Marek Stoniš: Věra má portfolio. Ó, my se máme!
Premiér Babiš nejprve zcela očekávaně vyslal coby nominantku českého kabinetu do Evropské komise svou věrnou pobočnici Věru Jourovou. Ženu z nepřeberného repertoáru podivuhodných žen v jeho nejbližším politickém okolí – od Aleny Schillerové přes Jaroslavu Jermanovou, Kláru Dostálovou až třeba po Marii Benešovou. Následně předseda vlády tak dlouho tvrdil, že pro Věru Jourovou nadějně vyjednává významné eurokomisijní „portfolio“, až se ukázalo, co si tak vlastně máme představit pod pojmem „významné“: Naše paní eurokomisařka bude mít z vůle předsedkyně Evropské komise (bývalé neúspěšné německé ministryně obrany Ursuly von der Leyneové) v evropské „vládě“ na starost dodržování principů právního státu a pečování o hodnoty Evropské unie.
Českou krajinou zazněl povzdech. Tak málo? Takové nic? Proč nemáme něco významnějšího? Poláci mají zemědělství. A my nějaké hodnoty EU?
A co byste, probůh, chtěli? Řídit prostřednictvím Věry Jourové, respektive Andreje Babiše, vnitřní trh Evropské unie, včetně dotačních penězotoků? Nebo zahraniční politiku? Nebo, nedej bože, dopravu, kterou nakonec získalo Rumunsko? Buďme tedy rádi, že jsme místo evropského komisaře se silovým resortem získali pouhý drobeček, smetený z opulentní kompetenční hostiny eurokomisařů. Litovat toho by bylo podobné onomu židovskému vtipu, kdy Kohn s Roubíčkem v restauraci u nedělního oběda lamentují nad zcela otřesnou kvalitou přineseného jídla, a nadto si stěžují, že dostali malé porce.
Ale pojďme si zahrát na hru, že funkce Věry Jourové je vskutku významná a že udělá pro její naplnění všechno. I to, že vyslyší výzvu své předsedkyně a začne objíždět členské země a vysvětlovat jejich občanům, co jsou vlastně hodnoty EU a jak by mělo vypadat vyvážení moci a evropský demokratický systém. Především má jistě připravenu odpověď na otázku, co je demokratického na samotné volbě Evropské komise, což je orgán s velkou exekutivní pravomocí a s velice volným vztahem k vůli evropských voličů – nominují je podle nejasných kritérií (mnohdy jde o zbytné, v domácí politice nepoužitelné postavy) jednotlivé vlády členských zemí. U nás Andrej Babiš.
A evropské hodnoty? Je to sice oblíbený termín proevropských politiků, ale konkrétní obsah tento výraz vlastně nemá. Například odcházející předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker označil za evropskou hodnotu přijímání uprchlíků. A je tedy evropskou hodnotou trestání národních států, které vítání nelegálních uprchlíků za evropskou hodnotu nepovažují?
A dále: Je evropskou hodnotou marxismus? Vždyť obří čínskou sochu Karla Marxe v Trevíru loni odhaloval právě Juncker.
Je sdílenou evropskou hodnotou antisemitismus? Dal by se velmi přesně změřit miliardami evropských peněz, jimiž každoročně EU podporuje palestinské „národně osvobozenecké hnutí“. A společnou protiizraelskou zahraniční politikou, kterou reprezentuje italská komunistka a ministryně zahraničí EU Carla Mogheriniová? Co s člověkem, který tyto hodnoty nesdílí?
Na jednom by se ovšem mohly tábory odpůrců i fanoušků Bruselu zcela bez problémů shodnout. Nezpochybnitelnou hodnotou Evropské unie staň se pro nás všechny samotná Věra Jourová.
