných zakázek.
Konečný verdikt k celému záměru zatím nepadl. Uvidíme, zda magistrát při konečném posouzení dostojí svým slibům, anebo se Praha opět o něco víc přiblíží nevábnému Disneylandu.
