Žid v čele Ruska? Voják Rokhlin chtěl kdysi svrhnout Jelcina, mohl nastolit tvrdou diktaturu
Letos v létě v Rusku oslavili 20 let od nástupu současného prezidenta Vladimira Vladimiroviče Putina k moci. Jen málokdo v České republice ovšem ví, že možná nechybělo málo a místo Putina mohl být u moci ruský voják s židovským původem a mohlo dojít k nastolení mnohem silnější diktatury založené na vojenském principu. Tímto Rusem s židovským původem byl generál Lev Rokhlin.
Lev Jakovlevič Rokhlin se narodil v roce 1947 v rodině vojáka z 2. světové války Jakuba Lvoviče Rokhlina, který byl několik měsíců po jeho narození zatčen a nejspíše zemřel v nechvalně proslulém systému koncentračních táborů Gulag. Po absolvování prestižních sovětských vojenských škol sloužil u sovětských jednotek ve východním Německu a poté na velitelských pozicích v Leningradě a Turkestánském vojenském okruhu.
Rokhlin se účastnil sovětské invaze do Afganistánu, kde byl dvakrát zraněn a na rozdíl od jiných armádních velitelů účastnících se první války v Čečensku úspěšně velel svěřeným jednotkám. Jako jediný Rus židovského původu dosáhl po 2. světové válce vysoké armádní hodnosti generálporučíka. Katastrofální situace ruské armády během první čečenské války ho vedla k odchodu z ruské armády a když se mu vláda ruského prezidenta Borise Jelcina snažila udělit medaili za vedení války v Čečensku, tak ji Rokhlin znechuceně odmítl se zdůvodněním, že v čečenské válečné katastrofě nevidí nic slavného.
Po odchodu z armády byl Rokhlin penzionován a kandidoval v parlamentních volbách za stranu Náš domov – Rusko, za kterou byl zvolen do parlamentu, ale později stranu opustil. V ruském parlamentu se Rokhlin stal předsedou parlamentního obranného výboru a ze své pozice vedl ostrou kritiku tehdejšího ruského prezidenta Borise Jelcina, který nakonec uzavřel výjimečnou dohodu s ruskou komunistickou stranou, aby byl Rokhlin ze své funkce odstraněn
V roce 1997 založil Rokhlin hnutí In Support of the Army and the Military Industry (Na podporu armády a vojenského průmyslu) s cílem politicky sjednotit bývalé ruské vojáky a odstranit Borise Jelcina z jeho funkce. V té době již byl Rokhlin ostrým kritikem Jelcina a obviňoval ho ze zbytečného zabíjení v Čečensku, katastrofálního stavu ruské armády, korupce apod.
V červenci roku 1998 byl Rokhlin zastřelen ve svém rodinném domě a podle vyšetřovatelů se k vraždě přiznala jeho manželka Tamara, která ovšem později mediím tvrdila, že svého manžela nezavraždila, ale byl zabit skupinou maskovaných osob a ona se k vraždě přiznala ze strachu o svůj život. Během vyšetřování byla nedaleko domu nalezena těla tří popravených mužů, o kterých vyšetřovatelé začali tvrdit, že byli zabiti dávno před vraždou Rokhlina. Někteří Rokhlinovi spolupracovníci tomu však odmítli věřit a hlásali, že těla patřila skupině, která podle tvrzení Rokhlinovy ženy měla generála zavraždit; po vraždě generála se těchto mužů měli jejich nadřízení zbavit jako nepohodlných svědků.
Dodnes není známo, že by těla byla identifikována. Podle spolupracovníků generála byl Rokhlin zavražděn kvůli snaze ruského prezidenta Jelcina zbavit se potenciálně nebezpečného politického protivníka, který se netajil snahou uchopit moc a postavit Jelcina a další představitele před soud za korupci a způsobení zbytečných úmrtí v čečenské válce.
Je zajímavé, že i přeběhlík z ruské tajné služby FSB (nástupkyně KGB) Alexander Litviněnko tvrdil, že mu vysoce postavený důstojník této tajné služby Anatolij Trofimov řekl, že vražda Rokhlina byla nejspíše „prací“ tajné služby Kremlu. Litviněnko dále uvedl, že mu bylo řečeno o Putinovi, že má za úkol vraždu Rokhlina zastřít, aby nebyla známa pravda o jeho smrti. Sám Trofimov byl se svou ženou zastřelen neznámými útočníky v roce 2005 a Litviněnko byl zavražděn o rok později. Britský soud na základě vyšetřování rozhodl, že jeho vraždu nařídily špičky ruské tajné služby FSB.
V knize Smrt disidenta od Alexe Goldfarbra a Mariny Litviněnko (manželka Alexandra Litviněnka) se píše: „Rokhlin byl zakladatelem hnutí ‚Na podporu armády a vojenského průmyslu.‘ Velel vojskům, která se zmocnila města Grozný v roce 1995, a byl otevřeným kritikem prezidenta Jelcina. Byl jednou z vedoucích osobností komunisty vedené parlamentní opozice. Otevřeně vyzýval ke svržení ‚nenáviděného režimu.‘ Byl mimořádně populární v armádě a byl by potenciálním vůdcem, pokud by se armádní velení někdy rozhodlo provést puč. Kreml měl dobrý důvod se ho chtít zbavit. Téměř okamžitě tisk a opoziční vůdci v Dumě spekulovali, že jeho smrt byla politickým atentátem, který zorganizovala FSB. Dne 7. července se v televizi objevila Rokhlinova dcera a tchán, kteří tvrdili, že skuteční zabijáci se vplížili do chaty, zabili generála a potom přinutili jeho ženu, aby se přiznala k vraždě, a to pomocí výhrůžek, že pochytají a zabijí celou její rodinu. Později Tamara Rokhlinová své přiznání odvolala. Poté, co se na Rokhlinově pohřbu objevilo deset tisíc lidí, FSB cítila nutnost vydat neobvyklé prohlášení, ve kterém popírala, že má co do činění s vraždou.“
Ať již byl Rokhlin zabit kýmkoliv, je faktem, že teoretické šance na politický úspěch měl. Podle tvrzení některých jeho spolupracovníků generál připravoval vojenský převrat, po kterém chtěl nastolit tvrdou vojenskou diktaturu. Jeho aktivity podporovali například bývalý ministr obrany Ruské federace Igor Rodionov, bývalý velitel vzdušných sil Ruské federace Vladislav Achalov či bývalý šéf KGB Vladimir Kryuchkov. Podle bývalého důstojníka ruské armády Viktora Alksnise měl Rokhlin velkou podporu mezi ruskými vojáky a důstojníky, kteří byli připraveni připojit se k případnému vojenskému puči proti vládě ruského prezidenta Jelcina.
Vzhledem k faktu, že se Rokhlin opíral o komunistické kádry a snil o totalitním státě řízeném armádou, tak se jeví porážka této jeho vize a nástup vlády bývalých agentů KGB v čele s Putinem jako štěstí pro Západ a Evropu, protože pravděpodobnost například jaderného střetu s případnou Rokhlinovou vojenskou diktaturou opírající se o lidi nenávidící Západ by byla mnohem větší než s pragmatickým Putinem a jeho režimem.
Historie sice nezná kdyby, ale je dobré si připomenout, že to, co dnes vnímají vlády Západu jako velký problém (myslím tím Putinovu vládu), by klidně mohlo být ještě větším problémem. Na druhou stranu by bylo vtipné vidět v čele Ruska vojáka s židovským původem, protože to by mnozí dnešní ruští a čeští obdivovatelé Putina hlásající teorie o židovském spiknutí proti Slovanům a Evropě nejspíše těžko skousli.
