Naše země, naše pravidla. Novela zákona o vyhošťování problémových cizinců Česku prospěje
Jako právník vítám, že v těchto dnech došlo k novelizaci našeho cizineckého zákona. Podle nové právní úpravy se mění pravidla pro vyhošťování problémových cizinců. Bude platit, že vyhoštění cizinců, kteří byli v Česku opakovaně odsouzeni pro úmyslný (nikoliv nedbalostní) trestný čin, se urychlí. A to je dobře. Kriminálníky zde opravdu nepotřebujeme.
O nás Češích se někdy říká, že jsme rasisté a xenofobové, protože nemáme zkušenost s lidmi z jiných zemí. To je podle mne nesmysl, aktuálně žije v Čechách, na Moravě a ve Slezsku více než půl milionu cizinců. Do toho nejsou navíc započítávány statisíce turistů a turistek, kteří k nám každoročně přijíždí z celého světa. A většinou jsou zde spokojeni. Nicméně i když člověk není xenofobem, tak musí na druhou stranu uznat, že s některými cizinci – stejně jako s našinci – byly a jsou problémy.
Podle podkladových materiálů ministerstva vnitra by se vyhoštění opakovaně odsouzených cizinců mělo díky citované novelizaci zákona omezit na maximálně šest měsíců. Je mi jasné, že teď mnozí z radikálnějších čtenářů zahromují: „Jakých šest měsíců, to by se mělo udělat za měsíc či dva, já bych se s nimi nepáral, s holotou kriminálnickou!“ To se jistě snadno řekne, ale hůře v praxi udělá. Obzvláště pokud si uvědomíme, že do přijetí citované novely vyhošťovací řízení o zrušení cizincova povolení k pobytu trvalo i více než dva roky. Je to smutné, ale je tomu tak. Podtrhněme, že stále hovoříme o cizincích a cizinkách pravomocně odsouzených pro úmyslný (nikoliv nedbalostní) trestný čin.
Zlatá střední cesta
Takže pokud se opravdu podaří docílit zmíněné půlroční doby, budeme moci být spokojeni. Ostatně ani v jiných zemích Evropské unie není tento proces v realitě o moc rychlejší.
V praxi se setkáváme s dvěma extrémními polohami přístupu k cizincům, zejména těm mimoevropským. Jeden krajní přístup spočívá až ve fanatické (mnohdy rasistické) nenávisti, zastánci tohoto „názoru“ by cizince nejraději hned „věšeli“. Druhý extrém naopak stojí na takřka „sluníčkovských chůdách“ překračujících a nevidících jakékoliv problémy spojené s příchodem (hlavně mimoevropských) cizinců.
Obě tyto krajnosti je nutné naprosto odmítnout. Ideální je zlatá střední cesta, jejímž demokratickým projevem je i výše citovaná novelizace našeho cizineckého zákona urychlující vyhošťování kriminálníků z řad cizinců. Jsem rád, že platí: Naše země, naše racionální právní pravidla.
Autor je právník.
