Babišova a Zemanova dehonestace demonstrací je dnes stejně zbabělá a ubohá jako za komunismu
Andrej Babiš říká, že demonstranti, kteří se v poslední době scházejí pravidelně v ulicích, vyjadřují „své přesvědčení na základě vylhaných věcí“. Co je a není vylhané, je samozřejmě k diskusi, ale zajímavé je, že pan premiér zřejmě neví, že na některých demonstracích proti němu protestují i někteří zaměstnanci holdingu Agrofert. Ti také přišli na základě vylhaných věcí? O současných demonstracích se ale někdy skutečně lže a někdy to připomíná zbabělost a ubohost z dob komunismu.
Je velmi pozoruhodné, že dehonestace protestů proti vládnoucí moci se až tolik neliší v demokratických a totalitních režimech. Slyšíme pořád stejná slova: Kdo to organizuje? Kdo za tím stojí? Kdo to platí? Jak to, že se dokázali vůbec sejít v tak velkém počtu? Tyto otázky jaksi nepočítají s tím, že někdo může mít jiný názor a situace podle něj vyžaduje, aby protestoval v ulicích. Naštěstí v demokratické společnosti může každý projevovat svůj názor, jak uzná za vhodné. Někdo to dělá na sociálních sítích, někdo na ulici a někdo to v sobě dusí. Manipulace s veřejně vysloveným názorem byla doménou komunistického režimu před rokem 1989, ale i dnes exhibují všemožní mudrlanti, kteří objevují konspirační teorie na každém transparentu.
Jak správně dehonestovat
A jak se taková dehonestace současných demonstrací provádí? Nejdříve se nastolí otázka, co jsou to za „podivní“ lidé, kteří mají tu drzost něco takového organizovat. Vypustí se proti nim nějaká informace, která zpochybní něco z jejich života, nebo se jich může osobně dotknout. Propagandistickou legendou je v tomto směru článek „Ztroskotanci a samozvanci“, který vyšel 12. ledna 1977 v komunistickém Rudém Právu a hanobil text Charty 77 a její signatáře. Kromě jiného se v něm píše, že Charta je „protisocialistický, protilidový a demagogický hanopis, který hrubě pomlouvá Československou socialistickou republiku a revoluční vymoženosti lidu“.
Dnes stačí zaměnit několik slov a stejnou dehonestaci najdete v prohlášení mnoha odpůrců současných protestů. Opět se hovoří o demagogii, štvaní proti vládě a prezidentovi, a ty revoluční vymoženosti lidi se pouze promění ve „vymoženosti, které nám zajistila současná vláda“. A je to.
Oblíbenou disciplínou je také rozebírat a manipulovat s počtem účastníků demonstrací. Ještě před několika týdny kritici protestů tvrdili, že se schází jen málo lidí a že nemá smysl to brát vážně, protože to nijak neodráží názor společnosti. Když postupně demonstrantů přibývalo, tak se změnila taktika – vždy se zpochybní počet účastníků. Takže když pořadatelé tvrdí, že na Václavském náměstí bylo 120 000 tisíc lidí, kritici s odvoláním na policii (ta to počítala jak?) řeknou, že jen 70 000. I sedmdesát tisíc je hodně, ale podstatou manipulace je hrát si s těmi čísly. Ne s tím, co demonstranti požadují.
Kritici protestů si ale neuvědomují, jak funguje masa, jaké hybné síly se v ní projevují a kam mohou podobné demonstrace dospět, nebo jak mohou na druhou stranu pozoruhodně rychle vyšumět.
Vůle proti vůli, jako ve válce
Slavný spisovatel, teoretik společenských věd a Nositel Nobelovy ceny za literaturu Elias Canetti již v roce 1960 vydal knihu „Masa a moc“ a v ní naprosto pregnantně popsal, o co se jde i dnes v České republice: „Nikdo nikdy doopravdy nevěřil, že názor většiny je díky převaze při hlasování také názorem moudřejším. Stojí tu vůle proti vůli, jako ve válce; ke každé vůli patří přesvědčení, že právě ona je víc v právu a rozumnější; k takovému přesvědčení je snadné dojít, vytváří se vlastně samo. Smysl každé strany tkví v tom, aby se živila tato vůle a toto přesvědčení. Přehlasovaný protivník se rozhodně nepodvolí proto, že by náhle přestal věřit ve svou věc, ale jednoduše proto, že uzná svoji porážku. Je pro něj snadné uznat porážku, neboť se mu nic nestane. Za svůj dřívější postoj není nijak potrestán. Kdyby se obával, že mu jde o život, reagoval by úplně jinak. On však počítá s budoucími bitvami. Jejich počet je neomezený, v žádné z nich nebude zabit.“
A přesně tak se vyvinula situace v Česku. Část veřejnosti prohrála bitvy s Milošem Zemanem a Andrejem Babišem, ale to neznamená, že má „držet hubu a krok“. Nikdo by proto neměl zpochybňovat vůli kohokoli vyjadřovat jakékoli názory, přestože nekonvenují těm mým. To dělají jen demagogové. O naší politické reprezentaci rozhodují volby, ale vyjádření názoru, že něco se má změnit, jak to vidíme při současných demonstracích, je zcela přirozené. „Stojí tu vůle proti vůli, jako ve válce; ke každé vůli patří přesvědčení, že právě ona je víc v právu a rozumnější,“ jak praví Canetti.
Demonstracím proti Andreji Babišove se věnujeme také v hlavním tématu nového tištěného Reflexu >>>
