Polské volby: Kaczyński lámal rekordy, přestože chtěl možná ještě víc
Hlavním vítězem včerejších polských sněmovních voleb se stala konzervativní vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) a její předseda Jarosław Kaczyński. Důvodů k oslavě má představitel národního a sociálního konzervativismu opravdu hodně. V první řadě jde o to, že konzervativci budou moci další čtyři roky vládnout sami, bez koaličních partnerů. Pomohly jim k tomu zejména dva hlavní momenty.
Tím prvním je fenomenální volební výsledek. Ještě nikdy žádná polská politická strana nedokázala v demokratických volbách získat přes 43 procent, jak se to včera povedlo Kaczyńského formaci. Straně PiS se to navíc podařilo po čtyřech letech ve vládě, kdy voliči často vládnoucí stranu trestají za skutečné i domnělé chyby, kterých se v čele země dopustila. PiS naopak ve volbách po čtyřletém vládním angažmá získal nové voliče a jeho elektorát narostl o 6 procent a dva a čtvrt milionu hlasů.
PiS lámal rekordy
Historický rekord navíc PiS od voličů „dostal“ při rekordní volební účasti od zavedení svobodných voleb po pádu komunismu. V zemi s tradičně nižší volební účastí je více než 61 procent oprávněných voličů u volebních uren naprosto nečekaným projevem zájmu Poláků o volby. Jeho příčinou může být hlavně vypjatá volební kampaň a skutečnost, že celé čtyři roky konzervativní vláda čelila „totální opozici“ ze strany liberálních a levicových stran, které PiS obviňovaly ze snahy zavést autokratickou vládu a omezovat demokracii a právní stát. Vládní konzervativci zase opozici na oplátku obviňovali, že proti nim štve média a chodí si stěžovat do Bruselu, který pak Polsko v rámci EU trestá různými řízeními. Polarizace politiky se kvůli tomu přenesla do celé společnosti a motivovala obě strany politického sporu k vysoké volební účasti.
Nesjednocená opozice bez lídra
Druhý moment, který umožnil straně PiS pokračovat v jednobarevném vládnutí, je občas nazýván ve zkratce jako působení volebního systému, který funguje podobně jako při českých volbách do Poslanecké sněmovny a favorizuje větší strany. Tři opoziční uskupení středu a levice totiž ve včerejších volbách dohromady získaly o přibližně 4 procenta hlasů více než Kaczyńského konzervativci. Opozice se totiž nedokázala sjednotit a volební systém ji za její roztříštěnost „potrestal“ tím, že na hlasy slabší PiS bude mít sám většinu v Sejmu. Nebyl to ale jediný důvod, proč opozice a zejména její hlavní složka – liberální Občanská koalice (KO), jejíž jádro tvoří liberální strana Občanská platforma (PO) – nedokázala ve volbách uspět. Občanské koalici chyběl silný lídr i jasný program, který by tvořil pro voliče alternativu k vládní sociálně konzervativní politice. Zatímco opozice váhala, zda jít do voleb jednotně nebo odděleně podle ideologických rozdílů, PiS za sebou shromáždil celý konzervativní proud a ve volbách triumfoval.
Stav hlavní opoziční formace dobře ilustruje, že její nepopulární lídr Grzegorz Schetyna ve svém prvním povolebním projevu oslavoval jako úspěch, že vládní Právo a spravedlnost nezískalo v Sejmu ústavní většinu. Šéf PiS Kaczyński o ní možná po vzoru svého spojence Viktora Orbána snil, ale je třeba připomenout, že v Maďarsku funguje volební systém s většinovými prvky. Jedinou opravdovou vadou na kráse konzervativního vítězství proto může být fakt, že opozice nakonec včera ovládla horní komoru parlamentu – Senát a bude moci zpomalovat schvalování zákonů v parlamentu.
Pro hlavního opozičního lídra Schetynu bude přesto včerejší výsledek zřejmě znamenat konec v čele Občanské platformy, z čehož asi příliš nesmutní jeho vnitrostranický rival a dosluhující předseda Evropské rady Donald Tusk, pro kterého se nyní může otevřít možnost ještě širšího návratu do polské stranické politiky.
Návrat levice
Na rozdíl od liberálů z Občanské koalice získaly volbami novou dynamiku dvě menší opoziční formace. Levice se vrací po čtyřech letech mimoparlamentní opozice zpátky do Sejmu a její tři lídři, kterým se teď v Polsku říká „tři levicoví tenoři“, ji dokázali posunout od staré postkomunistické nálepky k progresivní tváři nové levice.
Lidovci po faceliftu
Ještě větším úspěchem je zisk lidovců, kteří nejsou jako u nás katolickou stranou, ale reprezentují zájmy polských rolníků. S našimi lidovci je ovšem spojuje zmenšující se volební základna, což u polských lidovců vedlo v několika posledních volbách k jejich neustálému odepisování pod pětiprocentní hranci. Letos jim ovšem jejich mladý lídr Władysław Kosiniak-Kamysz naordinoval „facelift“. Začal o nich mluvit jako o novém „racionálním středu“, vzal na kandidátku protestní hnutí Kukiz ´15 stejnojmenného rockového zpěváka a dokázal voličsky zabodovat i ve městech, která pro venkovskou stranu byla dlouho nedostupná. Lidovci „po faceliftu“ se nyní mohou s výsledkem přes 8 procent stát nebezpečným soupeřem jak pro opět opoziční Občanskou koalici, s níž mohou začít stejně jako levice bojovat o pozici hlavní opoziční síly, tak pro konzervativní Právo a spravedlnost, s kterým ho pojí sociální konzervativismus i voličská základna na venkově.
Národovecká premiéra
Ještě markantnějším konkurentem pro PiS ovšem může být nová parlamentní strana – národovecká Konfederace, která v některých otázkách stojí napravo od Kaczyńského strany a může jí začít dělat ještě konzervativnější konkurenci. Nejznámější politik Konfederace – veterán a enfant terrible polské politiky, bývalý europoslanec Janusz Korwin-Mikke se před volbami trochu upozadil, protože je proslulý třeba výroky o tom, že ženy mají nižší inteligenci než muži, ale po zveřejnění výsledků už slavil s delegací Alternativy pro Německo (AfD), která je Konfederaci názorově blízká, nečekaný vstup do Sejmu. Polský Sejm bude nejenom díky němu i další čtyři roky navzdory jednobarevné vládě hodně pestrý.
