Češi vymírají, situace je vážná. Vláda musí sáhnout hluboko do kapsy a začít skutečně podporovat rodiny
Podle čerstvých dat Českého statistického úřadu vzrostl v první polovině letošního roku počet obyvatel České republiky o necelých 19 tisíc na 10,669 milionu osob. Za tímto kladným saldem však stojí jen a pouze zahraniční migrace, protože počet zemřelých převyšuje počet narozených dětí. Jinými slovy a stručně: Češi vymírají. Politici s tím však nic nedělají, o prorodinné politice jen žvaní před každými volbami. Po sečtení hlasů už pak na své sliby zapomenou. Dnešní situace přitom vyžaduje zásadní řešení, protože nás současná trajektorie vede do pekla. Je potřeba, aby stát sáhl hodně hluboko do svých kapes.
O tom, že vymíráme a demografické změny jsou časová bomba, hovořil nedávno premiér Andrej Babiš na mezinárodní konferenci v Budapešti. Předseda vlády se vyslovil zejména pro podporu rodin se třemi dětmi. To je však polovičaté řešení, které jen dělí rodiny na dvě kategorie. Je totiž potřeba podpora systémová.
Míra porodnosti v České republice činí 1,7 dítěte na ženu. Je to sice více než v zemích Visegrádu nebo státech na jihu Evropy, ale stále to nestačí ani na prostou přirozenou reprodukci populace, k níž je potřeba 2,1 dítěte na ženu. Před 20 lety byl tento ukazatel ještě děsivější a v Česku činila v roce 1999 porodnost 1,13 dítěte na ženu. Obrat přišel za vlády premiéra Vladimíra Špidly, který začal razit kurz propopulační politiky prostřednictvím štědřejší státní podpory. Od té doby porodnost roste, nicméně stále je to málo.
Stát by měl stát o budoucí plátce daní
Problém omezené a nedostatečné porodnosti je kombinací několika faktorů. Ekonomická situace velké části domácností se narozením prvního či druhého dítěte radikálně mění. Z rodinného rozpočtu vypadne jeden příjem a domácnosti musí hospodařit s omezenými prostředky. Na řadu věcí rodiče vůbec nemají finance a velká část rodin osciluje na hranici chudoby. Když to vidí jejich (zatím bezdětné) okolí, do pořizování dětí se nehrne. Užívá si volnosti, cestování a života s méně povinnostmi.
Druhým jevem je, že se v Česku zvyšuje počet single domácností a lidí bez partnera. Narůstá i počet žen, které prohlašují, že dítě nechtějí a mít nebudou. Jde zhruba o každou pátou ženu kolem třicítky. Z reprodukčního procesu tak vypadávají desítky tisíc potenciálních matek. Médii pak čas od času proběhnou jejich názory, v nichž je založení rodiny s dětmi prezentováno jako něco zvráceného, nechtěného a omezujícího. Pak tu je skupina lidí, kteří mají jedno dítě, ale druhé už si nepořídí, protože vědí, že by to finančně nezvládli. A páry, které se nemohou přes veškerou snahu dítěte dočkat, to je kapitola sama o sobě.
Zájmem státu je rostoucí a dostatečná porodnost, a to především z ekonomického hlediska. Někdo tu přece jednou musí pracovat a platit daně. Proto by se měl postavit k současné situaci čelem. Ne jen pořádat konference a tvořit studie, ale podnikat reálné, jasné a účinné kroky. Nemyslím porodné, ale například pravidelnou valorizaci mateřské a rodičovské dávky. Druhou věcí je podpora žen, které chtějí částečně pracovat. Současný ztuhlý a demotivující systém nevytváří dostatek pracovních míst na částečný úvazek či home-office pozic. Stát by měl jejich tvorbu daňově zvýhodnit, aby to bylo pro firmy atraktivní. Samotnou kapitolou je bydlení a startovací byty, kde by stát měl také zasáhnout a prosadit svůj zájem. Dostatečná porodnost jím totiž je.
Podtrženo sečteno: Nástrojů, kterými by stát mohl aktivně a pozitivně do porodnosti zasáhnout, je více. Vedle bájného a zatím neexistujícího národního investičního plánu je právě (ne)podpora prorodinných opatření skutečným problémem, který je viditelný a musí být řešen. Stát by mohl k jeho řešení vytvořit fond. I do něj by mohly přispívat banky, mohla by do něj jít část výnosu z některé daně a tak dále.
Co si stát řekne, že chce, to i udělá. Například stále dotuje dopravu seniorům a studentům. Kdyby tento benefit zastavil, ušetřené peníze by mohl investovat do vyšší podpory rodin – a tím i do vyšší porodnosti. Je to krok, který je potřeba. A je to zároveň krok, kterému by nemálo lidí zatleskalo.
