Češi za vším vidí spiknutí a zlodějinu, politika a život ale tak nefungují. Není čas zkusit to jinak?
Podívejte se na dnešní televizní zprávy či informace nejrůznějších webů, na internetové diskuse, nebo na různé profily na Facebooku či účty na Twitteru. Co vidíte? Rozdělenou českou společnost, nenávist, hrubost, nadávky a neschopnost normálně analyzovat či rozebrat jakýkoli problém. Jedna konspirační teorie střídá druhou, všude samá spiknutí a nekonečný balast. Mnoho lidí ale bohužel věří tomu, že tímto způsobem funguje i politika a obyčejný život. Jenže tak tomu není. Skutečnost je jiná.
Přestože moderní technologie umožňují ve vteřině cokoli zpochybnit a otočit, není pravda, že za každým člověkem, spolkem, stranou či institucí je něco zlověstného a nevyzpytatelného, něco, co je mimo naše rozhodování. Pokud by tomu tak skutečně bylo, svět by byl místem, kde se nedá žít, podnikat, studovat, bavit se, vyslovovat svobodně své názory. Většina lidí ale žije relativně spokojeně, nezávisle a neřeší celý den nějaké nesmysly.
Hra na „my“ a „oni“ ovšem pokračuje ve velkolepém provedení. Je to současná umná taktika soupeřů, konkurentů a nepřátel, kteří dostali do rukou mocné zbraně, jakými jsou internet, sociální sítě, e-mail, mobil, tablet a počítač. Vlastní je každý a každý může (někdy i anonymně či pod vymyšleným jménem) vše rozvracet. I to, co je jednoznačné a na první pohled nezpochybnitelné. Dá se s tím něco dělat? Ano, ale jen pokud nepřistoupíme na hru, že někdo je předem zločinec (jasné důkazy už dnes ani nepotřebujete, stačí smyšlenky) a jiný je nekonečně spravedlivý a moudrý.
Všichni si myslíme, že máme pravdu
Podle rádoby odvážných kritiků například za neziskovými organizacemi stojí i v České republice George Soros. Takzvanou pražskou kavárnu údajně ovládají skupiny libtardů (překlad: levicoví liberální demokraté) a homosexuální lobby. Různé demonstrace proti Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi prý platí cizí mocnosti (které?). Klimatičtí aktivisté podle jedněch popisují vědecky dokázanou realitu, podle dalších si ale vymýšlejí. Dezinformační weby na druhou stranu podporují Rusové, Zemana platí Číňané, syrský prezident Asad je pro někoho odvážný muž, pro druhé diktátor. Donald Trump je blázen, lhář i vizionář a úspěšný spasitel v jedné osobě.
Proč tomu tak je? Protože k ničemu se nepřistupuje s odstupem, jevy a činy se nedávají do kontextu, vše se zjednodušuje a relativizuje. Chápu, všichni si myslíme, že máme pravdu. I když jí nemáme. Navíc elity nadále ztrácejí někdejší autoritu (politici, učitelé, umělci, kněží), vůle mas je i v případě hloupého a nebezpečného názoru často bernou mincí. To vede k růstu populismu, anarchismu a nacionalismu, které se postupně přelévají do společnosti i politiky.
Typickým příkladem všemožných spikleneckých teorií je u nás prezident Miloš Zeman. Podle mnohých hájí zájmy Ruska, Číny, sponzorů a plní přání některých svých nevybíravých poradců a spolupracovníků. I to je možné, ale z čeho plyne jeho chování?
Vysvětlení může být daleko jednodušší. Prezident je utržený z řetězu, protože ví, že už není ze své politické činnosti odpovědný, neponese žádné následky, už nebude příště nikam volený. Může si dělat, co chce. Kdysi vtipné bonmoty proto nahradil mystifikacemi a pomocí nich likviduje své oponenty. Po svém zvolení v lednu 2013 sliboval: „V kampani proti sobě hrála Sparta a Slavie, ale teď musíme hrát všichni za jeden tým - národní tým… Budu se snažit být hlasem všech občanů…Chci být prezident dolních deseti milionů, mezi těmi jsou jak voliči Zemana, tak Schwarzenberga… Nechci být prezidentem kmotrovských mafií, které parazitují na společnosti a vysávají z ní krev“. Výsledek známe. Nic z toho, co Zeman slíbil, nedodržuje. Voliči (jako mnohokrát v minulosti) naletěli vzletným slovům. Nemusíme za tím hned hledat spiknutí a cizí mocnosti, ale jen lidskou vypočítavost. Často se to děje i v manželství a práci, nejenom v politice.
Premiér Babiš, zatížený mnoha problémy, je zase odvrací slovy jako „kampaň, lži a účelovka“. No jistě, lež střídá lež. Diváci ať si vyberou.
Vykolejeni roztěkanou dobou
Ve středověku byl i v našich zemích rytíř původně válečníkem, který musel prokazovat statečnost, chrabrost a věrnost. Japonští samurajové se zase řídili morálním kodexem bušidó a nejdůležitější pro ně byla čest. V boji pro ně nebylo nejhorší zemřít, ale upadnout do zajetí. Mají ale dnes ještě pro lidi pojmy jako statečnost, věrnost a čest nějaký hlubší význam? Zcela jistě ano, většina lidí je čestná (pane premiére, všichni nekradou, jak jste s oblibou tvrdil, to je naprostý nesmysl). Mnozí se ale nechali vykolejit roztěkanou dobou, která je zrychlená a nebezpečně zjednodušená.
Proto místo toho, aby se společnost v České republice za něčím sjednotila, abychom měli vize, ke kterým budeme směřovat, někteří politici i další jednotlivci cupují zemi na kousky. Nic dobrého z toho nevzejde a je úplně jedno, zda volíte Zemana, Babiše, Piráty nebo pravici.
Blíží se 30. výročí listopadové revoluce. Bylo by skvělé, kdybychom si ho připomněli s úctou, radostí a společně, protože ta desetiletí naší svobody a demokracie za to rozhodně stojí. Bohužel víme, co se v listopadu stane – uvidíme další pomyslné barikády, zažijeme další rozepře, uslyšíme další lži a nesmysly, které rozdělují společnost. Nebo to zkusíme jinak? Tak, jak to dělá většina lidí ve svém obyčejném životě?
