Rakouské volby: Vítězný krotitel populistů Sebastian Kurz a past vlastního úspěchu
Jasným vítězem včerejších rakouských voleb se stal lídr středopravicové Rakouské lidové strany Sebastian Kurz, který se díky tomu vrátí do pozice nejmladšího evropského premiéra. Kurz navíc potvrdil své výsostné postavení „krotitele populistů“, když se před dvěma lety nebál po volbách do koalice vzít pravicově protestní Svobodnou stranu Rakouska, letos na jaře ji po aféře z Ibizy svým tvrdým postupem dostal z vlády.
Stálo ho to sice pád jeho vlády a předčasné volby, ale rakouští voliči včera ocenili odvahu „zázračného dítěte“ rakouské politiky. Kurz svobodným přebral značné množství voličů a díky tomu dokázal, že i původně chřadnoucí tradiční lidová strana dokáže čelit novým protestním hnutím, když je ochotná přistoupit na pravidla současné politické hry a schopná se přizpůsobit současné marketingové politice.
Možná nejlépe proto přerod lidovců pod Kurzovým vedením symbolizuje změna stranické barvy z tradiční černé na moderní tyrkysovou, kterou teprve třiatřicetiletý lídr strany prosadil jako symbol nové orientace strany. I díky podobným změnám včerejší rakouské volby mohou být popsány jako tyrkysové moře, které připomíná mapa volebních výsledků.
Sebastianova volba
Na první pohled je jasné, že Sebastian Kurz v těchto volbách potvrdil postavení krále rakouské politiky. Výsledkově to určitě platí. Ještě nikdy v rakouských poválečných dějinách nebyl rozdíl mezi vítěznou stranou a tou druhou v pořadí takto vysoký – přibližně 15 procent. Nárůst lidoveckého zisku o šest procent a vítězství ve všech spolkových zemích s výjimkou Vídně – to všechno jsou hlavní rysy Kurzova triumfu. Navíc mají lidovci s Kurzem v čele hned tři možnosti, koho si zvolí jako menšího koaličního partnera.
Jenže žádná ze tří alternativ není bez vady. Bývalý a velmi pravděpodobně i budoucí kancléř ještě během volebního večera pochválil bývalou koalici se svobodnými a prohlásil, že dobře pracovala. Voliči lidovců navíc mají právě pravicově protestní svobodné hned na druhém místě mezi stranami, se kterými by chtěli spolupracovat. Před svobodné se v přízni lidoveckých voličů dostala jen liberální strana NEOS, s níž by ale Kurzova formace sama většinu nevytvořila. Na první pohled proto vše mluví pro pokračování koalice se svobodnými, ale háček to má na straně modrých, jak se podle stranické barvy straně Norberta Hofera přezdívá.
Stracheho diety a pád svobodných
Svobodní jsou totiž největším poraženým nedělního večera a snad všichni jejich představitelé ve svých povolebních vystoupeních zdůrazňovali, že teď je čas odejít do opozice a tam se jako strana obnovit. Nečekaně vysoká ztráta 10 procent (pád z 26 na 16 procent) u svobodných navíc může znovu obnažit rozpory mezi umírněným křídlem, které reprezentuje bývalý prezidentský kandidát a dnes šéf strany Norbert Hofer, a naopak vnitrostranickými radikály, jejichž tváří se stal exministr vnitra Herbert Kickl.
Obě frakce se neshodnou v hodnocení toho, co udělat s hlavním viníkem jejich současné porážky – bývalým stranickým lídrem Hansem-Christianem Strachem. Ten byl nejenom hlavním aktérem aféry Ibiza, která vyvolala předčasné volby, ale také „tvůrcem“ dalšího skandálu, který naplno vypukl jen několik dní před včerejším hlasováním. Jednalo se o obvinění, že Strache si ze stranického rozpočtu jako předseda financoval opravdu královský život. Voliči svobodných zřejmě ještě překousli video z Ibizy a uvěřili konspiračním teoriím, že to jen někdo na jejich předsedu nahrál, ale „neskousli“ už představu, že předseda strany „čistých“ si bokem přišel každý měsíc na to, kolik průměrný volič této strany vydělá za celý rok.
Aféra, kterou svým svědectvím vyvolal bývalý Stracheho bodyguard, zřejmě srazila svobodné v konečném výsledku o několik procent dolů. Zastánci silně pravicového křídla přesto mluví o tom, že by se měl za pár let do vrcholné politiky Strache vrátit, protože přece každý dělá chyby. V umírněných kruzích se naopak spekuluje o jeho možném vyloučení. Je proto i možné, že se strana může dokonce rozštěpit na dvě skupiny. To vše komplikuje možnost, že by Kurz pokračoval v tyrkysovo-modré koalici právě se svobodnými.
Koalice s Gretou
Většina rakouských médií i proto propaguje tzv. koalici vítězů, do níž by Kurz přizval další stranu, která je nezpochybnitelným vítězem nedělního hlasování – Zelené. Ti se po dvou letech mimoparlamentní opozice vrací do parlamentu a hned je současná klimatická vlna katapultovala ke 14 procentům, což znamená, že nejenom dýchají na záda v pořadí třetím svobodným, ale navíc si připsali svůj nejlepší volební výsledek v historii. Zelení v Rakousku ještě nikdy ve federální vládě nebyli a jsou ochotní o ní s Kurzem vyjednávat. Kamenem úrazu ale může být otázka migrace, kde Kurz zastává tvrdá stanoviska, a právě jeho jednoznačné názory v azylové oblasti jsou jedním ze základů jeho politického úspěchu. Zelení se sice v kampani zaměřili v první řadě na klimatickou politiku, ale dlouhodobě jsou velmi otevření migraci, což dělá kompromis s lidovci velmi složitým.
Početně by vycházela i velká koalice lidovců se sociálními demokraty. Obě strany spolu vládly po většinu rakouské druhé republiky, což této koalici dává nyní nádech něčeho zastaralého, a sociální demokraté jsou navíc po nejhorším výsledku své dosavadní historie před debatou jak dál.
Až za úplně poslední variantu se v Rakousku považuje možná Kurzova menšinová vláda, protože země má dlouhou tradici většinového vládnutí.
Sebastiana Kurze nyní čeká rozhodování, které bude možná složitější než celá volební kampaň. Zatím vždy ale „zázračné dítě“ rakouské politiky obstálo.
