Nepřítel z hořícího pralesa: Proč brazilský prezident odmítá pomoc v boji proti požárům v Amazonii
Celosvětovým nepřítelem číslo jedna se v posledních dnech po prolistování většiny světových médií zdá být brazilský prezident Jair Bolsonaro. Konzervativní hlava latinskoamerické země se navíc „kamarádí“ s Donaldem Trumpem, takže je definitivně postavena do role ďábelského protipólu klimatických spasitelů formátu Grety Thunbergové.
Bývalý armádní důstojník Bolsonaro se do čela země samby a fotbalu dostal loni na podzim. Byl zvolen s trumpovským programem a slibem boje proti korupci v době, kdy jsou tři jeho předchůdci souzeni či už odsouzeni za obrovskou korupci. Do prezidentského úřadu nastoupil hluboce věřící evangelikál po dekádě vlády krajní levice, kterou klasická pravice nebyla schopna porazit. Proto přišel s protestní rétorikou, ale i s konzervativním názorem na svět.
Teď se zdánlivě nepochopitelně při pohledu ze zahraničí stal celosvětovým otloukánkem, když nejprve zdrženlivě a pak i emocionálně v přestřelce s francouzským prezidentem reagoval na návrhy zahraniční pomoci na boj proti rozšiřujícím se požárům v Amazonii.
Armádní dědictví
Jeho postoje však mají při pohledu z brazilské strany i určité pochopitelné důvody. Brazílie se sama považuje minimálně za regionální velmoc. Zároveň má v sobě stále částečně zakódovaný antikolonialistický přístup, přináležitost k „odstrkovanému“ jihu planety a představu o nutnosti bránit svou suverenitu proti velmocím. V Brazílii to je možná méně časté než v ostatních, španělsky mluvících zemích Jižní Ameriky, ale i tak to ovlivňuje národní politiku.
Pak je tu ještě specifické postavení brazilské armády, z jejíhož středu pochází sám prezident Bolsonaro. Armáda zemi ovládala jedenadvacet let, když stála v čele diktatury, která skončila až v roce 1985. Jedním z hlavních argumentů vojenské diktatury pro její existenci byla tehdy kromě obrany před komunismem právě politika, jež otevře rozvoji obrovskou rozlohu řídce osídlené Amazonie. Heslem doby bylo „Dejte zemi bez lidí lidem bez půdy“.
Ruce pryč od Amazonie
Od pádu diktatury vojáci svým způsobem hledají důvod své existence v Brazílii, která leží v regionu, kde nehrozí žádné bezprostřední vojenské či jiné bezpečnostní riziko. V demokratických časech brazilská armáda svou misi a důvod pro vysoký rozpočet nakonec našla opět v Amazonii. Vojáci zde v odlehlých a nerozvinutých regionech dosud stavějí silnice nebo budují nemocnice.
V armádě navíc dodnes přetrvává teorie z časů diktatury, podle které je Amazonie národním bohatstvím, kde se nachází velké množství nerostných surovin a dalších přírodních zdrojů. Právě proto má Amazonii dlouhodobě hrozit nebezpečí v podobě snahy některých států nebo obecně „mezinárodního společenství“ tento ekonomický klenot ovládnout.
I proto v Brazílii – a hlavně v její armádě – tak negativně rezonovala Macronova slova, že Amazonie je celosvětový problém, jenž vyžaduje mezinárodní řešení. V Brazílii jsou zkrátka hodně citliví na nápady některých radikálních bojovníků za životní prostředí, kteří koketují dokonce s myšlenkou zmezinárodnění Amazonie. To je důvod, proč Bolsonaro odpovídá obavou o brazilskou suverenitu, když Macron říká s odkazem na Amazonii, že „náš dům hoří“.
Den ohně
Odtud se rodí i Bolsonarem zmíněná teorie o spiknutí mezinárodních neziskovek, které prý mohly dokonce některé požáry v Amazonii samy založit, aby odůvodnily „mezinárodní akci“. I proto dokola zdůrazňuje, že finanční pomoc na boj s požáry přijme jen tehdy, pokud o ní budou rozhodovat a její případné provádění kontrolovat sami Brazilci.
Bolsonarovi příznivci zkrátka nevidí Amazonii primárně jako „plíce světa“, ale jako „brazilský národní klenot“, jenž má pro zemi velkou ekonomickou hodnotu. Nového prezidenta totiž loni volili téměř všichni, kteří nechtějí v Amazonii rozšiřovat ochranu přírody ani území uzavřená a určená pro život původního obyvatelstva, protože to brání ekonomickému rozvoji v zemi a omezuje možnosti získávat další zemědělskou půdu.
Bolsonaro po nástupu do nejvyšší funkce své sliby plní a usiluje o to, aby se země zbavila toho, čemu říká environmentalistická psychóza. Omezil práva státní agentury pro ochranu přírody a mluví třeba o ukončení „státního průmyslu na pokuty“. Někteří farmáři z Amazonie ho nedávno oslavili „dnem ohně“, při němž úmyslně založili některé lesní požáry, aby krajinu vyčistili pro zemědělství.
„Hodný“ Morales
To může být řadě lidí v zemi i za jejími hranicemi nesympatické, ale zaznamenat je nutné ještě jeden moment. Velmi podobnou politiku vůči životnímu prostředí dělá v sousední Bolívii, které také patří část Amazonie, tamní krajně levicový prezident Evo Morales. I jeho kroky fakticky podporují rozšiřování zemědělské půdy v původním pralese, když například povolil jeho větší vypalování, než bylo možné dosud.
Na světovém pranýři ovšem tento „pokrokový“ politik vedle Trumpova kamaráda Bolsonara jaksi chybí. Stejně tak platí, že se v západním světě teď demonstruje proti „klimatickým zločincům“ před ambasádami brazilskými, a nikoli ruskými nebo africkými, přestože Rusko nechává hořet na Sibiři les o rozloze Belgie a zemědělci v západní Africe jako každou sezónu i letos založili požáry, které zachvátily větší rozlohu, než teď hoří v Amazonii. Bolsonaro je totiž pro mnohé viditelnější, lehčí, a hlavně ideologicky vhodnější terč.
