Jana „Venezuela“ Maláčová je pro peněženky Čechů nebezpečnější než kapsáři v pražských tramvajích
Jana Maláčová jakoby se nechtěla spokojit se svoji posměšnou přezdívkou Venezuela. Ona chce snad svými socialistickými nápady posunout hranici absurdnosti. Je neuvěřitelné, jak daleko dokáže zajít ve svém opovrženíhodném tažení podporujícím třídní nenávist, ve svém vytýkání úspěchu úspěšným, ve své sázce na závist a další nejnižší lidské pudy a ve svém hledání každé koruny, kterou by někomu mohla sebrat, aby ji mohla strčit do naprosto neefektivní černé díry přerozdělování sociálních transferů v České republice a její malý zlomek - za tleskání si sama sobě - vyplivnout na někoho, o jehož hlas zrovna stojí.
Její přístup se musí hnusit i salonním levicovým voličům sociální demokracie, kteří mají jinak pro solidaritu bohatších s chudšími poměrně velké pochopení. Maláčová při svých tiskových vystoupeních působí dojmem, že by nejraději nařídila vykrádání peněženek novinářům, aby jim tyto peníze potom mohla přerozdělovat. Mimořádně nízké.
Jana Maláčová nepochopila, že ministryně sociálních věcí není ve vládě od toho, aby trumfovala sama sebe a snažila se maximalizovat objem sociálních transferů, ale aby zefektivnila rozdělování peněz, které má k dispozici. Vtom si počíná naprosto impotentně. Od Maláčové neslyšíme vážně míněné a konkrétní plány na zefektivnění dávek, na skutečnou digitalizaci úřadu, na odstranění zbytečných úředníků, návrhy na převedení některých dávek do slevy na dani pro poplatníka, což je nejjednodušší a spravedlivější systém přidělování transferů.
Nikdy jsem od ní neslyšel, že by se inspirovala u zemí, v kterých dokáží dávky rozdělovat jednoduše a efektivně, a snažila se získat jejich systém pro Českou republiku a tlakem na vyšší efektivnost vydírala koaličního partnera. Nikoliv. V paměti mi utkvěla pouze zpráva o tom, že ministerstvo sociálních věcí zrušilo výsledky výběrového řízení na rozdělování dávek a podepsalo smlouvu se stávajícím, třikrát dražším dodavatelem, protože vítězná nabídka byla “příliš levná”.
To je naprosto symptomatické. Maláčová se raději bude zaštiťovat svým vzděláním z Londýna, díky kterému se snaží ospravedlnit krádeže za bílého dne páchané na českých daňových poplatnících, a tím jen podtrhovat svou žalostnou roli. Jejím úkolem však není “štvát” premiéra a škodolibě se přitom usmívat, ale skutečně pracovat. A to ji vůbec nejde. Je proto nutné naplno říci, že Maláčová je jednoznačně nejslabším článkem současné vlády a měla by být nahrazena někým, kdo umí počítat do pěti a kdo se nebude bát zahájit reformní kroky tuzemského sociálního systému.
Období růstu nesmíme proplýtvat levnými populistickými službičkami voličům, které - a to je pro mě až úsměvné - Maláčová a její sociální demokracie ani nedokáží využít v politickém marketingu. Je to zkrátka jako kdybyste kradli, riskovali vězení, ale celý lup předávali někomu jinému, kdo by si z něj zvyšoval svůj blahobyt. Nemuselo by nám to vadit, kdyby se nás to netýkalo. Tady jsme ale v pozici okradených všichni.
Autor je advokát a vysokoškolský pedagog, působí jako předseda správní rady Liberálního institutu.
