Alexandra Udženija: Šifra Mistra Koněva aneb Čí sochu zbouráme příště?
Nebojte, nezačnu vás bombardovat konspiračními teoriemi ani tajnými spolky. Jenom jsem se chtěla s malým odstupem vrátit k symbolickému tématu, které zahýbalo (nejen) Prahou. A protože symboly jsou součástí naší lidské existence, náboženství, filozofie, politiky atd., tak je opravdu hodně důležité, jaké symboly si v dnešní době vybíráme a tvoříme.
Různí lidé si často projektují ke stejnému symbolu zcela opačný význam a ten pak nastartuje úplně jiné emoce. Problém je, když intenzita těchto emocí překročí únosnou mez. Protože pak je to poselství vrcholně negativní a všichni jsou ochromeni zlostí a nenávistí. A z toho nemůžeme být nadšený nikdo.
Tak schválně, jaký máte názor na sochu maršála Koněva?
Za prvé vám chci říct, že nestojím vyhraněně na žádné straně znepřátelených táborů. A začínám to mít podobně docela často u všech podobných pseudokauz. Určitě chápu lidi, pro které je socha symbolem osvobození naší země od hrůz nacismu a také chápu všechny, pro které je socha maršála Koněva symbolem komunistického útlaku, nesvobody a krutostí ruských okupačních vojsk.
Obě strany mají svou pravdu i logické argumenty. Jenomže to, jak se k celé věci stavíme jako společnost, odhaluje do jisté míry naší vlastní vyspělost. Maršál Koněv byl bezesporu kontroverzní postavou dějin. Ovšem kolik takových kontroverzních postav máme? Je jich plná historie. Není skoro každá významná postava dějin nějakou optikou „kontroverzní“? Nahlížet na takovou postavu bez kontextu doby, ve které žila a ve které něco vykonala, je podle mě chyba. A ještě větší chyba je podle současných měřítek přepisovat historii.
Jak se chovali Žižka nebo TGM?
Neměl náhodou T. G. Masaryk špatný názor na manželství homosexuálů? Nebo Jan Ámos Komenský na postavení žen ve společnosti? Nebyl Karel IV. antisemita? Nedrancoval Jan Žižka kláštery? Když budeme chtít, najdeme činy či myšlenky, které jsou v rozporu s něčí aktuální ideologií u všech velkých postav naší historie. Čí sochu zbouráme příště? Čí památník odstraníme z veřejného prostoru? A je tohle cesta, kterou se chce naše společnost ubírat? A hlavně, jak se říká v komedii Pelíšky – „a komu to prospěje“? Kdo na této hře získá body?
To nejsou zbytečné myšlenky, naopak. Přece platí, že jak se vyrovnáváme se svou historií, ukazuje na to, jakou připravujeme svým dětem budoucnost. Poprask kolem sochy Koněva není prvním zápasem znesvářených stran ohledně nějakého symbolu.
Nejsem za tohle umělé rozdělování naší společnosti ráda. Nepřináší totiž nic dobrého, jen zbytečně vyhrocené vášně. V temných koutech lidské duše se totiž ukrývají běsy, které není radno podceňovat. Naší hlavní starostí by tedy nemělo být hledání nevhodných symbolů, soch či pomníků a jejich následné bourání, ale snaha o to, abychom tyto temná zákoutí nasvítili. Jak se říká, jen ten národ, který se poučí ze své historie nebude nucen si jí zopakovat.
Symboly světlejší budoucnosti
A proto se já i celá pražská ODS snažíme o vybudování Muzea paměti 20. století. Prostor, který by bez emocí a věrně mapoval zásadní události, které se staly v minulém století. Jak je vidět, je to velmi důležité, protože nás všechny toto mnohdy tragické století stále ještě ovlivňuje. Ráda bych, aby na to místo vodili rodiče své děti a učili je, že z historie se musíme poučit.
Chci, abychom své děti učili, co je dobro a co je zlo a jak se k němu postavit, protože se mi zdá, že to dnes přestáváme rozlišovat. Věřím, že pak by vášně kolem dávno mrtvých symbolů nebyly. Že by pro nás socha byla jen kamenem a ne něčím živým, něčím, co vzbuzuje prudké negativní emoce v přítomnosti. Osobně bych byla ráda, aby toto muzeum stálo na místě bývalého sousoší Stalina. Osvěta hrůz minulého století na místě, které sloužilo jako pocta krvavému diktátorovi je podle mého také symbolem. Symbolem smíření, symbolem uvědomění si vlastních chyb a symbolem světlejší budoucnosti.
Tak pán Bůh s námi a zlé pryč.
Autorka je místopředsedkyně ODS.
