JXD: Proč jsou mi sympatičtí Piráti, které nesnáším
Zamyslel jsem se nad daty o tetování a postojích voličů jednotlivých stran k němu, které jsme publikovali, a najednou mi zablesklo: vždyť tobě jsou taky nejsympatičtější Piráti, ty vole! Vyděsilo mě to stejně, jako kdybych si ve svých čtyřiapadesáti najednou ozřejmil, že jsem homosexuál. Tak jsem týden přemýšlel a je to dobrý. Nejsem ani homosexuál (což by mi nevadilo), ani postmoderní poloneomarxista jako Piráti. Což by mi vadilo. Jenom naše ostatní politické strany jsou v příšerné personální krizi.
Obecně považuji muže nad třiatřicet, kteří hodně dbají o svůj zevnějšek, za trochu úsměvné bytosti. Muž má být krásný duchem, neboť muži jsou od přírody oškliví, a tak jim nic jiného než krása ducha nezbývá. Nemluvím samozřejmě o lidech od kumštu, tam je to něco jiného – tam to hraje roli i dává informaci. Ale pokud mluvíme třeba o programátorovi, knihovníkovi či instalatérovi, kteří nemají reggae kapelu, ale dredy ano, tak ve mně vyvolávají jistou shovívavost. Do třiatřiceti, do konce mužské puberty, je to OK, později mi to přijde poněkud zastydlé.
Přes jistou zastydlost dredů poslance Bartoše, přestože jeho strana rozhodně nemá pro mne jako voliče ODS mnoho přitažlivosti a přestože mám dojem, že sami Piráti opravdu nemají v řadě politických otázek jasno, musím přiznat, že i s těmi dredy poslanec Bartoš nevypadá jako šedoch z časů bolševismu. A totéž platí o podobně, leč nezplstnatěle na hlavě ochlupeném poslanci Ferjenčíkovi. Jinak je to napříč politickým spektrem dost špatný.
Pan profesor Fiala
Šéf ODS by jistě na střední škole dokázal nadchnout pro předmět, který by mě učil, a nemyslím to jako vtip. Nesmírně mi – byť si nejsou podobní v obličeji – připomíná mého třídního z gymplu, profesora Vohryzku. Musím přiznat, že jeho láska k literatuře, jeho zaujetí češtinou byly tak nakažlivé, že nese velký kus viny za to, že se celý život živím jako novinář. Jsem panu profesorovi – opět bez ironie – celoživotně vděčný, ale rozhodně bych jej nechtěl mít za premiéra země. A pan Fiala je velmi podobný.
Je to dle všech informací slušný, inteligentní, zodpovědný a já nevím co všechno pozitivního ještě člověk, ale charisma šéfa – či vůdce s malým v – prostě nemá. Takže tu ODS volím ne díky panu Fialovi, ale – s omluvou – navzdory panu Fialovi. A když se podívám kolem něj, tak to je spíš horší než lepší. Moje slova se samozřejmě týkají jen mužů – ženy v naší politice spadají jen do dvou kategorií: hezké a zvláště hezké. Ale stran mužů v politice – ti jsou opravdu ve velké většině vizuálně hnusní.
Tesil jako prokletí
Nejsem ani módní návrhář, ani gay, takže nemohu posuzovat atraktivitu našich poslanců kompetentně, jen od oka. Dokonce od dvou. A vidím hned dvě věci. Jednak – naši politici se až na úplné výjimky ani v nejmenším nepodobají politikům západoevropským, a naopak zdrcující většina politiků ze západní Evropy by v našem Parlamentu působila nápadně. Vypadali by příliš dobře. Výrazně lépe než naši poslanci. A pokud si na image západních politiků vzpomínám, tak do naší sněmovny by vizuálně pasoval pouze Bernd Posselt. To je ten hlavní odsunutý Němec, co má zjevně velice rád vepřové kolénko se zelím, a ne jen jedno.
Jinak jsou ti západoevropští držitelé moci jinak učesaní, jinak obutí, mají jiné výrazy ve tváři a výborné oblečení i obutí. Naši poslanci až obdivuhodně dokážou vybrat své obleky tak, aby vypadaly jako tesilové. Tesil byl oblíbenou tkaninou na výrobu kalhot a obleků za socialismu. Normální látky nebyly. A nemohu vyloučit, že tesil byl i jedním z důvodů revoluce – podobně jako v Německu oblíbená tamní textilie dederon.
Byly to materiály tak hnusné, že stály za všelidovou vzpouru proti režimu, a my všichni jsme věřili, že dojde k jejich odstranění z veřejného prostoru, podobně jako se odklidily sochy Lenina. Naši poslanci však ještě třicet let poté vybírají obleky, které – ač jistě drahé – mají nepříjemnou pachuť tesilového looku. Jako by páni poslanci přijeli z minulého tisíciletí.
Nejlépe oblečení poslanci
Piráti a Feri jsou tak jedinými poslanci, kteří vypadají jako z 21. století. Století, kdy každý vypadáme po svém a nošení uniforem z tesilu považujeme za socialistický relikt. Nemluvím o společenském oblečení samozřejmě – poslanci musí chodit v obleku. Ale když se podíváte na obleky západoevropské levice a našich komunistů, uvidíte, že jde opravdu o jiné oblečení. A tak – i když je nevolím a není mi blízký jejich program – tak za nejsympatičtější, nejhezčí a nejlépe vypadající poslance musím označit poslance Pirátské strany. Oni skoro jediní – a poslanec Feri – nevypadají a neoblékají se jako přízraky z rudého přítmí minulosti.
