Česko má špatné silnice a nedostupné bydlení, ale řeší bizarnosti jako Čapí hnízdo a Koněva
Česká republika je krásná země plná chytrých lidí. Pokud tato věta platí, a já věřím, že ano, proč neustále řešíme bizarní věci? Sice patříme k nejvyspělejším státům světa, máme ale i některé velké problémy – například na mnoha místech špatné silnice a dnes málo dostupné bydlení. Místo toho, abychom tyto závažné otázky srozumitelným a realistickým způsobem řešily, veřejný prostor léta ovládá kauza Čapí hnízdo, teď se přidal absurdní spor o jakousi sochu sovětského maršála či reakce na reakce twitterového účtu Jiřího Ovčáčka. Skutečně nemáme na víc?
V dnešním roztěkaném a internetem i sociálními sítěmi poháněném světě zbývá méně času na soustředění se na závažnější problémy, řeší se proto bizarnosti a nesmysly. Přitom i podružnosti už velká část veřejnosti považuje za důležité.
Navíc tisíckrát opakovaný trik, kdy politici před volbami slibují věci, o kterých dopředu víme, že je nedodrží, pořád fungují. Miloš Zeman před svým zvolením prezidentem tvrdil, že bude zastupovat zájmy dolních deseti milionů. To bylo podezřelé ze své podstaty a výsledek vidíme. Hlava státu souzní jen s výsekem občanů a zastupuje pouze zájmy svých nejbližších a některých zemích ležících na Východě. Andrej Babiš zase vydal před volbami knihu „O čem sním, když náhodou spím“, kde nastínil své vize pro budoucí Česko. Nic převratného se v tom směru neděje, protože premiér se pořád utápí ve svých vlastních kauzách. A takový Tomio Okamura si dokonce nebyl za několik let schopen vymyslet ani nějaké nové věty, pořád opakuje ty samé, ať se ho ptají na cokoli. A pokračovat bychom mohli odleva doprava, od malých po velké strany, od Prahy až po Ostravu. Když nemají Koněva, najdou si jinou pitomost.
Jsme navíc ve stavu, kdy o všem rozhoduje maximálně jedno volební období a pak i dobré úmysly odnese čert. Sázet se sice nemusíme, ale jsem si jistý, že až vyvane Koněv, přijde další podobná bublina, která zastře závažnější problémy. Přesto se na ní budou vyživovat nejenom politici, ale i stále hlasitější aktivisté, četná média, dezinformátoři a lidé na Facebooku a Twitteru. Mezitím pořád budou chybět cenově přijatelné byty a pořád budeme jezdit na mnoha místech pro špatných silnicích.
Moderoval jsem nedávno diskusní pořad o realitách, na který byli jako hosté pozváni čtyři důležití lidé z oboru. Přestože vysoké ceny v současnosti realitkám nahrávají, objevila se i určitá skepse. Nekonečně dlouhé stavební řízení či byrokratická buzerace omezují výstavbu nových bytů i dalších nemovitostí a podle expertů se to v nejbližších deseti, možná dvaceti letech, nezmění. Jistě, diskutuje se o tom, hledá se řešení, ale reálný stav není dobrý. Věc, která trápí statisíce občanů je pořád na okraji, mezitím všude slyšíme Koněv sem, Koněv tam…
Ministr dopravy Vladimír Kremlík zase energicky oznámil: „Chtěl bych, aby v horizontu pěti let byla zahájena většina zbývajících staveb pro dokončení dálniční sítě. Možná se vám bude zdát, že tato má prosba je příliš odvážná, ale já si to nemyslím a myslím, že se mi to podaří. Jsem odvážný.” Co ale znamená slovní spojení „většina zbývajících staveb“? Že se některých částí dálniční sítě, kterou budujeme již dlouhé desítky let, nedočkáme třeba ani v roce 2029? Minulý týden jsem konfrontoval slova pana ministra s jedním stavebním inženýrem, který se na výstavbě jedné části nové dálnice přímo podílí a ten mi potvrdil, že existují úseky, kde se možná jenom začne za deset let stavět. Mezitím bude třeba opravovat opět D1. Protože u těchto problémů politická pšenka nikomu nekvete, vytáhne se na světlo úplně jiná pofiderní otázka, aby se mohla veřejnost dál štěpit a nesoustředila se na to, na co má. Prezident například nastolil pseudoproblém, zda uznávat či neuznávat Kosovo. Proboha, proč má Česko řešit Kosovo, když naše ekonomika je negativně ovlivněna nedokončenou dálniční sítí?
Opakuji svoji větu ze začátku článku: Česká republika je krásná země plná chytrých lidí. Proč se ale široká veřejnost tak vášnivě a urputně věnuje řešení málo významných věcí? Že by těch chytrých hlav bylo méně, než se zdá?
