Karel Steigerwald: Státní pohřeb Vlasty Chramostové
Poněkud patafyzické debatě o státním pohřebnictví dal rozumnou náplň skon Vlasty Chramostové, herečky, která ke svému talentu a umění přidala i ohromný kus neokázalé občanské statečnosti a mravnosti. Chce-li stát ústy dnešních držitelů moci tyto hodnoty uznávat, pro státní pohřeb se rozhodne. Z takových lidí, jako Chramostová byla, skládá se, střípek po střípku, obraz národa, jaký bychom si všichni snad chtěli přát.
Velký talent, velký osud, velké občanské téma, o které by se ti, kdo provoz státu obrábějí každý den, měli opírat. Tak se svým slabým hlasem přimlouvám za státní pohřeb Vlasty Chramostové, pochopitelně bez děl, tanků a salv, zato s těmi hodnotami, která herečka nesla a o které se opírala stále pevněji. První ten návrh vyslovil soudce Rychetský, tak se k němu přidávejme.
Pohřeb, který by manifestoval, že stát ještě něco ví o hodnotách a o cti občanů, má jedinou slabinu. Kdo by šel v čele konduktu? Estébák? Hulvát? Oba? Ale i to by se mohlo nějak vyřešit. Například, že by pohřeb nebyl státní, ale národní. Nebo že by ti dva dotyčného dne nějak onemocněli a nemoc by prodloužili až přes 17. listopad. Stejně mají něco takového v plánu.
