Karel Steigerwald

Karel Steigerwald Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Karel Steigerwald: Rok 1969, druhý rok hanby, vrcholil srpnem

Karel Steigerwald

Pražské jaro 1968 se oslavuje vždy rozpačitě. Aby ne, nebyla to vzpoura národa proti komunismu, byla to vzpoura komunistických elit proti vlastní vině a byl to bizarní pokus přesvědčit Brežněva, že „socialismus“ se má dělat jinak. Pro Brežněva musely být ty „rady“, které ohrožovaly ruské socialistické panství, k popukání.

Do vzpomínek na srpen 1969 se nechce nikomu. Vzpomínat na hanebný úpadek hrdinů z roku 1968, na bezmeznou hanbu celého „obrodného procesu“, nad nímž se o rok dříve všichni tolik naparovali a který proměnili za jediný rok v mravní i politický úpadek komu­nismu?

Češi v srpnových bouřích brutálně mlátili a zabíjeli Čechy, kteří naposledy zvedli hlavu. Dubček, už odložený jako předseda Federálního shromáždění, podepsal pendrekový zákon, aby usnadnil mlácení a zabíjení lidí, kteří volali: Ať žije Dubček! Trojice násilníků, esenbák, milicionář a voják, zaplavily republiku a staly se výmluvným souhvězdím zkázy marxisticko-leninského učení.

Žádní komunisté, už jen obyčejní kolaboranti. Šlo jim jen o důvěru ruských okupantů a s ní o podíl na okupační moci. Podíl bezmocný, ověnčený slávou lokajství. Husák se odměnil tak bizarně, jak jen je možno: pomstím se za deset let vězení tak, že vám budu tvrdě vládnout. A vy mi budete, soudruzi, paty lízat! A lízali.

Nová éra strachu

 

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!