Zeman neodolal a zase rozděluje společnost. Abolice a milosti patří do feudalismu, ne do demokracie
Prezident republiky opět přilil olej do ohně tuzemské rozdělené společnosti, když ve vysílání TV Barrandov prohlásil, že by případnou změnu v otázce trestního stíhání premiéra Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo považoval za politické rozhodnutí, a pokud by to bylo nutné, premiéru Babišovi by udělil abolici a trestní stíhání zastavil. Jeho výrok samozřejmě zvedl ze židlí opoziční politiky. Mnozí již zase bijí na poplach, že právní stát je v ohrožení. Vzhledem k tomu, že jsou na nejvyššího zástupce nyní činěny různě silné tlaky z obou stran, pokládám Zemanova slova proto za přebytečná a ve svých důsledcích zbytečně eskalující napětí ve společnosti. Celá věc je o to tragikomičtější, když si uvědomíme, že Miloš Zeman sám již před svým prvním zvolením sliboval, že milosti a abolice nebude používat.
Nejsem tak naivní, aby mi nebylo jasné, že Miloš Zeman má patrně nějaký dlouhodobější strategický plán, do kterého mu zmíněný výrok skvěle zapadá. Prezident pojímá českou politiku jako šachovou partii, ve které zatím většinou vítězí, nicméně v tomto případě měl přece jen intenzivněji potlačit své taktické ambice a nerozhádávat ještě více již tak rozhádanou společnost. Prezident má přece lidi ve státě spojovat, a ne zbytečně rozdělovat. Což se teď de facto opět stalo.
Necítím se nicméně aprobován, abych radil prezidentu republiky, co má či nemá konat, dovolil bych si ale jako právní komentátor učinit jednu obecnější ústavně-právní poznámku. Zejména pro neprávnickou veřejnost připomenu, že prezident dle Ústavy odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, má právo také udělovat amnestii.
Dlouhodobě zastávám pevný názor, že milosti (stejně jako abolice) jsou v 21. století historickým přežitkem feudálního střihu. Mám za to, že to je institut, který již z principu nepatří do moderního právního státu. Nyní některé čtenáře možná překvapím, ale i dnešní ministryně spravedlnosti Marie Benešová se kdysi vyslovila za zrušení institutu milostí prezidenta republiky. Pravda, Benešová tehdy nemluvila výslovně i o abolicích, ale stav, že by existovala abolice a milosti by byly zrušeny, by byl značně nestandardní.
Milost náleží králi nebo Bohu, ale civilnímu prezidentu republiky nikoliv. Je zřejmé, že politici nemají odvahu tento postfeudální instrument z Ústavy ČR vyjmout. K tomu by ostatně byla potřeba kvalifikovaná ústavní většina – tři pětiny senátorů a tři pětiny poslanců – což při dnešní rozparcelovanosti ČR opravdu nehrozí.
Nicméně pokud by se někdo v budoucnu hlouběji zamyslel nad tím, zda žijeme v demokratické právní republice, nebo v postmonarchii, kde hlava státu libovolně někoho omilostňuje z vrchnostenských pozic, byl bych opravdu rád.
Autor je právník.
