Čechům nechybí finanční gramotnost, ale disciplína. A politici se jim to bojí říct
Za posledních osm až deset let jsme mohli snad tisíckrát slyšet nářky „neziskovek“, novinářů, ale i některých politiků, že Češi nemají dostatečnou finanční gramotnost. Málo se prý učí ve školách, nevěnují se jí ani média, chybí starším lidem. Dokonce i Jiří Drahoš v rámci své prezidentské a senátní kampaně sliboval její posílení. V rámci fair play musíme však říci, že nebyl a není jediný, kdo hraje na tuto notu.
Následuje zpravidla postesk, že tímto výukovým nedostatkem je zapříčiněno mj. to, že takřka osm set tisíc zdejších lidí je v exekuci. Doprovází to barvité nářky nad exekuční mafií. Mimochodem tu kritizují nejen Okamurovci či komunisté, od kterých by se to dalo i čekat, ale de facto celé politické spektrum. Inu, kdo by měl rád exekutory. Přestože došlo za poslední roky již ke trojímu snížení odměn exekutorů i advokátů, hořekování nad exekuční mafií neoslabuje. A vsadím se, že jak se přiblíží další volby, jistě opět nabyde na intenzitě.
Exekutor nemůže za vaše problémy
V Česku existuje jen velice malé procento politiků, právníků a ekonomů, kteří se nebojí veřejně říct, že za zadlužeností Čechů a Moravanů, navíc nyní v čase konjuktury, skutečně tolik nemůže nedostatek opěvované finanční gramotnosti a exekutorská mafie, ale obyčejná neskromnost a zbytečné utrácení.
Nalejme si čistého piva: Prostě řada lidí si zde žila a žije nad své možnosti a to, že budou znát typy dluhopisů, historii inflace či kompetence České národní banky, jim v tom prostě nepomůže.
Víme, je to tak snadné říkat: „Já jsem vážně nevěděl, že si nemám půjčovat, jelikož jsme ve škole neměli kurzy finanční gramotnosti. Co s tím politici uděláte? A jak zatočíte s exekuční mafií, která mi teď sráží peníze z výplaty, svině jedny, já bych ty dluhy na alimentech, nájemném či zdravotním pojištění brzy zaplatil i bez nich.“
Mnoho spoluobčanů svým uvažováním připomíná pubertálního kluka, kterého onehdy kolega advokát slyšel v metru říkat patrně spolužákovi: „Hele, blbej je, kdo půjčuje, se aspoň poučíš do budoucna… Anebo na mě, ty (vulgární výrazvynechán), pošleš poldy… “ čímž odbýval jeho žádosti, které směřovaly k vrácení nějaké stokorunové částky. Teď je to možná úsměvné, ale za pár let z chlapce nejspíš vyroste klient „exekutorské mafie“, kdo ví.
Bude i ústavní právo na oddlužení?
Nechci zde moralizovat, že i naše babičky bez kurzů finanční gramotnosti věděly, že dluhy se mají splácet a že když si chtějí něco koupit, tak si na to musí nejprve našetřit. To asi všichni víme.
Mrzí mě obecně jiná věc a to je ta politická licoměrnost mnohých našich veřejných představitelů, kteří de facto občany (své voliče) utvrzují v tom, že zbytečně utrácet a žít si nad poměry je vlastně správné. A mluví o právu na oddlužení takřka jako o budoucím ústavním právu. Anebo poměrně vykutáleně hovoří o tom, že za dluhy může citovaný nedostatek finanční gramotnosti, ne dlužníci.
Máme za to, že v české kotlině nechybí lidem ani tak finanční gramotnost, ale spíše skromnost, finanční odpovědnost a rozvážnost. A řečeno s televizněseriálovým Rómem Frantou z Mostu: je zapotřebí si uvědomit, že i věřitel má svoje práva.
Autor je právník
