V Bruselu probíhá levicový a zelený puč, některé české strany a politici u něj asistují
V Evropě se odehrává tichý puč. Má zelenou barvu, vyznává levicovou ideologii, neodpovídá výsledkům voleb do Evropského parlamentu a zcela nepochopitelně mu asistují i vlády zemí středoevropského Visegrádu a některé české politické strany. Mnoho kandidátů v květnových volbách slibovalo reformu Evropské unie, po které hlasitě volají občané. A ona skutečně přišla. Jenže místo zastavení nesmyslných regulací, omezení korumpujících dotací, zvolnění integrace a ochrany před masovou migrací, se na nás z Bruselu valí přesný opak.
Tak, jak se dalo očekávat, na evropském poli opět zvítězil i po letošních květnových volbách do Evropského parlamentu komplot (říká se mu kompromis), který připravily Německo a Francie. Vydatně jim u toho asistují další západní členské země EU (Belgie, Španělsko) a poměrně překvapivě i země Visegrádu (Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko), jejichž premiéři dlouho tvrdili, že chtějí „jinou Evropu“. Jiná skutečně teď bude, ale českým národním zájmům to vyhovovat nemůže. Výměnou možná dostaneme křeslo eurokomisaře(-ky), které bude mít nějaký smysl. Ale to je tak všechno.
Vedení Evropy našim zájmům přát nebude
Zrekapitulujme si, kdo obsadil nejdůležitější posty v Evropě. Nepřekvapivě to nejsou žádní politici střední Evropy, ani nikdo z Balkánu, z Pobaltí či ze Skandinávie. Všechno sebraly země, kde se platí eurem, země, které jsou poměrně vstřícné k migraci, země, které propagují genderismus a klimatický alarmismus. Co z toho je v českém národním zájmu? Podle mého názoru nic.
Předsedkyní Evropské komise je Němka Ursula von der Leyenová. Členka vládnoucí německé strany CDU, jejíž nejvýznamnější osobností je kancléřka Angela Merkelová. CDU už dávno není pravicová strana, pohybuje se ve středu politického spektra a koketuje s myšlenkami, které patří do výbavy socialistů. Leyenová byla navíc podle většiny expertů v posledních letech velmi špatnou ministryní obrany Německa a její názory na klimatické změny jsou zelenější, než u některých příznivců Zelených. V případě migrace volá po solidaritě všech zemí EU.
Předsedou Evropského parlamentu byl zvolen italský socialista David-Maria Sassoli, jehož Demokratická strana dnes není na Apeninském poloostrově u moci.
Šéfem Evropské rady bude belgický frankofonní liberál Charles Michel. Ten v prosinci minulého roku kromě jiného na adresu zemí Visegrádu kvůli odmítání kvót na přerozdělování migrantů prohlásil: „Tím, že tvrdohlavě, opakovaně, systematicky odmítají prokázat alespoň minimální solidaritu, otevírají automaticky politickou debatu o schengenském prostoru, ve skutečnosti právě otevírají (otázku) jejich vlastního setrvání v schengenském prostoru,“ řekl tehdejší belgický premiér.
A šéfem evropské diplomacie (oficiálně se funkce jmenuje Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku) se stane španělský socialista Josef Borrell. Další člověk vstřícný k migraci, nepřátelsky naladěný vůči americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi a také politik, který absolutně odmítá respektovat demokratické volání Katalánců po nezávislosti (sám je přitom Katalánec).
Rozumný kompromis, který by skutečně vyhovoval České republice, jak o tom opakovaně hovoří premiér Andrej Babiš, u těchto lidí najdeme jen těžko.
Česko ochráníme? Tvrdě a nekompromisně? Ale kdeže
Pokud se dá něco od nových nejvyšších představitelů Evropské unie očekávat, tak to bude volání po další integraci, kterou si ale většina občanů Evropy nepřeje. Budou to socialistické nápady v ekonomice, při ochraně životního prostředí, v sociálních otázkách a přešlapování na místě při řešení migrace. Německá kancléřka Merkelová tak může jít v klidu do důchodu a francouzský prezident Macron může opět vytáhnout svoje nesmyslné návrhy na „obnovu Evropy“.
Paradoxní je, že na evropské půdě se také ukázalo, které české politické strany v tomto případě spolupracují. Je to překvapivá sestava – hnutí ANO, lidovci, TOP 09 a Starostové a nezávislí. Jistě, i mezi nimi se najdou europoslanci, kteří von der Leyenovou nepodporují. Jenže tyto strany dodávají hlasy pro tichý puč, který v Bruselu probíhá. Puč, který není v českém národním zájmu. Pomáhá jim k tomu i postoj českých Pirátů, kteří sice pro Leyenovou v Evropském parlamentu nehlasovali, ale jenom proto, že jejich frakce Zelených, ve které skončili, chce ještě daleko levicovější věci, než německá politička dokáže nahlas vyslovit.
Ocitli jsme se tak v EU opět na vedlejší koleji. Přes všechny sliby, které zazněly ve volbách do Evropského parlamentu. Vládní hnutí ANO 2011 šlo do těchto voleb s heslem „Česko ochráníme. Tvrdě a nekompromisně“. Nezbylo z toho nic.
