Alexandra Udženija: Zlý boháč, hodný stát aneb Jak v soutěži o největšího levičáka boduje „Venezuela Maláčová“
Minulý týden představila ministryně práce a sociálních věcí Maláčová (ČSSD) další ze série nápadů, jak sebrat lidem jejich vydělané peníze. Navrhuje zrušit slevu na dani pro manžele a manželky, kteří nepracují a o nikoho doma nepečují. Tento nápad okomentovala slovy, která by neměla být zapomenuta: "Proč bychom jako stát měli dávat luxusní kapesné bohatým lidem?". Jedno prvenství se paní ministryni musí nechat. Ještě žádný socialista v jedné větě tak dokonale nevystihl podstatu socialismu.
My jsme stát, občane!
Paní ministryně Maláčová se hned v úvodu věty neskromně pasuje do role představitele sátu a vysvětluje, jak si tuto roli vlastně představuje. My jsme stát, my rozhodujeme a ty, občane, poslouchej. Připomíná mi to scénu z mého oblíbeného filmu Černí baroni, kde kapitán Ořech (Bronislav Poloczek) vysvětluje zkoprnělým vojákům svůj pohled na probíhající estrádu: "O tom, co je krásné, rozhodujeme my - strana".
Ono je to ve skutečnosti totiž naopak. V demokratické společnosti jsou stát jeho občané, ti rozhodují. Každý, kdo se chce ucházet o jejich přízeň a řídit stát v jejich zastoupení, musí projít procesem voleb, ve kterých občanům představí svůj program a požádá je o důvěru. A občanům také skládá účty. Například nikde v programu ČSSD zmínku o rušení slevy na dani pro manžele nenajdeme. Nenajdeme tam ani, že podobnými komunistickými gesty bude chtít ČSSD nahradit reformu sociálního systému.
Ale neméně zajímavá je také druhá část věty paní ministryně, totiž že jde o “luxusní kapesné pro bohaté“. Jenže stát lidem přece z principu nic nedává, stát naopak od lidí bere a to vše pak nějak přerozděluje. Jaké služby má stát poskytovat, jak efektivně a kolik za ně mají lidé platit? No, na to pochopitelně existuje celá plejáda názorů a o tom je zásadní střet levice a pravice. Nejde tedy o žádné kapesné, ale o peníze konkrétních lidí, které oni sami vydělali. Stát by měl brát pouze tehdy, pokud za to poskytuje adekvátní protislužbu. Jakou protislužbu poskytuje paní Maláčová, to skutečně netuším!
Cítit socialismus
No a to označení "bohatým lidem". Panečku, nějací zlí bohatí lidé tu zase berou nějaké nehorázné a dokonce luxusní kapesné. Představa boháče jako někoho, kdo sedí doma na zadku a žije z vykořisťování dělníků a rolníků, je jak vystřižena z nějaké komunistické brožury padesátých let. Paní Maláčová, které se v politických kruzích přezdívá "Venezuela Maláčová", to má zřejmě skvěle nastudováno, anebo to tak prostě naplno socialisticky cítí. Nevím, co je horší. S třídním bojem má totiž tato zem bohaté zkušenosti, a jestli se k němu chtějí sociální demokraté vracet, asi by to měli veřejnosti sdělit přímo.
ODS to cítí úplně jinak. Úspěch, bohatství a prosperita pramení hlavně z práce a dlouhodobého úsilí. Sebrat peníze jednomu člověku a dát je druhému je sice stará socialistická mantra, ale nikdy nefungovala a rozhodně nemá nic společného se spravedlností. Je to pouze recept na chudobu všech. Sociální systém státu má fungovat jako záchranná síť pro lidi, kteří se dostali do kritické životní situace. Je rozhodně potřeba se bavit o jeho parametrech tak, aby byl dlouhodobě udržitelný. Ovšem to návrh paní ministryně neřeší, prostě potřebovala udělat nějaké PR a vyhrát soutěž o největšího levičáka v rámci polokomunistické vlády, tak proč to neudělat na archetypálním boji bohatí vs. chudí, že?
Primárním úkolem státu a volených zástupců má být přeci vytvořit podmínky proto, aby mohli lidé pracovat a vytvářet své bohatství sami, skrze svou práci a měli k tomu dostatek svobody a příležitostí.
Pohádka na zlého boháče a hodný stát, který si na něj došlápne? Některým sebrat a druhým dát? To si čtěte před spaním v Lidovém domě.
Děkujeme, to my opravdu nechceme.
Tak pán Bůh s námi a zlé pryč.
Autorka je místopředsedkyně ODS
