Úplná nezávislost justice: Iluze, pomýlenost či jen hezký čapí sen?
Jestli existuje spravedlnost, trestní stíhání bude zastaveno, zaprorokoval si už počátkem září Andrej Babiš. Anebo řečeno zlým jazykem sportovní hantýrky: šel štěstíčku naproti. Stopka ve stíhání dotačních optimalizátorů v případu Čapí hnízdo – včetně premiéra – z pochopitelných důvodů vyvolala řadu pochyb a otázek. Ať už vzhledem ke změně názoru dozorujícího žalobce či způsobem a obsahem rozhodnutí. A stala se i vítanou příležitostí k debatě o nezávislosti justice.
Předně, pokud zůstaneme u sportovní terminologie, jde o vykolíkování hřiště. V širším smyslu je justice chápána jako společenství všech vykonavatelů spravedlnosti – tedy soudů, státních zástupců, případně i policistů. V tom užším jde jen o muže a ženy v talárech. Toto ale Andreje Babiše trápit nemusí. Pokud pražský verdikt přežije i přezkum nejvyššího státního zástupce, nebude se nakonec muset k soudu obtěžovat. A obávat se, že by mu už v případě prvoinstančního odsouzení – pokud by ta jeho spravedlnost na chvíli přestala dávat pozor – nakonec přeci jen prchli z vlády koaliční soupeři z ČSSD, jak hrozilo nebo se alespoň nevylučovalo.
Andreje Babiše i další z obviněných pochopitelně zajímá hlavně výsledek, který pro ně nyní vypadá nadmíru výtečně. I kdyby se čistě teoreticky karta obrátila, mohou od nynějška tvrdit, že byli „osvobozeni“, takže je to celé nějak „podivné“. Ostatní – a nejen premiérovy odpůrce – ale trápí i takové malichernosti, zda justice je skutečně nezávislá a nakolik autonomní by měla být soustava státních zástupců. Zvlášť v době, kdy tu je na stole novela zákona, která má jejich postavení upravit.
„To je právě to neštěstí,“ zalamentovala si v nedělních Otázkách Václava Moravce někdejší senátorka a bývalá místopředsedkyně Ústavního a předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová. „V momentě, kdy je stíhán premiér, který má své příznivce a odpůrce, ať rozhodnete jakkoliv, tak jste pro část veřejnosti buď hrdina, že jdete proti premiérovi, nebo zbabělec, že to trestní stíhání zastavujete.“ A decentně dodala, že důvod k posílení víry lidí v právní stát „to rozhodně není“.
Nejde přitom ani tak o výsledek, možná se kolem Čapího hnízda při vlastnickém kličkování kvůli získání dotací nic protizákonného opravdu nestalo. Anebo stalo. Ale to se v případě, že kauza u soudu neskončí, už nedozvíme. Protože „minimálně tu jsou jistá podezření“, jak podotkla Eliška Wagnerová. A čtyři roky, kdy trvalo přemýšlení o tom, zda Čapí hnízdo bylo či nebylo malým či středním podnikem, a tudíž mělo či nemělo nárok na dotace, vcelku pochopitelně označila za „neuvěřitelné“. Což je pochopitelné.
Jde teď o to, co kauza udělala s důvěrou ve spravedlnost – tedy tu skutečnou, nikoliv jen premiérskou – jako takovou. „Celkově se mi zdá, že úroveň justice se zlepšuje,“ nabídl ve zmíněné debatě ČT optimističtější pohled prezident Unie státních zástupců Jan Lata. Ani u něj to ale není optimismus stoprocentní: „Doufejme, že (právo) bude ještě předvídatelnější a vymahatelnější.“ Jen pro pořádek, toto se netýkalo Čapího hnízda, ale obecné debaty o justici.
Pro Andreje Babiše je to každopádně nová, veselejší situace. Už není obviněný, trestně stíhaný ani téměř obžalovaný. Teď může svým ovečkám vyprávět příběh o pranýřovaném politikovi a pasovat se do role „poškozeného“. A při troše fantazie i přidat příběh o zlomyslných českých úřadech a lstivém Bruselu, kteří mu nejdřív svorně dotace na Čapí hnízdo přikleply, aby ho za ni později mohli popotahovat.
