Vrtěti Íránem: Trump jen vyhrožuje, válku nechce, ohrozila by jeho znovuzvolení
Donald Trump v pátek, jak jinak než na svém Twitteru, dramaticky oznámil, že 10 minut před raketovým útokem na Írán akci osobně zastavil. Svět si oddechl, protože by to prý mohl být další krok k možnému vypuknutí války mezi Amerikou a teokratickým režimem v Teheránu. Máme ale těmto informacím věřit? Můžeme, ale také nemusíme.
Trump rozehrává kolem Íránu již léta velkou strategickou hru, která připomíná známý film Vrtěti psem (v hlavních rolích s Dustinem Hoffmanem a Robertem De Nirem), který ukazuje, jak funguje propaganda. Trump totiž válku s Íránem ve skutečnosti nechce, ohrozila by jeho znovuzvolení.
Války bez výsledku
Donald Trump již v roce 2016 při předvolební kampani oznámil, že pokud se stane prezidentem, tak jadernou dohodu s Íránem zruší. Stalo se. Nebylo to nic překvapivého, i když se zejména Evropy, Rusko a Čína tvářily, že to nečekaly. Přitom americký prezident postupuje i v otázce Íránu stejně, jako v případě jiných zemí. Vyvine všemožný ekonomický, diplomatický, politický i vojenský tlak na protivníka a pak se snaží o dohodu, která bude výhodná pro Spojené státy. To vidíme i v případě Severní Koreje, Ruska, Venezuely nebo Číny.
Zcela zásadní je, že Trump se zjevně nechce pouštět do vojenských dobrodružství, jak to dělali jeho předchůdci George W. Bush a Barack Obama. Vidí, že války v Afghánistánu a Iráku nevedly k žádnému zlepšení situace, spíše naopak. I proto se například v Sýrii omezil na účast malého kontingentu speciálních a leteckých sil či omezené raketové bombardování pečlivě vybraných cílů. Jakékoli velké válečné dobrodružství by v USA dnes odmítla nejenom opoziční Demokratická strana, ale také část Trumpových voličů, kteří se kloní k utrácení miliard dolarů na domácí půdě než kdesi ve světě. Navíc když by to zjevně k žádnému smysluplnému výsledku nevedlo.
Írán hrozbou je
V případě Íránu je ale situace skutečně velmi složitá a nebezpečná. A to si Trump, jeho generálové a poradci uvědomují. Vláda v Teheránu je zlovolná, šíří po světě svoji nesmiřitelnou verzi šíitského islámu, podporuje teroristické skupiny a autoritářské režimy. Íránské revoluční gardy dnes působí v Sýrii, Iráku, Jemenu a Libanonu. Vojenští poradci jsou v palestinské Gaze a íránské peníze na propagandu a šíření šíitského islámu putují do mnoha afrických zemí, od Mauretánie přes Niger, Libérii, Nigérii až po Tanzanii. Je to dlouhodobá a pro svět nebezpečná strategie, která bohužel na mnoha místech slaví úspěch. Amerika chce proto zcela správně tuto rozpínavost zastavit. Zatím se to ale nedaří.
Trump proto zvolil jinou taktiku než jeho předchůdce Barack Obama. Ten se chtěl s Íránem domluvit, ale ani to nepřineslo žádný hmatatelný výsledek. Současný americký prezident proto přitvrdil sankce, které jsou ale masově porušovány. Například Čína, Turecko, Indie, Jižní Korea, Japonsko, Itálie, Německo, Rusko či Francie s Íránem dál obchodují, protože tvrdí, že americké odstoupení od jaderné dohody byla chyba a sankce jsou nesprávným krokem. Za této situace Írán pořád přežívá, i když životní úroveň jeho obyvatel je špatná a naděje na zlepšení neexistuje. Ovšem ani pád teokratického režimu se nedá očekávat.
Americký prezident teď musel reagovat na to, že Íránci před několika dny sestřelili vojenskou pýchu americké armády bezpilotní letoun Northrop Grumman RQ-4 Global Hawk. Zda se tak stalo nad íránským územím, nebo mimo něj, o to se strany sporu přou. Jenže nejlevnější verze toho stroje, které dokáže za jediný den zmapovat až 100 000 kilometrů čtverečních, stojí přes 130 milionů dolarů. A to už je ztráta, na kterou musel Trump nějak reagovat, nemohl to nechat bez odezvy.
Válka? Spíše ne
Mnoho komentátorů a samozvaných expertů už léta varuje, že mezi Amerikou a Íránem by kvůli jeho jadernému programu mohla vypuknout válka. Je to nemístné strašení, protože přes divokou rétoriku a vzájemné vyhrožování, to k velkému otevřenému konfliktu nespěje. USA si nedovolí použít naplno své vojenské kapacity, protože pro jakoukoli zemi světa by to znamenalo apokalypsu. To by nepřijala ani americká, ani světová veřejnost. Používá se proto jen omezené užití síly. A samozřejmě politický, diplomatický a ekonomický tlak. Který ale funguje jen částečně.
Po celá desetiletí se podobně strašilo s tím, že vypukne válka mezi Čínou a Tchaj-wanem, nebo mezi Severní a Jižní Koreou. Ani v těchto případech se to nezakládá na pravdě. Odráží to jen neznalost situace. Všechny tyto země dobře ví, že by nebylo vítězů, jen poražených.
Donald Trump tak stojí v případě Íránu před nesmírně těžkou situací a složitým rozhodováním. Ať udělá cokoli, nemusí to přinést žádaný výsledek. Poslední zprávy, že jeho rozhodnutí odvolat raketový útok na Írán 10 minut před jeho zahájením byla odvrácena možná budoucí válka, byly jen další propagandistickou akcí a ukázkou, jak se „vrtí Íránem“.
Navíc v záloze je někdo, kdo v případě potřeby íránské vojenské jaderné kapacity rázně zničí. V případě skutečného ohrožení to promptně udělá Izrael, který na to má dostatečné kapacity. Zničil tak v minulosti různá jaderná zařízení v Iráku (1981) i Sýrii (2007). V případě potřeby to udělá i v Íránu a vláda v Teheránu to ví.
