Poslední bitva vyhasla? Tradiční levice ztrácí, komunisté se potápějí
Netřeba komunisty zakazovat, však oni postupně zajdou na úbytě sami, prostě vymřou. Jedna z polistopadových tezí, která se ukázala jako mylná. Po třiceti letech osciluje KSČM kolem hranice volitelnosti. Ve volbách sice skončila pár procent nad hranicí ponoru, průzkum společnosti Kantar CZ ji ale poprvé umístil pod ni. A žádná sláva to není ani pro sociální demokracii.
Čísla zveřejněná v nedělních Otázkách Václava Moravce je třeba brát s rezervou, je to jen průzkum, a navíc jen jeden (pro ČSSD 6 %, pro KSČM 4,5 %). Na druhou stranu trend je zjevný, a to u obou stran. Zdá se tedy, že „efekt Babiš“ se na nich podepisuje hned dvakrát. Nejdřív jim ANO přetáhlo voliče, nyní je decimuje vládní spojenectví s hnutím Andreje Babiše (komunisté sice rádi připomínají, že vládu „jen“ tolerují, u moci jsou ale pevně zaháčkováni a s premiérem se veřejně ztotožňují ještě častěji než „plněvládní“ sociální demokraté). Dobře jim tak, chtělo by se říct.
Zvlášť když člověk sledoval reakce vedení ČSSD na zmíněný průzkum. „Taktika, kterou zvolili komunisté – sice vládu tolerovat, ale nebýt v ní vidět a neprosazovat a nemít konkrétní úspěchy – nevede k úspěchu,“ uspokojivě konstatoval ve zmíněné nedělní debatě na ČT šéf sociálních demokratů Jan Hamáček. „Nechceme dopadnout jako komunisté, kteří propadli pod pět procent. ČSSD je ve vládě, prosazuje svůj program a její ministři jsou vidět,“ pochvalovala si pak jeho strana na Twitteru.
Dobrá, i Jan Hamáček konstatoval, že „šest procent není možné interpretovat jako úspěch“. Což tedy opravdu není, s tím nelze nesouhlasit. Sociální demokraté jako příčinu svého neúspěchu vidí to, že se jim nedaří dostatečně „prodávat“ to, co ve vládě prosadí. Když ponecháme stranou, kolik miliard to státní rozpočet stojí na zvyšování všemožných výdajů, je tu ještě jiný trabl. Dost možná to totiž naopak s chlubením přehánějí – a nejsou v tom sami, nutno podotknout – takže dokonce i leckteří jejich voliči cítí, že nebojují ani tak za ně jako hlavně za sebe.
Sestupný trend u obou stran má delšího trvání, není to jen otázka jednoho průzkumu. Ostatně žádný zázrak to nebyl v posledních sněmovních volbách v roce 2017 (KSČM 7,76 %, ČSSD 7,27 %), v loňském senátním klání (KSČM žádné křeslo, ČSSD jedno) ani v letošních eurovolbách (KSČM 6,94 %, ČSSD dokonce jen 3,95 %). Zacházejí tedy obě levicové strany na úbytě?
Po komunistech by asi plakal málokdo, u sociálních demokratů je to ale něco jiného. I leckterý pravicový volič nejspíš uzná, že mít tu umírněnou, historicky zakotvenou levicovou stranu je prostě přínosné. Jednak představuje jasně vymezeného soupeře a především je to lepší, než kdyby se levicový elektorát vydával na špacír k divočejším a nebezpečnějším projektům. Ostatně stačí, že nyní přeběhli k hnutí ANO.
