Kauza Univerzita Karlova a Home Credit aneb Jak nesmyslná diskuse zastřela podstatu problému
Umíte si představit, co by se stalo, kdyby se objevily informace, že telekomunikační gigant Huawei, který je podezřelý z toho, že jde na ruku totalitní čínské vládě, u nás sponzoruje některé vysoké školy? Rozpoutalo by to peklo. Huawei je přitom partnerem desítek univerzit po celém světě, od Kanady až po Velkou Británii. U nás se v minulých dnech řešil také problém partnerství slavné školy (Univerzita Karlova) a známé firmy (Home Credit, která patří do skupiny PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera). Dohoda zkrachovala. Diskusi o ní totiž provázela celá série nesmyslů a účelových tvrzení.
Po kauze Čapí hnízdo a v mezidobí, kdy národ řeší úspěchy i „zločiny“ zemřelého zpěváka Karla Gotta, se v médiích široce řešil problém kolem smlouvy slovutné Univerzity Karlovy a firmy Home Credit. Kritici dohody hovořili o tom, že tato společnost je nedůvěryhodná, že posílá i sociálně slabé lidi do exekucí a že její podnikání například v Číně, by mohlo ohrozit svobodné akademické bádání na univerzitě. Ze smlouvy proto nakonec sešlo, ve čtvrtek od ní Home Credit odstoupil.
Dohodu na veřejnosti nedokázal obhájit ani rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima, který se zalekl kritiků. Dovolím si ale tvrdit, že nejslavnější česká škola se u toho potácí v balastu a její levá ruka neví, co dělá pravá. Stačí se podívat na některé výstupy UK.
Dobrý i špatný Home Credit
Už od roku 2011 Univerzita Karlova (konkrétně Fakulta sociálních věd) zveřejňuje každoročně společně s organizací EEIP (Ekonomické expertízy, investiční poradenství) takzvaný „Navigátor bezpečného úvěru“. To je index porovnávající míru možného rizika úvěru u jednotlivých bankovních a nebankovních poskytovatelů. Ten poslední byl zveřejněn 17. prosince 2018 a v podstatě většinu výhrad, které se proti Home Creditu teď objevily, vyvrací. Jen připomínám: Výhrady akademiků i studentů UK proti firmě vyvrací vlastní výzkum UK. Rozumí tomu někdo?
Index, na kterém Univerzita Karlova léta spolupracuje, například tvrdí, že služby Home Creditu patří v Česku mezi nejbezpečnější. U kategorie mikroúvěrů na 5000 korun (právě ty si berou často málo majetní lidé, kteří se pak mohou dostat do velkých nesnází) se doslova píše: „Suverénními vítězi v kategorii je trojice Česká spořitelna (produkt Peníze na klik), Home Credit (půjčka Kamali) a ČSOB (produkt Půjčka po ruce), které nabízejí suverénně nejlepší cenu včetně poplatku za případné prodloužení a poskytují úvěry s nejtransparentnějšími podmínkami.“ Pikantní je, že garantem indexu je respektovaný ekonom Michal Mejstřík, profesor financí a bankovnictví na Univerzitě Karlově v Praze. Takže jeden akademik univerzity křičí, že Home Credit nemá kredit a není možné s ním uzavřít smlouvu, další tvrdí opak.
K podobným závěrům jako Navigátor bezpečného úvěru dospěl i „Index odpovědného úvěrování“, který sestavuje nezisková organizace Člověk v tísni. Tu rozhodně nelze podezírat z toho, že by jakkoli a kdykoli fandila skupině PPF. Člověk v tísni ale zařadil v červnu letošního roku Home Credit mezi pět nejodpovědnějších poskytovatelů úvěrů u nás, až za ním jsou některé velké banky.
Jistě, za Home Creditem se táhnou z minulosti kontroverze, protože kdysi společnost využívala rozhodčí doložky, na jejichž základě měla možnost jednodušeji dávat na klienty exekuci. Jenže soudy pak označily jednání firmy za protiprávní a rozhodčí doložky za neplatné. Navíc zákon č. 257 z roku 2016 o spotřebitelských úvěrech trh daleko více reguluje a straní zákazníkům. Situace se tedy i v případě Home Creditu změnila, na což ale jeho kritici nebrali ve sporu o smlouvu s univerzitou ohled. Budiž, je to jejich názor. Jen by bylo dobré hodnotit situaci podle současného reálného stavu, ne podle ideologie, kterou kdo vyznává.
Pozoruhodné navíc je, že když se podrobněji probíráte seznamem mnoha partnerů a sponzorů jednotlivých fakult Univerzity Karlovy, najdete zde i nejrůznější farmaceutické či těžební společnosti, některé korporáty, ale i nadace a neziskové organizace, které mají za sebou často ještě větší kontroverze než Home Credit. O tom se ale na školách cudně mlčí, protože peníze už plynou.
Co s Čínou?
Kritikům dohody univerzity a Home Creditu se také nelíbilo, že v jejich závěrečných ustanoveních se psalo, že „strany se zavazují zdržet všeho, co by mohlo poškodit dobré jméno a pověst stran nebo co by mohlo negativně ovlivnit jejich spolupráci”. Někdo si to přeložil tak, že když Home Credit podniká ve velkém v Číně, tak by za to nesměl být na akademické půdě kritizován. Pochybuji ale o tom, že by si akademici a studenti nechali sáhnout na své právo svobodně vyjadřovat jakýkoli názor. Od toho přece máme právě vysoké školy, aby se na nich tříbily různé postoje a názory.
Existuje například web Sinopsis, na kterém se podílí i Ústav Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a jeho hlavními autory jsou významní sinologové, jako Olga Lomová a Martin Hála. Ti často a ostře kritizují současný režim v Číně a někdy také společnost Home Credit. Těžko předpokládat, že by zmíněná firma dokázala přes smlouvu se školou zastavit tuto kritiku. To by byla sebevražedná mise.
Podstata problému je jinde
Spor univerzity a Home Creditu ale poukázal na daleko závažnější a dlouhodobý problém. Jak se ukazuje, zejména kvůli financování vědy a výzkumu, se většina vysokých škol neobejde bez spolupráce s komerčními partnery. Najít ideální polohu a stav, ve kterém by byly respektovány akademické svobody a současně bylo vyhověno zájmům firem, může být skutečně složité. Musí se v tom hledat cesta, která vyhovuje všem, ne jenom jedné straně. Byznys má své zájmy a vlivové sféry a školy mají svoji vlastní taktiku, jak peníze získat, protože zejména na těch veřejných, jich bude vždy nedostatek. Přitom není žádný důvod, aby sem peníze sypal jen stát z peněz daňových poplatníků. To je naivní představa odpovídající minulého století. Měla by to být kombinace financování z různých zdrojů. Podobné je to v kultuře a umění či při ochraně a údržbě památek.
V případě Univerzity Karlovy a Home Creditu se to nepodařilo. Škoda pro obě strany. Pokud bych měl mít zásadní připomínku k plánované a neuskutečněné dohodě, ta by směřovala jinam, než se v posledních dnech objevovalo na veřejnosti. Home Credit je vysoce výkonná a úspěšná firma, dávat proto nejslavnější české vysoké škole jen půl milionu ročně, to je málo. Mělo to být daleko více peněz a záměrem mělo být financování několika zcela konkrétních programů, které by pozvedly vzdělanost u nás. To úplně v plánu nebylo. Třeba se to podaří jinde. Bez humbuku a vášní, bez ideologické zaujatosti a s rozmyslem.
