Politikům se dá odpustit ledacos, ale nemají být směšní. A právě takový je ministr Staněk
Chudáček ministr kultury docent Mgr. Antonín Staněk, Ph.D. Kdekdo na něj útočí, dokonce jeho vlastní strana ho vyzývá, aby konečně opustil svoji funkci. Jenže on nechce, cítí se zneuznaný a hovoří o zradě a nevěře. Jeho případ se tak stal jednou z nejbizarnějších věcí české politiky posledních let. Celé je to trapné a bohužel to přišlo v době, kdy by se naše veřejnost i politická scéna měly věnovat něčemu zcela jinému.
Aféra kolem Staňka vypukla, když odvolal 18. dubna z funkcí ředitele Národní galerie Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa. Zda má v tomto sporu pravdu ministr kultury, nebo dva výše jmenovaní, zkoumá policie. Ovšem Antonín Staněk se v posledních týdnech, kdy podal demisi (tu prezident Zeman odmítá přijmout a odmítl ho odvolat i na naléhání koaliční vlády), chová směšně. Teatrálnost, s níž se někdejší učitel do dlouhé pře pustil, připomíná amatérské školní divadlo.
Bohužel se tak děje v době, kdy se Česká republika dostala do prekérní situace, o které by se mělo daleko více diskutovat. Neschopnost zemí Visegrádské čtyřky cokoli na úrovni Evropské unie prosadit, vedla v minulých dnech k nesmyslnému německo-francouzskému kompromisu, který vedl k dosazení federalistů, podporovatelů migrace a levičáků na nejvyšší posty EU. To je skutečný a velmi vážný problém pro Česko. Jenže my se místo toho věnujeme absurdní kauze kolem šéfa rezortu kultury.
Prezident Miloš Zeman a jeho mluvčí Jiří Ovčáček před veřejností zásadně titulují Staňka slovem „docent“. Zřejmě aby mu dodali vážnosti. Ale i to zavání trapností. Měl jsem možnost vidět celou habilitační práci pana Staňka, za kterou v roce 2013 titul docent získal. Je to naprosto nepoužitelné dílo, které neslouží české veřejnosti k ničemu. Ostatně napovídá tomu i název: „Výchovné paradoxy v kontextu didaktiky společenských věd a jejich reflexe učiteli vybraných společenskovědních předmětů na úrovni sekundárního vzdělávání“. Má ještě podtitul „Teoreticko-empirická studie jako výstup jednoho tématu výzkumu pedagogických jevů v didaktice společenských věd“. K tomu není potřeba cokoli dodávat. Takže není docent, jako docent.
Zajímavé pak je, že sociální demokracie má na směšnost v české politické jakýsi patent. Trapné výroky kdysi opakovaně pronášel její člen Stanislav Gross, bývalý ministr vnitra a později premiér. Směšností se proslavil vyučený traktorista Miloslav Vlček, který se stal omylem v roce 2006 předsedou Poslanecké sněmovny. Mimochodem, ten také slíbil, že z funkce odstoupí a pak to neudělal. Absurdními výroky se proslavili i pražští politici ČSSD – Karel Březina, Miroslav Poche a Petr Dolínek. Zcela zvláštní myšlenkové konstrukce často nabízí rovněž poslankyně Alena Gajdůšková či ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. A mistrem oboru je v současnosti především Antonín Staněk.
Jak celá kauza ministra Staňka skončí, uvidíme v příštích dnech a týdnech. Ovšem to, s jakou vehemencí se o ní mluví a jak prapodivně se u toho naše politické špičky chovají, jenom dokládá, že občasnou bizarnost české politiky jen tak někdo v Evropě nepřekoná. Výrazně k tomu přispěl i samotný ministr. Přitom slovo kultura, kterou by měl vést, pochází z latinského cultura, což je definováno jako „to, co je třeba pěstovat“. Jenže absurdní spor ukázal, že v tomto směru nic nepěstujeme, naopak to boříme.
