Vladimír Pikora: Státní rozpočet je fraškou pro voliče
Jde Ježíš vsí, kde dav kamenuje ženu. I zastaví se a povídá: „Hoď kamenem, kdo jsi bez viny!“ Všichni se zastydí a odcházejí. V tu chvíli vyletí z davu ostrý kámen a nebohou ženu zabije. Ježíš jen zamumlá: „No jasně, Andrej!“ Tak přesně na tenhle vtip jsem si vzpomněl, když premiér v pondělí prohlásil: „Někdo se snaží vytvářet nějakou atmosféru a mluví o krizi, já tady žádnou krizi nevidím, lidé pořád nakupují. V tomhle směru je to velice pozitivní.“
To je asi takové, jako když jedete z Prahy do Brna a řeknete, že v rádiu jsou blbci, jelikož hlásí, že na D1 před Brnem je hodinová kolona. Ovšem vy jste u Průhonic a žádná kolona tady není! Že za necelé dvě hodiny do kolony dojedete? To je šumafuk.
Proč si myslíte, že německý ministr financí Olaf Scholz připravuje balíček na boj s případnou krizí? Že by proto, že vytváří nějakou „prolhanou atmosféru“? Nebo že by na rozdíl od české vlády viděl, že německá i britská ekonomika už klesají a směřují do recese? Za B je správně.
Němci vidí, že globální ochlazení je patrné na každém rohu. Čínský průmysl roste nejpomaleji za 17,5 roku, německé exporty mají problémy. Vidí, že registrace nových aut v Německu klesají. Vidí rizika bobtnající obchodní války ve světě. Němci jsou – tedy alespoň v některých oblastech – prozíraví. (A v jiných zase nejsou ani za mák, ale to je jiná kapitola.)
U nás jsou všichni těžce v pohodě. Nevidí nic. I proto tento týden vláda schválila rozpočet na rok 2020 s deficitem 40 mld. Kč, kde počítá s růstem výdajů o 7,5 % a příjmů o 7,7 %. No, když to řekneme hodně kulantně, tak je to velmi optimistické, když vezmu v potaz, že Německo je naším největším obchodním partnerem. Premiér a jeho ministryně financí se mohou jen modlit, že brexit bude v pohodě a propad prodejů aut v Evropě je jen dočasný.
Problémem rozpočtu není jen deficit, ale i struktura
Už po příliš mnoho vlád máme příliš špatné rozpočty. Mají moc velké mandatorní výdaje. To znamená, že když ekonomika zpomalí, rozpočtu prudce rostou výdaje, které vláda neovlivní. Vláda tak musí až moc manévrovat s příjmy, a proto vymýšlí nesmysly, jako je EET. Jednou z mála položek, kterou může pohnout, jsou pak investice – může prostě přestat investovat a na tom „ušetřit“. Možná i proto vloni přibyly jen 4 km dálnic.
Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) tento měsíc vydal zprávu, v níž tvrdí, že státní rozpočet je na případnou ekonomickou recesi připraven ještě hůř, než tomu bylo před deseti lety. To je pecka, protože už tehdy to byla pro státní kasu katastrofa. Ministr financí M. Kalousek dokázal zaseknout rekordní sekeru ve výši 192,4 mld. Kč za jediný rok, ačkoli rozpočet počítal s deficitem „jen“ 52,2 miliardy Kč. I tehdy jsem psal, že je rozpočet sestaven na nerealisticky optimistických předpokladech. I tehdy se mi smáli, protože i tehdy to nechtěli slyšet.
Člověk by řekl, že se po deseti letech ministři financí poučí. Že nebudou znovu (až tolik) populističtí a budou raději vždy počítat s pomalejším růstem ekonomiky, a tedy i pomalejším růstem inkasa. A pak třeba budou koncem roku raději mile překvapeni, že se rozpočet vyvíjí trochu lépe. Není tomu tak. Nenaučili se nic. Stále si lžou do kapsy, že bude dobře a nepotřebují žádné rezervy. Takže když jim to přestane vycházet, rezervy nejsou a mohou už jen seříznout investice – což je zrovna v době krize jedna z mála prorůstových položek.
Podobný názor jako já má řada lidí. Když ovšem na Ministerstvo financí dorazila kritika rozpočtu, řeklo, že je bez viny. Prohlásilo, že Ministerstvo financí dlouhodobě upozorňuje na nutnost přistoupit k revizi sociálních dávek, kterou musí provést Ministerstvo práce a sociálních věcí. Neboli přehodilo horký brambor o dům dál. Úředníci vlastně říkají: máte pravdu, ale nemůže za to ANO, nýbrž ČSSD! Jenomže tady nejde o to, která strana nese větší vinu, ale o výsledek. A ten asi bude špatný: Mandatorní a kvazi-mandatorní výdaje rozpočtu v roce 2009 představovaly víc než 87 procent příjmů rozpočtu. To se snadno může opakovat.
Populismus jen nabral grády. Výdaje na důchody v roce 2020 vzrostou o 36,9 mld. Kč na celkových 509,4 mld. Kč. Vláda evidentně vidí v důchodcích své voliče. Tím nechci říct, že by u nás byly důchody vysoké; jen chci říct, že vláda počítá s růstem ekonomiky, a dokonce i pro takový vrcholně nepravděpodobný případ růstu si naplánovala schodek. Jak to asi se schodkem dopadne, pokud ekonomika neporoste?
Záporné úroky „záchranou“ rozpočtu
Srovnávat rok 2009 s rokem 2020 ale nejde. Tehdejší ministr financí byl v mnohem složitější situaci. Tehdy ještě existoval v Evropě kapitalismus a peníze měly kladnou hodnotu. To dnes neplatí…
Minulý týden se ECB začala připravovat na příští krizi tím, že snížila svou základní úrokovou sazbu na mínus 0,5 %. To tu ještě nebylo. Půjčit si v eurech se zápornou úrokovou sazbou není žádnou frajeřinou. Peníze mají cenu zápornou. A toho začalo využívat i české Ministerstvo financí.
ČR letos už pětkrát prodala eurové dluhopisy se záporným výnosem. V poslední aukci to bylo mínus 0,45 %. To znamená, že stát neplatí za to, že si půjčí. Naopak investoři platí jemu. Ano, to je zvrácená moderní forma pouhé hry na kapitalismus, ale státní pokladně to vyhovuje.
Pro ANO je to dar z nebes. To se to potom žije. Staré dluhy s vysokou úrokovou sazbou se refinancují za zápornou sazbu a člověk vypadá jako finanční mág. Přitom se o to zaslouží asi tak, jako když vám zlevní hypotéku. Prostě to přijde samo.
Záporné úrokové sazby a pumpování peněz do oběhu mají prý podle politikou nasáklých centrálních bankéřů zabránit krizi. Proč? Protože – jak vzniká bankrot? Tím, že nemáte peníze. A když vám peníze nacpou a ještě vám zaplatí za to, že si je vezmete, jak by někdo mohl zbankrotovat? A když nikdo nezbankrotuje, jak by ekonomika mohla zpomalit?
Tahle naivní představa, že neomezený přísun peněz vyřeší všechny problémy, je ale úplně z cizí planety. Skutečný ekonom by nestačil třeštit zraky. Někde to narazí. Třeba v nesplatitelném dluhu. Nebo v tom, že se nahromadí neživotaschopné firmy a v zemi zamrznou inovace a pokrok.
Německo má na rozdíl od ČR i třicetiletý dluhopis se záporným výnosem. To láká politiky k rozhazování cizích peněz. Už uvažují o vytvoření vedlejšího rozpočtu, který by vládě umožnil obejít přísná fiskální pravidla a výrazně zvýšit veřejné investice prostřednictvím nových půjček. Takzvaná dluhová brzda se tím stane jen fraškou.
Toho se my bát nemusíme; u nás rozpočet fraškou už je. Za to ho také kritizuje NKÚ. Ve své zprávě poukazuje na to, že se opět opakoval vysoký rozdíl mezi plánovaným a skutečným výsledkem hospodaření. Když je rozdíl v řádu mnoha desítek miliard korun, přestává mít rozpočet jako zákon smysl. I proto ho ve Sněmovně nikdo moc neřeší. Hospodaří se tak, jak se zrovna vláda vyspí. V tomto světle je tedy vlastně jedno, co vláda schválila. Což je ovšem dost hrozné zjištění.
