Cena nemovitosti na trhu ještě není konečná - ilustrační snímek • Zdroj: Profimedia.cz

Vladimír Pikora: Varování! Nemovitostní bublina může ještě vzrůst!

27. června 2019 · 16:30

Zatímco naší politikou hýbe to, kolik lidí přišlo či ještě přijde na Letnou, světovou ekonomikou hýbe to, jaké jsou či ještě budou úrokové sazby. Finanční trhy očekávají, že klíčové centrální banky světa budou své úrokové sazby snižovat. Proti tomu se však ozývají hlasy ekonomů zejména z Německa, kteří se bojí, že výsledkem bude jen další zdražení už tak drahých bytů a jejich naprostá nedostupnost pro běžné lidi.

Světová média věnovala tento měsíc dost pozornosti analytikům německé banky Commerzbank. Ti začali veřejně varovat, že pokud bude Evropská centrální banka (ECB) pokračovat ve své politice záporných úrokových sazeb, bude jen přifukovat (nejen německou) realitní bublinu. Naprosto s nimi souhlasím. Akorát že to není jen nějaká akademická diskuse. Drahé bydlení je v Německu top politickým tématem a zdrojem socialistických úvah o… vyvlastňování!

Centrální banky udělaly totiž po poslední krizi zajímavý objev. Mohou snižovat úrokové sazby, jak chtějí, mohou tisknout nové, ničím nekryté peníze – a přesto v rozporu se všemi předešlými zkušenostmi spotřebitelskou inflaci nevyvolají.

Peníze vlastně tiskly všechny velké centrální banky a inflace, která by stála za řeč, není skoro nikde. Málokde rostou spotřebitelské ceny rychleji než u nás. Ekonomika se nechová tak, jak by podle učebnic ekonomie měla. Moderní ekonomika je jiná, než bývala. A přece svým způsobem stejná. Peníze z ultra levných úvěrů totiž nekončí tak jako dřív ve spotřebě domácností, ale na finančních trzích a na trhu nemovitostí. Jinými slovy, inflace tu samozřejmě je – jen inflační tlaky vybublaly jinde než v cenách spotřebitelských. Vybublaly v cenách cenných papírů a bytů.

Když nové pořádky ECB pochopila, začala agilně „zachraňovat“ Evropu. Nejprve před hospodářskou krizí, následně před dluhovou krizí. Najednou si to mohla „dovolit“, protože tím, co dělala, nevyvolávala spotřebitelskou inflaci, což má ze zákona zakázáno. Zatímco Američané už před časem prohlédli, že extra uvolněná měnová politika nemůže trvat věčně, a začali úrokové sazby zase zvyšovat, v Evropě na to nikdo nenašel odvahu a úrokové sazby zůstaly záporné i v době, kdy ekonomika rostla. Základní pravidla měnové politiky byla porušena.