Boris Johnson: Jedni ho budou zuřivě nenávidět, druzí adorovat. Propast mezi nimi se bude jenom prohlubovat

Nejčastější vysvětlení mizerného stavu naší civilizace spočívá v tom, že opravdoví lídři nejsou k mání. Kde jsou ty časy, kdy tón mezinárodní politiky udávali giganti, jako byli Churchill, Reagan nebo Thatcherová? Málokdo ovšem je ochoten zauvažovat nad tím, proč tito a jim podobní vůdcové byli obzvlášť úspěšní tehdy, když překračovali zprůměrované názory veřejnosti, a nikoli když se jimi řídili.

Zaujatá kritika, hnidopišské pídění po hanebných faktech v životopise a po jakémkoli porušení společenské etikety vedou dnes k tomu, že na cílové pásce končí jen osobnosti nezáživné, neschopné vzepřít se diktátu veřejnosti. Jen vzácně se na vrchol moci dostávají politici rázovití, kteří za svůj úspěch vděčí nikoli přizpůsobivosti, nýbrž schopnosti zaběhnutá pravidla porušovat.

Zajímavý bude v této souvislosti politický osud Borise Johnsona. Mnozí o něm předem mluví jako o dalším populistovi, jako o britském Trumpovi. V tuto chvíli se zdá, že není síly, která by zabránila jeho zvolení vůdcem konzervativců, a tím i novým předsedou vlády Velké Británie. Britský tisk to podává jako hotovou věc: jedni o tom píšou vítězoslavně, jiní s hrůzou. Ale všichni mají za to, že příští britský premiér se bude jmenovat Alexander Boris de Pfeffel Johnson. Pro širokou veřejnost je Boris, i když v rodině ho všichni nazývají Al.

Nevěry i levoboček

Nedá se říct, že by jeho poslední soupeř, současný ministr zahraničí Jeremy Hunt, byl nějaké politické nemehlo – je chytrý, světaznalý, pohotový. Každé jiné zemi by takový uchazeč o nejvyšší státní funkci dělal čest, jenže to by jeho rivalem nesměl být Boris Johnson. Stejně tak byli bez šancí všichni ostatní kandidáti na post předsedy strany i vlády.