Stockholmský syndrom sociálních demokratů. Zeman je ponižuje, oni před ním lezou po čtyřech jako pejsci
Poslanci ČSSD svými hlasy ve sněmovně nepodpoří podání ústavní žaloby na prezidenta Miloše Zemana. Vzhledem k tomu, že stejně se rozhodlo hnutí ANO, komunisté i SPD, skončí tento senátní návrh v koši. Je to škoda. Při jednání u Ústavního soudu totiž mohlo dojít k jasnému a autoritativnímu výkladu nejvyššího zákona, aby bylo pro příště jasno, co prezident smí a co už by neměl. Takhle vše skončí a prozemanovský tábor své oponenty počastuje výšklebem se slovy „zapomeňte a už neotravujte“.
Odmítavé stanovisko komunistů i SPD, kteří dělají vše, aby se prezidentovi vetřeli do přízně, se dalo očekávat. U ANO to nemuselo být tak jasné, obzvlášť po tom, co před pár dny médii proběhla série článků, ve kterých je detailně popisováno, jak si opakovaně a s velkým gustem prezident Zeman pomyslně otírá a čistí své body o premiérův hřbet. Ale u ANO to funguje jinak. Tam něco řekne Babiš a hned si to v hnutí myslí úplně všichni a všem to samozřejmě bylo jasné dávno dopředu...
ČSSD je zvláštní a doslova už bizarní případ. Během léta několik měsíců snášela urážky a ponižování ze strany prezidenta Zemana. Stranický šéf Hamáček pak na na jednom místě opakoval, že celé to letní divadlo mělo jeden jediný účel: vyštvat ČSSD z vlády. Zeman tuto stranu nenávidí až za hrob a těch pár marginálních členů (byť dříve vlivných funkcionářů), kteří na Zemana nedají dopustit, tam slouží jako užitečná stafáž, která odvádí vynikající quislinigovskou práci bořící stranickou jednotu.
Je tedy jasné, že ústavní žaloba neprojde. Ale Zeman svůj vztah k ČSSD nezlepší a nezjemní. Do strany, ze které sám vzešel, bude dál kopat a při jakékoliv příležitosti jí mydlit schody. Stejně jako v minulosti. Je si stále více jistější, že ač udělá cokoliv, sociální demokraté skloní hlavu a řečeno biblickou terminologií nastaví ještě i „druhou tvář“.
Vztah mezi Zemanem a ČSSD začíná svým způsobem připomínat tzv. stockholmský syndrom, při kterém se vytváří nepochopitelná emoční vazba oběti ke svému mučiteli, trýzniteli či vyšetřovateli. Pro příznivce nové ČSSD (kteří usilují o modernizaci strany a její proměnu) je to další políček do tváře. A pro vlažné příznivce i další důvod, proč straně nedat hlas. Nezapomínejme, že veškeré zásluhy za vládní opatření, jako například zvyšování důchodů či slevy na jízdném, si bude nárokovat a prezentovat někdo jiný. A ČSSD zůstane stát sama jako ustrašený sirotek, jako jakešovský kůl v plotě. Při preferencích blízko pěti procent to je na pováženou.
