Klimatický summit OSN byl neúspěšný, uškodila mu i hysterie slečny Grety
Několik měsíců svět s velkou pozorností očekával Klimatický summit OSN, který se uskutečnil v New Yorku 23. září. Jenže k žádnému zásadnímu rozhodnutí na něm nedošlo, jednání připomínalo mlácení prázdné slámy. Ne, že by ochrana přírody a klimatu nebyly důležité, ale vše už bylo řečeno před summitem. Největší pozornost na sebe proto strhlo hysterické vystoupení švédské aktivistky Grety Thunbergové. Její řeč zastínila vše a byla proto kontraproduktivní. O neúspěchu summitu ale média i politici cudně mlčí.
Místo toho, aby na Klimatickém summitu zazněly originální a zajímavé nápady, jak řešit složité a vážné problémy současného světa (vždyť se ho zúčastnilo tolik prezidentů, premiérů či významných lidí z byznysu), prostory OSN rozezněly dávno známé fráze a sliby. Neobjevilo se nic nového, nic průlomového. Proč byl tedy vlastně summit uspořádán? Nebyla tím jen naplněna společenská objednávka pro hlasité klimatické alarmisty, kterým jdou někteří vystrašení politici na ruku?
Co se stalo kolem summitu?
Například nejvyšší představitelé USA, Japonska, Austrálie či Jihoafrické republiky na klimatickém třeštění nevystoupili (objevil se i důvod, že chtějí v budoucnosti používat uhlí, proto tam nemají co dělat), přestože podle nich své závazky při ochraně životního prostředí plnit budou a nic se na tom nemění. Dokonce na tom nemění nic ani to, že americký prezident Donald Trump oznámil, že USA odstoupí od globální Pařížské dohody, která určuje, jak postupovat po roce 2020 při omezování emisí skleníkových plynů. I Amerika činí kroky, aby snížila vypouštění emisí, ale chce to dělat po svém.
Dokonce Trump na rozdíl od všech předpokladů na klimatický summit nakonec osobně dorazil. I když se zdržel pouze 14 minut, vyslechl si projevy indického premiéra Naréndru Módího a německé kancléřky Angely Merkelové, prohlásil, že ochrana klimatu je velmi důležitá. Pak odešel. Odešel v budově OSN na hojně navštívenou alternativní akci o ochraně náboženských svobod ve světě, kde vystoupil s projevem.
Na klimatickém summitu nevystoupil ani český premiér Andrej Babiš, který správně řekl, že nechtěl vystoupit „výměnou za nějaké ambiciózní klimatické sliby, na rozdíl od některých jiných států, které dnes na rozdíl od České republiky neplní ani klimatické závazky z Pařížské dohody a budou slibovat další, i když vědí, že je nesplní.“
Jak Babiš řekl, tak se v New Yorku i stalo.
Sliby a chyby
Předseda Evropské rady Donald Tusk fanfaronsky v New Yorku oznámil, že „Evropa vyhraje závod, aby se stala prvním klimaticky neutrálním kontinentem na světě.“ Že čtyři členské země Evropské unie (Česko, Polsko, Maďarsko a Estonsko) letos v červnu zablokovaly oficiální prohlášení o uhlíkové neutralitě EU do roku 2050, to Tusk zatajil. V přijatých závěrech červnového summitu EU se totiž uvádí, že nulové emise bude mít EU „podle velké většiny členských zemí“. Ne podle všech. Například čeští experti se obávají dalších obrovských ekonomických nákladů na ještě rychlejší snižování emisí, což by mohlo mít i sociální dopady na obyvatelstvo.
Čína, která vypouští nejvíce emisí z jednotlivých států světa, na klimatickém summitu OSN nic nového neslíbila. Indie, další obrovský znečišťovatel, sice slíbila zdvojnásobit investice na obnovitelné energetické zdroje, ale omezení spotřeby uhlí neavizovala. Rusko pouze uvedlo, že ratifikuje Pařížskou dohodu, ale žádné snížení emisí nepředstavilo. Japonsko prý chce snižovat spotřebu uhlí, ale neřeklo, kdy a jak. To všechno se odehrálo na pozadí Klimatického summitu. Vzletné řeči narážely na realitu.
Navíc přes 20 procent emisí produkuje v současnosti doprava. Zatímco kolem aut se vedou všude vášnivé diskuse, mezinárodní lodní a leteckou dopravu nikdo celosvětově zatím nedonutil k razantnímu snížení emisí. A zejména lodě jsou jejich obrovským producentem.
Výsledkem harašení v New Yorku je příslib 60 států, že budou do roku 2050 klimaticky neutrální, ale největší znečišťovatelé nejsou součástí tohoto slibu. Summit tedy skončil neúspěchem.
Řešení situace nepomáhají ani absurdní výkřiky, které nejsou podloženy žádnými konkrétními návrhy, s jejichž pomocí aktivizuje mladé lidi slečna ze Stockholmu, Greta Thunbergová. Ta v New Yorku řekla politikům: „Svými prázdnými slovy jste mě připravili o dětství a o mé sny.“
Jistě, ochrana přírody i otázky klimatu jsou nesmírně důležité věci. Na druhou stranu je potřebné ale řešit i to, aby lidé žili v důstojných životních podmínkách. Ty jim zajišťuje průmysl, zemědělství, služby a užívání nejrůznějších výrobků. Za tím vším zůstává určitá stopa. Ostatně i slečna Greta něco jí, někde spí, používá oblečení, mobil, počítač, rodiče jí vozí autem a létá také letadlem. Nebo jezdí extrémně drahou monackou jachtou (jako teď při cestě přes Atlantik), na kterou si většina obyvatel světa nikdy nemůže vydělat. Lehce se to pak Gretě odvážně hovoří o klimatu a jeho ochraně.
Tak ale život většiny lidí nefunguje, protože svět je prosycený nerovností a ti nejchudší jsou pod daleko větším tlakem než švédské školačky. Řeší zásadní existenční problémy, ne kolik kde bylo vysazeno stromů. Lidstvo si ale bude muset poradit, ostatně jak to už udělalo v minulosti, i s tak vážnou otázkou, jakou jsou klimatické změny. Neplodné summity, jak jsme to viděli v New Yorku, k tomu ale nepřispívají.
