Eletromobily jsou hračka pro bohaté, ne ekologické řešení. Jejich konstruktéři to ale slyšet nechtějí
Příběh z praxe nám jasně ukazuje, že přestože planetu zásadně ohrožuje globální rozvrat klimatu, tak lidé, kteří se naoko snaží vymýšlet různé ekozlepšováky, jen vykazují činnost při vývoji nesmyslů. Elektromobil je určitě fajn pro hipstery z Letné, protože smrad z uhelné elektrárny, která do něj vyrobila elektřinu, musejí čuchat chudí obyvatelé Mostecka, ne bohatí a ekologicky uvědomělí majitelé drahých elektromobilů. Proto jsem uvítal možnost setkat se s konstruktéry ekomobilů a zjistit, jaká je jejich motivace.
A tak jsem nemohl nezareagovat na pozvánku, která přistála v mém e-mailu. Zkráceně vypadala takto: Jménem studentského projektu elektrické formule na ČVUT, eForce FEE Prague Formula, vás zvu na prezentaci. Jsme tým mezinárodní soutěže Formula Student pod Elektrotechnickou fakultou Českého vysokého učení technického v Praze. Cílem projektu je návrh a konstrukce vozu formulového typu s elektrickým pohonem. Od svého založení v roce 2010… zůstáváme jediným českým týmem soutěže Formula Student, který úspěšně staví formuli s elektrickým pohonem. Prostřednictvím celého projektu mají studenti možnost rozvíjet své znalosti a schopnosti a vyvíjet nová inženýrská řešení v oblasti elektrického pohonu. Minulý rok se nám podařilo dosáhnout mnoha úspěchů, z čehož ten největší je celkové vítězství v rámci soutěže Formula Student Czech konané v Mostě. V poslední době jsem přečetla mnoho Vašich zajímavých rozhovorů a reportáží na téma technika, technologie, inovace a mobilita. V této souvislosti mě napadlo, že by Vás třeba mohl náš projekt zaujmout, a moc v to doufám. To mi napsala Tereza Plšková, Student of CTU in Prague, PR group eForce FEE Prague Formula.
Život bez moře a bez velehor
Pozvánka mě zaujala, protože považuji elektromobily za další ekošidítko a jen čekám, kdy na jejich rozvoj budu muset – jako na solární tunel – přispívat ze svých daní. Proto jsem odpověděl ihned. „Měl bych o akci zájem, ale zcela určitě by musela být součástí článku pasáž, kde byste vysvětlili, odkud budete brát do těch elektroaut elektřinu vyrobenou bez zátěže životního prostředí srovnatelné se zátěží vznikající u automobilů se spalovacími motory, a jaký máte vztah k jaderné energetice. Bylo by to pro Vás přijatelné?“
„Tak to je skvělé! Budu se muset zeptat kluků v týmu, zda by si někdo troufl o problematice mluvit takto zeširoka, jelikož náš tým se zabývá hlavně konstrukcí formule a přeci jenom, Reflex je médium, které má jistě řadu čtenářů mezi našimi profesory, takže bychom neradi prezentovali zavádějící informace. Jménem celého týmu děkuji a zdravím.“ Podepsána Tereza Plšková. Tento e-mail přišel před týdnem. A pak už se nikdo neozval.
I jal jsem se shánět paní elektrostudentku Plškovou a zjistit, proč už se neozvala. A že by mě jako ta nesmrdící elektřina fakt zajímala – obzvláště vzhledem k tomu, že velká část bojovníků proti spalovacím motorům bojuje také proti jaderné energetice. Jiný zdroj elektřiny, který by při její výrobě nesmrděl a pokrýval stále rostoucí potřebu elektrické energie celého lidstva, totiž nemáme. V České republice sice můžeme využít stálého silného větru na našem mořském pobřeží a energii z vodních elektráren, postavených u dravých řek proudících z našich velehor, tato energetická koncepce však musí počkat do doby, než bude mít Česko mořské pobřeží a velehory.
Rozhovor, který nikam nevedl
Tak jsem studentce Tereze Plškové zavolal – i když ona chtěla něco po mně. Některé kousky rozhovoru byly velmi zábavné:
Řešíte, jestli mají elektromobily nějaký vztah k ochraně životního prostředí?
Neřešíme.
A je to něco jiného než hračka pro dospělé?
Můžu si jenom upřesnit: Tenhle rozhovor je jenom mezi námi?
Říkal jsem vám na začátku, že ho nahrávám a že jsem novinář z Reflexu. Takže je mezi námi a čtenáři Reflexu.
Mezi námi a čtenáři Reflexu? Ale já se necítím být povolaná s vámi mluvit jménem celého týmu!
A proč jste mi tedy psala jako PR zástupce týmu?
Abychom se mohli domluvit na nějakém teoreticky dalším rozhovoru.
Já nepotřebuji rozhovor, ale odpověď na otázku, jestli je ten elektromobil něco jiného než hračka.
Já úplně nechci, abychom byli součástí toho článku!
Počkejte – vy mi píšete, že mi nabídnete článek, jehož nechcete být součástí?
Ano, protože tušíme, že to pro nás nevyzní úplně přesně tak, jak bychom si představovali. My jsme si představovali článek o týmu, a ne aby náš tým byl součástí nějakého většího článku (to si Tereza Plšková úplně vyfantazírovala, jak vidíte sami, článek o jejich elektrohračkách není a neměl být součástí žádného většího článku – poznámka autora), který má být hlavně… Vy tam řešíte hlavně ten ekologický dopad a my se zabýváme konstrukcí.
A má elektromobil jiný přínos, než že je to nová hračka pro dospělé?
Já se omlouvám, ale tohle už jakoby potom tento rozhovor v tom stylu, v jakém vy si to představujete, tak my o něj prostě nemáme zájem.
Tak jsem se rozloučil. Chudák píáristka nerozlišuje mezi novinářem a mezi reklamní agenturou, u které si objedná lichotivý text na projekt, který zastupuje, a agentuře za to zaplatí. Nebo se naopak pletu já a v jiných médiích možná stačí, aby zaplatila novináři povozením v nové drahé hračce, a reklama je zařízená. Nevím.
Běžte si hrát s veverkami
Vysoce oceňuji snahu nejen studentů, ale všech zastánců, výrobců, vynálezců a propagátorů elektroautomobilů. Jsou fakt in, je to v módě. Dovoluji si je však upozornit, že do plné akceptace jaderné energie a všeobecného rozšíření atomových elektráren jsou elektromobily jen drahou hračkou pro dospělé, kteří si hrají na ochranáře. Ten smrad z výfuků normálních aut sice na Letné hipster v elektrovoze necítí, ale obyvatelé severních Čech z elektráren, které pro ty ekohipstery vyrobily šťávu do jejich ekoelektrovozů, ten smrad cítí opravdu silně.
Vývoj elektromobilů je opravdu drahý. Proto vyzývám jejich výrobce a propagátory, jestli by si raději nešli hrát s veverkami – vyjde to levněji a nebudou trapní. A pokud mají nutkavou potřebu jezdit elektromobilem, nechť zakoupí ebonitovou tyč, liščí ocas a ať si svůj elektromobil natankují přes noc třením tyče ocasem. Případně ať si uživatelé elektromobilů na vůz dají samolepku s nápisem „Hraju si na ekologického aktivistu, protože je to v módě.“
